Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Cibule kuchyňská patří mezi nejznámější a nejpoužívanější rostliny vůbec. Tradičně bývá řazena mezi rostliny blízké liliovitým, v novějším botanickém pojetí se uvádí v čeledi amarylkovitých. Do celého světa se rozšířila z oblasti Asie, často se zmiňuje zejména oblast Afghánistánu, Íránu a širší střední Asie. Dnes ji najdeme téměř v každé kuchyni a v mnoha zemích patří k naprostým základům každodenní stravy.
V současnosti se pěstuje mnoho různých odrůd, například šalotka, zimní cibule, cibule jarní a další. Cibule se rovněž pěstuje v mnoha barevných provedeních. Známe cibuli bílou, žlutou, červenou, ale také jemnější odrůdy vhodné do salátů nebo výraznější druhy určené spíše pro tepelnou úpravu.
Jak cibule vypadá a čím je zajímavá
Rostlina má sukničitou cibuli, která je složená ze zkráceného polokulovitého podpučí, z něhož vyrůstají svazčité kořeny. Na podpučí sedí velký počet dužnatých listových suknic obklopených suchými pochvami listů. Právě tyto vrstvy vytvářejí známý obraz cibule, která se loupe po jednotlivých slupkách.
Cibule vytváří druhým rokem silný, přímý stvol, zakončený zdánlivým okolíkem květů. Plodem jsou tobolky. Přestože ji většina lidí vnímá pouze jako kuchyňskou surovinu, jde o rostlinu s velmi výraznou životní silou. Dokáže dlouho vydržet uskladněná, znovu obrazit, pustit kořínky a probudit se k růstu, jakmile dostane vhodné podmínky.
Možná právě proto byla cibule v lidové tradici vnímána nejen jako potravina, ale také jako rostlina ochranná, očistná a posilující. Její ostrá vůně, štiplavost a schopnost „rozproudit“ tělo z ní dělaly přirozeného pomocníka v obdobích zimy, vlhka, únavy a nachlazení.
Cibule v lidovém léčitelství
Cibuli znali a užívali již naši předkové především v boji proti chřipce a nachlazení. Používali hlavně cibulovou šťávu, cibulový čaj a rovněž odvar z cibule, díky kterým se tradičně ulevovalo při potížích dýchacích cest, jako je rýma a kašel.
Velmi známé je také její použití jako prostředku proti střevním parazitům. V minulosti se cibule často podávala v období oslabení, při těžším trávení, při nechutenství nebo tehdy, když bylo potřeba tělo „zahřát zevnitř“ a podpořit jeho přirozenou obranyschopnost.
V lidové tradici se cibule nepovažovala za jemnou bylinu. Naopak — byla vnímána jako silná, ostrá a pronikavá rostlina, která rozhýbává stagnaci, podporuje proudění a pomáhá tělu zbavovat se toho, co už nepotřebuje. Proto se objevuje v domácích receptech na kašel, v obkladech, sirupech i jednoduchých kuchyňských kúrách.
Co cibule obsahuje
Rostlina obsahuje řadu složek: bílkoviny, cukry, draslík, vápník, fosfor, železo, fluór, síru, vitamín C a vitamíny skupiny B, biotin, kyselinu pantothenovou, nikotinovou a listovou a také karoten.
Obsahuje rovněž řadu minerálních látek, jako je železo, zinek, síra, fosfor, vápník, hořčík, draslík, měď, sodík a jód. Právě síra je pro cibuli velmi typická. Je spojována s její vůní, štiplavostí i tím, proč při krájení slzí oči.
V cibuli můžeme najít také látky ze skupiny sirných sloučenin, které se v lidové řeči často spojují s pojmem „přírodní antibiotikum“. Původní text zmiňuje látku označovanou jako allicin; u cibule se obecně mluví hlavně o sírných látkách a dalších rostlinných složkách, které jí dávají její výrazný charakter. Právě tyto látky stojí za tím, že cibule působí tak pronikavě na čich, chuť i celé tělo.
Vedle nich obsahuje cibule také přirozené rostlinné látky, například flavonoidy, mezi nimiž se často zmiňuje kvercetin. Ten se nachází zejména ve vnějších vrstvách cibule, proto bývá v tradiční kuchyni ceněná cibule vařená i se slupkou například při přípravě vývarů nebo barvení vajec.
Cibule jako domácí pomocník při nachlazení
Jako léčivá droga se cibule tradičně používá při nechutenství, arterioskleróze, zažívacích potížích, teplotě z nachlazení, kašli a zánětu průdušek, chřipce, angíně, při vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu.
Velmi významná je pro celkové posílení imunitního systému. Také může pomoci zlepšit chuť k jídlu a posiluje žaludek a střeva. V lidovém léčitelství je doporučována také na snížení krevního tlaku, pro snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi.
Nejznámější domácí přípravou je cibule s medem. Nakrájená cibule se zasype cukrem nebo zalije medem a nechá se pustit šťáva. Tato šťáva se pak po lžičkách užívá při kašli, zahlenění a podrážděném krku. Její chuť je výrazná, ale právě v jednoduchosti tohoto receptu spočívá jeho obliba.
Dalším tradičním způsobem je cibulový čaj. Připravuje se z nakrájené cibule, která se krátce povaří nebo zalije horkou vodou. Někdy se přidává med, majoránka, tymián nebo citron. Takový nápoj se v domácím prostředí používá především tehdy, když je člověku zima, škrábe ho v krku a potřebuje se vypotit.
Očistná a zahřívací síla cibule
Cibule má v sobě výraznou zahřívací kvalitu. Není to rostlina chladivá ani neutrální. Je ostrá, pronikavá a aktivní. V tradičním pojetí se proto hodí tam, kde je v těle chlad, zahlenění, těžkost, pomalost nebo stagnace.
Její vůně dokáže rychle pročistit nos, její chuť probudit trávení a její šťáva rozehřát. Právě proto se cibule tak často objevuje v zimních receptech, polévkách, vývarech, masových základech a domácích směsích na podporu těla při nachlazení.
V lidové praxi se někdy říká, že cibule „vytahuje“. Přikládala se proto na různá místa těla, používala se při obkladech a byla vnímána jako rostlina, která pomáhá uvolňovat napětí, horkost, otok nebo podráždění.
Zevní použití cibule
Užitečné jsou také její dezinfekční účinky. Zevně se často používá jako obklad po bodnutí hmyzem. Přiložený plátek cibule dokáže omezit urputné svědění a otok.
V domácím léčitelství se čerstvě rozkrojená cibule přikládala také na drobná podráždění kůže, na místa po štípnutí nebo tam, kde bylo potřeba zklidnit nepříjemné pnutí. Cibule však může být pro citlivou pokožku dráždivá, proto je vhodné ji používat opatrně a nenechávat ji na kůži příliš dlouho.
Extrakt z cibule se využívá také jako matečná tinktura v homeopatii. V této oblasti se cibule spojuje hlavně s obtížemi, které připomínají její vlastní působení na člověka — slzení, vodnatá rýma, pálení očí, podráždění sliznic a kýchání.
Cibule a trávení
Cibule může pomoci zlepšit chuť k jídlu a podporovat trávení. Její štiplavost probouzí sliny, žaludeční šťávy a celkově připravuje tělo na příjem potravy. Proto se odedávna používala jako součást těžších jídel, masa, luštěnin a tučnějších pokrmů.
Zároveň je ale potřeba vnímat, že cibule nemusí sedět každému. Mezi nežádoucí účinky patří její dráždivý vliv na trávicí soustavu, játra a slinivku břišní, které po jejím požití vylučují více šťáv. Citlivější lidé po ní mohou cítit pálení žáhy, nadýmání, tlak v břiše nebo těžkost.
Syrová cibule je nejsilnější. Vařením, dušením nebo pečením se její ostrost zjemňuje a bývá lépe snášená. Kdo má citlivé trávení, může začít právě tepelně upravenou cibulí, ideálně v polévce, vývaru nebo dušeném jídle.
Cibule v kuchyni
Pro kuchyňské využití je cibule naprosto nepostradatelná. Tvoří základ naprosté většiny jídel, používá se téměř do všech druhů omáček, jako základ pod maso, tvoří součást různých pomazánek a salátů.
Cibule se dá upravovat na mnoho způsobů. Můžeme ji vařit, smažit, dusit, péct, nakládat, anebo ji můžeme jíst jenom tak. Cibule, stejně jako většina druhů zeleniny, je nejvýraznější v syrovém stavu, ale každá úprava z ní vytahuje trochu jinou tvář.
Syrová cibule je ostrá, šťavnatá a probouzející. Dušená cibule je sladší, měkčí a kulatější. Pečená cibule působí téměř medově a krásně doplňuje kořenovou zeleninu, maso i luštěniny. Smažená cibule dodává jídlům hloubku, vůni a zlatavou barvu.
Barvy cibule a jejich působení
- Žlutá cibule je nejběžnější a nejuniverzálnější. Hodí se do základů jídel, polévek, omáček i pod maso. Má výraznou chuť a při tepelné úpravě krásně sládne.
- Bílá cibule bývá jemnější, svěžejší a často se používá tam, kde nechceme příliš výraznou barvu. Hodí se do salátů, pomazánek nebo lehčích jídel.
- Červená cibule má krásnou barvu a často se jí přisuzuje o něco jemnější, sladší chuť. Výborná je syrová, nakládaná nebo krátce spařená. V salátech působí nejen chuťově, ale i vizuálně — jídlu dodává živost a barevnost.
- Šalotka je jemnější, elegantnější příbuzná cibule. Má delikátnější chuť a používá se tam, kde chceme cibulovou vůni bez přílišné ostrosti.
Jednoduché domácí způsoby použití
Cibule s medem na kašel
Nakrájenou cibuli vložíme do sklenice a zalijeme medem. Necháme několik hodin odstát, dokud nepustí šťávu. Užívá se po lžičkách během dne. Tento recept patří mezi nejznámější domácí způsoby, jak podpořit tělo při kašli a nachlazení.
Cibulový čaj
Jednu menší cibuli nakrájíme, krátce povaříme ve vodě a necháme chvíli louhovat. Poté scedíme a podle chuti přidáme med. Někdo přidává i majoránku nebo tymián. Nápoj se tradičně používá při nachlazení, zimnici a zahlenění.
Cibulový obklad
Čerstvou cibuli nakrájíme nebo rozmačkáme, zabalíme do tenké látky a krátce přiložíme na potřebné místo. Používá se například po bodnutí hmyzem nebo na místa, kde je potřeba ulevit od svědění a otoku.
Cibule ve vývaru
Cibule i se slupkou se přidává do zeleninových a masových vývarů. Dodává jim barvu, hloubku a jemně zemitou chuť. V tradiční kuchyni se právě silný vývar s cibulí považuje za jídlo pro posílení v období únavy, chladu a rekonvalescence.
Kdy být s cibulí opatrný
Ačkoli je cibule běžnou potravinou, ne každému dělá dobře. Opatrnost je vhodná u lidí s velmi citlivým trávením, pálením žáhy, podrážděným žaludkem, potížemi se žlučníkem, játry nebo slinivkou. Syrová cibule může být pro některé osoby příliš ostrá a dráždivá.
Také zevní použití je vhodné zkoušet s mírou. Cibule může na citlivé pokožce vyvolat začervenání nebo pálení. U malých dětí a velmi citlivých osob je lepší volit jemnější formy použití.
Cibule je silná rostlina. A právě proto je dobré k ní přistupovat s respektem. Ne jako k zázračnému léku na všechno, ale jako k poctivé domácí průvodkyni, která má své místo v kuchyni, spižírně i lidové tradici.
Závěr
Cibule kuchyňská je jednou z těch rostlin, které máme tak blízko, až často přehlížíme jejich hodnotu. Leží v každé kuchyni, tvoří základ obyčejných jídel, a přesto v sobě nese sílu, kterou naši předkové dobře znali.
Je potravinou, kořením i tradičním domácím pomocníkem. Zahřívá, povzbuzuje, podporuje trávení, pomáhá při nachlazení a dodává jídlům chuťovou hloubku. V syrovém stavu je ostrá a probouzející, po tepelné úpravě sladká a zklidňující.
Cibule nám připomíná, že velká síla se nemusí skrývat v exotických rostlinách z druhého konce světa. Někdy stačí sáhnout do vlastní kuchyně — po rostlině, která provází člověka po generace a stále má co nabídnout.