Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Často se nás v poradně ptáte, jaký mají jednotlivé nemoci psychologicko-celostní výklad. Popis všech chorob se všemi příčinami by zabral celou knihu. Proto jsem oslovil paní Helenu Cmurovou, aby okomentovala pouze nejčastější důvody příčiny vzniku rakoviny, což je její velké téma. Sama studovala u Lothara Hirneiseho, jediného spolupracovníka Dr. Budwig, kterou čeští čtenáři znají nejčastěji skrze její slavný snídaňový tvarohovo-lněný krém. Podle Dr. Budwig, pana Hirneiseho i Heleny Cmurové je, mimochodem, pravidelná konzumace tohoto snídaňového krému součástí vynikající prevencí všech onkologických onemocnění.
Paní Cmurová, jaká je podle Vás nejlepší prevence rakoviny?
Při vší složitosti problematiky: z čistě materiální stránky věci, jsou pro naše tělo důležité následující faktory: konzumace správných tuků (hlavně žádné zpracované rostlinné oleje), ideálně snídat krém ze lněného oleje, netučného tvarohu a čerstvého plnotučného mléka podle návodu Dr. Johanny Budwig, konzumace doma vařeného jídla za základních surovin bez konzervantů, barviv a látek zvýrazňující chuť, vařit na kvalitní kokosovém tuku, másle či sádle, dostatek čerstvého ovoce, zeleniny a bylinek, každodenní odpočinkový pobyt venku, správný spánkový režim (chodit spát nejpozději ve 23 hodin a spát nejméně 7 hodin), co nejméně času stráveného před televizí, žádné kouření a co nejméně alkoholu.
Neustále se však přesvědčuji, že nejlepší prevencí toho, čemu říkáme rakovina, je stav našeho vědomí: to, jak jsme spokojeni se svým životem, zda umíme odpouštět sobě i druhým, zda se neustále nezabýváme různými katastrofickými scénáři, které vzbuzují strach, zda umíme říkat ne, zda děláme v nejvyšší možné míře to, co nás těší, zda se nenecháme ovlivňovat okolím, zda si uvědomujeme, že nezměníme minulost a dovolíme si jí nechat odejít, zda dopřáváme odpočinek nejenom svému tělu, ale i duši … prostě zda jsme šťastní a vědomě žijeme svůj život tak, jak chceme my sami, máme sami sebe rádi, nelpíme na ničem a máme klid a mír v duši.
Co doporučujete člověku, který už touto nemocí onemocněl?
Vyslechnutí diagnózy je pro většinu lidí velký šok a stres. Člověk má strach, hlavou se mu honí ty nejčernější scénáře a je v tomto okamžiku velice zranitelný a ovlivnitelný. Doporučuji odejít domů, najít si tiché místo a v první řadě se pokud možno zklidnit. Uvědomit si, že je v takové situaci normální hledat co nejrychlejší řešení – chtít zpět svůj „starý“ život. Následně je ale také nutné si začít rychle uvědomovat, že právě ten „starý“ život je to, co k nádoru vedlo, co umožnilo jeho vznik. Není ani na místě se kritizovat, vždyť každý z nás dělá věci tak, jak nejlépe umí. Nádor není náhoda ani nějaký trest, měli bychom ho vnímat jako signál našeho těla: „takhle to dál nejde, ve všech směrech potřebuji změnu“. Někteří lidé si to uvědomí sami – cítí, kde leží jádro problému, někteří potřebují rozhovor s terapeutem. Ze své praxe vím, jak je toto důležité, ale někdy i velice náročné a bolestné. Ale je to naprosto nutné.
Pak je důležité se svobodně rozhodnout, jaký způsob terapie chce člověk podstoupit. Zde je nejdůležitější slovo svobodně: bez nátlaku okolí, bez nátlaku a dobře míněných rad onkologů, rodiny, přátel. Zde jsou na místě otázky: Čí je to tělo? Čí je to nádor? Kdo ponese následky určité terapie? Kdo má tedy výsostné právo se rozhodnout?
V okamžiku, kdy se člověk rozhodně, jakou cestou chce jít, musí začít dělat první reálné kroky. Změny ve stravování, denním režimu, a hlavně změny ve své mysli.
Pojďme nyní k příčinám jednotlivých chorob. Někde jste psala, že jste schopna podle toho, kde je umístěn nádor, člověku do jisté míry popsat jeho život. Naše čtenáře by velmi zajímaly psychologicko-duchovní (celostní) souvislosti jejich nemoci.
Ano, to je pravda, dá se říci: jak člověk myslí, tak žije. Ovšem z praxe vím, že v konkrétních případech nelze zjednodušovat, někdy při rozhovoru s klienty opravdu objevíme jedno velké trauma. Dr. Ryke Hamer ho nazýval konfliktem, častěji však zjistíme, že na vzniku zdravotního problému se podílelo více „malých“, ale dlouhodobých konfliktů. Někdy zjistíme, že je to kombinace “velkého“, “středního“ a jednoho či několika „malých“ ale dlouhodobých konfliktů, způsobujících stres.
Zde platí: každý člověk je jiný, každý nádor je jiný. Proto je tak důležitý a cenný dostatečně dlouhý rozhovor s klientem. Někdy totiž stačí odhalit konflikt (člověk si ho často sám ani neuvědomuje, nebo sice uvědomuje, ale pro něj je to přece „normální“, někdy si ho ale nechce přiznat), vyslovit ho, uvědomit si ho a již začíná ozdravný proces. Tělo je totiž fascinující svým naprogramováním: musím za každých okolností přežít. Jestliže tedy svému tělu a duši přestaneme „ubližovat“, ihned se uvedou do chodu samouzdravovací procesy. Samozřejmě je třeba tyto procesy podpořit stravou a dalšími změnami na fyzické úrovni.
Podle Dr. Hamera je nádor reakce organizmu na konflikt, trauma v mysli, přičemž z objektivního hlediska nezáleží na závažnosti daného konfliktu, ale na tom, jak ho člověk emocionálně vnímá. Takže se běžně stává, že dva lidé prožijí tutéž událost, jednoho se to emocionálně nedotkne, zůstává zdravý, druhý zažívá emocionální trauma, konflikt a – velice často až po vyřešení konfliktu – se objeví nádor. Tělo tím vlastně v souladu s pěti přírodními biologickými zákony „vyrovnává“ určitý deficit, reaguje na stav vědomí. Ve většině případů záleží také na tom, zda je dominantní pravá či levá ruka. To vše ale neplatí v případě zranění (např. nehoda), otravách (např. otravě rtutí či fluorem) a onemocnění z nedostatku výživových látek (např. konzumace nápojů typu koka-koly, konzumace jídel z fast food řetězců).
Prosím čtenáře, aby si vzali na vědomí, že nyní budu velice zjednodušovat…
Mozek: pravá strana mozku: člověk má pocit, že něco nedostává, levá strana mozku: člověk má pocit, že se něčeho nemůže zbavit.
Prsa: zde velice záleží na umístění nádoru, možností je mnoho. Všeobecně lze mluvit o konfliktu „hnízda“, bezpečí, zabezpečení (matka versus někdo, koho žena vnímá jako dítě nebo matka versus někdo, koho žena vnímá jako partnera). Strach (žena se necítí doma bezpečně nebo se strachuje o „hnízdo“). Konflikty na téma dávání, braní, bezpečí, zabezpečení, vyživování – samozřejmě i v přeneseném smyslu slova. Konflikty na téma: někdo chce opustit „hnízdo“, opět v přeneseném slova smyslu: partner nebo dítě se chce „odtrhnout od prsu“. Z mé praxe: žena se doslova obětuje pro ostatní, a přitom zapomíná na sebe, chce být dokonalá matka, manželka, pracovnice, zabezpečuje a vytváří bezpečí pro ostatní, tuto přílišnou zátěž však tělo ani duše nevydrží. Trpí tím i okolí a může dojít k dalšímu konfliktu, jelikož blízcí mají tendenci odcházet (z hnízda).
Slinivka břišní: konflikt týkající se „kusu žvance“: Člověk má pocit, že nemůže něco zužitkovat, upotřebit, mít, nemůže ve svém životě realizovat zisk. Neshody se členy rodiny, hádky kvůli penězům, majetku či dědictví. Pocit, že se stalo něco hrozného, rozhořčení, nevole, odpor ostatních vůči tomu, co člověk udělal, ale i rozhořčení, odpor a nevole z toho, co udělal člověk sám. Nebo/a pobouření, odpor k tomu, co udělali jiní. Někdo člověku něco vzal, nebo člověk ztratil něco, co pro něj moc znamenalo. Neschopnost odpustit sobě i ostatním. Vše často v rámci rodiny.
Žaludek: konflikt týkající se „kusu žvance“, který člověk nemůže strávit. Zloba ve vztahu ke tchyni, sourozencům, dětem, šéfovi atp. Ve vědomí či podvědomí se zahnízdily věty: „To mi leží v žaludku“, „Z toho se mi zvedá žaludek“.
Srdce a cévy: v srdci se nádor vytvoří jen velice zřídkakdy. Je to naprostá výjimka a stručně řečeno znamená, že člověku nějaká událost zlomila srdce.
Nádory v/na cévách ukazují na konflikt v rodině týkající se mluvení (rty), myšlení (hlava), poslouchání (uši). Jsou-li postiženy děti, musíme vždy vlastní příčinu hledat u rodičů.
Plíce: strach všeobecně, strach ze smrti, strach z umírání, panický strach. Nádory v plicích vznikají často po vyslechnutí diagnózy nádoru v jiné části těla: strach z umírání a ze smrti, strach z chemoterapie …
Prostata: konflikt týkající se pohlaví, plození. Muž se necítí dostatečně mužně, dostatečně potentní, pochybuje o své schopnosti erekce, o své mužnosti. Zažívá stres kvůli abnormálnostech v sexualitě (např. muž z katolické rodiny není ženatý, nebo např. homosexualita). Dr. Hamer přímo píše: ohavný/neslušný/ odpudivý genitální konflikt – nejčastěji u starších mužů, kteří již nereagují na daný problém konfliktem „revíru“ (konflikt týkající se „mého území“). Je to však i konflikt ve smyslu: muž není schopen správně plnit úlohu muže (mít děti, zabezpečit rodinu), nebo: muž chce ale nemůže, nebo muž chce ale nesmí.
Tenké střevo: konflikt „kusu žvance“: Člověk něco nemůže strávit. Často s aspekty vyhladovění (i v přenosném slova smyslu). Člověk se domnívá, že nebyl schopen z nějakého projektu či činnosti vytěžit zisk či užitek, ve který doufal, který si představoval. V mysli má zakotvené fráze jako: „Vyšel jsem z toho naprázdno“, „Já jsem ostrouhal“, „Dívají se na mne skrz prsty“, „Nemám tolik co ostatní“.
Tlusté střevo: konflikt „kusu žvance“: Člověk nemůže strávit hněv či zlost. Vnímá velice těžkou situaci, kterou nemůže snést, se kterou není schopen se vyrovnat. Nemůže se zbavit (ve své mysli) něčeho nepříjemného, nějakého „svinstva“. Není schopen se vyrovnat s něčím podlým a úskočným.
Děložní čípek: ženský sexuální konflikt týkající se nějaké formy sexuální frustrace a konfliktu revíru („moje území“ = revír zde může být můj manžel, moje děti a celá rodina, můj dům…). Nebýt oplodněna (nemít děti), být opuštěna mužem („nechal mě“), být odmítána. Nebo naopak: být oplodněna proti své vůli a/nebo ve špatnou/nevhodnou dobu (donucení, znásilnění).
Jícen: konflikt „kusu žvance“: Člověk něco nechce a nemůže to „spolknout“. Člověku se nepovedlo si něco přivlastnit (nebylo mu umožněno něco „spolknout“) přesto, že s tím již počítal jako se svým vlastnictvím (někdo např. počítal s dědictvím, ale nedostal nic a nemůže se s tím smířit). Nebo člověk nechce něco přijmout, akceptovat. Nejraději by z toho zvracel a bouřil se. Ovšem netroufne si to udělat. Ve vědomí mu zní fráze jako: „Tuto hořkou pilulku prostě musím spolknout“, „Je pro mne těžké to spolknout“ (např. výčitku, rozvod, propuštění z práce …)
Z uvedených případů vidíme, jak důležité je mít lásku, klid a mír v duši. Odpouštět, smířit se se ztrátami, uvědomit si, že je zcela normální, když se v životě něco nepovede, neodsuzovat ostatní ani sebe, zaměřit pozornost na to, co se v životě povedlo, vzpomínat na pěkné okamžiky, s lehkým srdcem odhodit “prohry“, dělat to, co nás těší, prostě vnímat život jako fascinující láskyplnou hru a vzdělávací proces. Když to dokážeme, naše duše i buňky se budou radovat, zůstaneme zdraví.
Moc Vám, děkuji paní Cmurová!
Webová stránka Heleny Cmurové: https://www.rakovina-komplexni-poradenstvi.cz/