Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Někteří pacienti se stále dokola točí v kolečku nemocí, léků, nekončících vyšetření u praktika či specialistů, dalších odběrů, dalších léků, operací a hlavně beznaděje. S důverou v pomoc vzorně podstupujeme nepříjmné vyšetření i léčbu, ale stejně to nikam nevede. Co je potřeba si uvědomit, abychom se v léčbě pohnuli z místa?
Nevím, jak dál
Slýchám tuto větu nebo jí podobné výpovědi, jako třeba: „Nemoc se nelepší navzdory tomu, že navštěvuji různá zdravotní pracoviště všeho druhu, užívám různé léky, potravní doplňky, praktická lékařka si se mnou neví rady, je velmi ochotná, snaží se mi pomoci a posílá mne ke specialistům, pojišťovnu asi stojím moc peněz, vyšetření jsou drahá i léky, taky potravní doplňky si platím sama. V covidové době jsem se nechala naočkovat podle doporučení, ale přesto jsem nemoc prodělala, lékařka mi sdělila, že kdybych se nenechala očkovat, bylo by to pro mne smrtelné. Nevím, čtu samé poplašné informace, kdo se v tom má vyznat. Nevím, jak dál.“
Jasný přístup, který nefunguje
Jestli existuje nějaký příznak a my ho léčíme (je zcela jedno, jakým způsobem), a přesto příznak pokračuje, pak to znamená, že léčení neřeší příčinu. Toto je jasná věc, která se opakuje téměř u každého pacienta popisujícího své trápení.
Historie takových případů je dlouhá, někdy plíživá a opět zde vidíme jasnou věc, že potíže, které se objevily někdy v minulosti, nebyly léčeny podle příčiny, ale použitá léčba se soustředila pouze na potlačení aktuálního příznaku. To sice vyznělo jako úspěšná léčba, protože se pacientovi ulevilo, ale ono potlačení projevu zanechalo svou stopu. Příčina nebyla vyjasněna, zůstala ve své působnosti a časem se objevil buď ten samý problém, nebo se projevil jiným způsobem. A zase je jasná věc v tom, že léčebný postup byl stejný…
Výsledkem toho je rozvoj nemoci, na niž nezabírá další potlačující léčba.
Je to principiální, takto nelze věci napravit. Nemocný orgán je označen jako škodlivý a nebezpečný a je odstraněn operačně. Tím ovšem trápení neskončilo a rozhodně neskončilo léčení. Protože stále existuje příčina a ona se nezastaví, dokud není vyřešena. Jinak návštěvy u lékaře a specialistů pokračují, uplatňuje se stejná taktika léčení pomocí potlačujících nebo udržujících léků, na ty se vytvoří závislost a pacient takové léky již nesmí vysadit. A časem je odoperován jiný orgán, pak další. Sada léků přibývá, pacient se stává otrokem své nemoci.
A co s tím?
Tento princip si musíte uvědomit na začátku a začít problém řešit rozborem svého života s cílem pojmenovat o faktory, které nemoc způsobují (a je jasné, že každý své faktory zná). Tyto faktory pak odstranit, namísto spoléhání se jen na léky. Pokud to neuděláte a budete následovat kolečko symptom-léky-operace, pak vás tato cesta nemoci časem dovede do stavu, kdy řeknete: Nevím, jak dál.
A je jasné, že tento princip začíná v útlém věku vašeho dítěte, kdy třeba poslechnete televizní reklamu s proklamací o léku, že problém za vás vyřeší.
Pokud se začnete starat o svůj problém až v okamžiku, kdy si už nevíte rady, nemoc má svou setrvačnost, jste závislí na lécích, pak je nutné, aby se do řešení takové situace zapojila celá rodina. Řešení je nad síly jedince, protože se musí totálně změnit postoj k nemoci a k životnímu stylu. Pojmenovat stále působící faktory a odstranit je. Nekompromisně a bez hledání objektivních důvodů, proč to udělat nejde. Nemoc takové objektivní důvody nezajímá. Zastavit působení patologických příčin je podmínka. Pokud není splněna, s léčením se nikam neposunete. Ale v takovém případě už nemůžete tvrdit, že nevíte, jak byste měli dál postupovat. Osvobodit se z otroctví nemoci není snadné, ale je jasná věc, že si o tom každý rozhoduje sám.