Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Z fyziky víme, že každá akce má svou reakci. Kulička se dá do pohybu až potom, kdy na ni zapůsobila nějaká síla. Podobně je to s nemocí. Příznak nemoci (reakce) se projeví až tehdy, kdy působila nějaká příčina (akce). Dokud síla působí (akce), kulička se bude pohybovat. Dokud působí příčina, nemoc je stále přítomna. Kterýkoliv zásah nemá šanci nemoc vyléčit, pokud neřeší její pravou příčinu.
Léčba pak spočívá jen v potlačování, zmírňování příznaku – následku.Naproti tomu léčba podle příčiny se nazývá kauzální. Klasický každodenní lékařský postup v běžné ordinaci, jak jej známe, je vysokým procentem zaměřen jen na udržování, předpis léků, které zmírňují bolest apod. V ostatních procentech lékař vyšetřuje, objednává pacienta ke specialistovi, provádí různé testy, po čase – někdy až po několika měsících – na základě všech výsledků stanoví diagnózu.
Výsledky z odborných testů a vyšetřovacích metod, například ze sonografie nebo počítačové tomografie, jsou perfektní, přesné, rozsáhlé, přesvědčivé … Jsou však zaměřeny jen na popis následku, například jak vypadá onen zjištěný útvar, a přitom neříkají nic o příčině, proč problém vznikl. Stanovení diagnózy ještě neznamená, že byla stanovena příčina. A pokud je v lékařské zprávě zmínka o příčině, pak je to informace jen všeobecná, vlastně nic neříkající, odkazující na to, že je to dědičné, že to nejde zjistit, že jde o příčinu tzv. idiopatickou apod. Anebo pojmenovaná příčina vlastně není pravou příčinou, když coby příčina je popisován účinek nějakého bacilu nebo viru.
Jak bylo na začátku řečeno, každá akce má reakci. Nemůže být reakce bez akce. Příčina nemoci vždycky existuje, bez výjimky. Není-li pojmenována příčina a není-li poté řešena, nemůže léčba dosáhnout uspokojivého efektu. Dokonce ordinovaný – po většině syntetický lék má své vedlejší příznaky a podporuje vznik nemoci další. To je podle mého názoru kámen úrazu dnešní doby.
Pacient navštěvuje řadu lékařů, je více nebo méně vyšetřen základním vyšetřením či hloubkovým a podrobným, a přesto nedochází k objasnění příčiny, a tedy nedochází ani k úspěšné léčbě, ba naopak nemoc, která je jen potlačována, se posouvá do chroničtějšího stavu. Charakteristickou skutečností je, že se příčina nehledá tam, kde skutečně je … Anebo se nehledá vůbec a lékař pacienta odbude tvrzením: To patří k věku … to má dnes každý, dokonce tím trpím také … Přesně tak, jak to bylo řečeno ve filmu Vesničko má středisková ústy pana Hrušínského. A každý, kdo snímek viděl, se náramně bavil, protože tento fakt dobře zná z běžné praxe.
Celostní medicína má v programu:
1. pátrat po příčinách,
2. hledat cesty jejich odstranění a teprve ve třetím kroku,
3. sestavit léčebný program, jehož prioritou není lék.
Ne každý klient je ochoten hledat příčinu svých problémů, přijmout ji, poučit se z ní. Dotyčný klient žije v tvrdé realitě dnešní doby a je pro něj mnohem jednodušší zajít k lékaři a zapojit se do systému: pobýt hodinu v čekárně, 5 minut v ordinaci, dostat do ruky recept, u sestry vyfasovat letáček, co má dělat … Pokud tomu nerozumí, napsat si do obyčejné internetové poradny dotaz – co má vlastně dělat a co mu to jeho lékař vlastně napsal. Potom užívat lék, na nějaký čas svůj problém odsunout – do budoucnosti…
Poradna neslibuje léčení, prioritně nepředepisuje lék. Poradna je o filozofii, vysvětluje, kde je chyba, ukazuje postup, hlavní princip. Napřed příčina, potom řešení. Ne naopak.