Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jedná se o převratný objev, nebo tudy cesta prostě nevede? Pokud chce laskavý čtenář získat solidní informace na vědeckém podkladu, nechť prosím vyhledá Sféru číslo 8/2009. My si nyní o homocysteinu řekneme něco tak, aby to pochopila i vaše devadesátiletá babička. Nejedná se o nic nového, tato toxická aminokyselina (vaší babičce raději řekněte „taková jedovatá látka“) byla identifikována již v roce 1932. Vědce však začala zvýšeně zajímat teprve od roku 1962, kdy byla stanovena nová klinická jednotka nemoci – homocystinurie, tedy výskyt homocysteinu v moči.
Homocystinurie je vrozená porucha látkové výměny. Postižení se většinou opožďují v mentálním vývoji, bývají nazrzlí, mají vytáhlé postavy s deformitami kostí, trpí poruchami zraku způsobenými netypickým uložením čočky. Nejzávažnějším projevem je předčasná ateroskleróza a sklon k tvorbě krevních sraženin, které obvykle vznikají v dolních končetinách, odkud se mohou dostat až do plic, ucpat cévu a způsobit nedokrvení postižené části (plicní embolie).
Paradox homocysteinu
My jsme sice v úvodu tuto látku označili jako něco jedovatého, ale skutečnost je taková, že naše tělo homocystein nezbytně potřebuje, a proto si jej samo i vytváří. Byl nalezen v buňkách všech živočišných druhů, rostlin i bakterií. Je natolik potřebný pro život buňky (pro její dýchání, tvorbu energie, výživu i rozmnožování), až vyvolává domněnku, že hrál v dávné minulosti zásadní roli při vzniku života na naší planetě.
Pokud v organismu probíhá vše tak, jak má, buněčný homocystein se v průběhu látkové výměny rozloží na dále zužitkovatelné neškodné látky. K tomuto procesu jsou nutně zapotřebí některé vitaminy – kyselina listová, vitamin B6 a B12, někdy i B2. Jestliže nejsou přítomny v dostatečném množství, dochází k poruchám, homocystein se hromadí v krvi a vzniká takzvaná hyperhomocysteinemie.
Důsledky hyperhomocysteinemie
Když je homocystein natolik prospěšný, co je na něm potom tak špatného? Připomínám již dříve zmíněnou „jedovatost“. Jestliže dojde k přebytku homocysteinu, jeho vysoká chemická aktivita přechází v agresivitu. Poškozuje životně důležité enzymy – oslabuje nebo úplně vyřazuje jejich funkce a podněcuje vznik nebezpečných volných radikálů.
Vyšší hladina homocysteinu byla nejprve prokázána u kardiovaskulárních onemocnění, tedy u nemocí srdce a cév (dále jen KVO). Později se přidaly další závažné choroby. Patří k nim žaludeční a dvanáctníkové vředy, zánětlivá onemocnění střev, revmatismus, deprese, demence včetně Alzheimerovy choroby, parkinsonismus, roztroušená skleróza, migrény, chronický únavový syndrom, poruchy plodnosti, předčasné porody, potraty, vrozené vývojové vady plodu, osteoporóza, alergie, pokles imunity, nádorová onemocnění, zvýšení hladiny škodlivého LDL cholesterolu. Jedná se tedy o nemoci, které můžeme shrnout pod název nemoci civilizační.
Civilizační nemoci
V dávné minulosti bylo obyvatelstvo decimováno takovými nemocemi, jako byl mor, cholera, neštovice nebo tyfus. Lepší hygiena, očkování, antibiotika a nepřehlédnutelný pokrok v medicíně nás již těchto zabijáků „zbavily“. Zůstaly jen běžné, například dětské a různé banální nemoci, které jsou léčitelné, po průběhu odezní bez následků. Objevila se však nová metla lidstva plíživě postihující spíše střední a vyšší věk a představující většinou trvalé poškození, mnohdy i končící smrtí.
Začalo to zhruba v šedesátých letech minulého století, kdy dramaticky stoupl výskyt úmrtí na KVO a asi o pět let později začala přibývat také nádorová onemocnění. Obě skupiny představují velké utrpení a zkracují lidské životy o deset až patnáct let. Úmrtnost na KVO vzrostla v civilizovaných zemích natolik, že jev byl prohlášen za epidemii. Přes bouřlivý pokrok v technice a v chemii, které slouží lékařským účelům, přes úžasný vývoj diagnostických i léčebných metod nedošlo k takovému ovlivnění nemocnosti a úmrtnosti na KVO a nádory, jaké bychom mohli očekávat. Je to tím, že tyto postupy nepostihují základní příčiny. Těmi jsou z valné části civilizační změny ve skladbě stravy, ke kterým také došlo zhruba v polovině minulého století. Zvláštní časová shoda, nemyslíte?
Existuje účinný lék?
Bezvadný chod všech procesů v lidském těle zajišťují enzymy, které můžeme bez nadsázky nazvat „zdroje života“. Mají vliv na start chemických dějů, na jejich sílu, dobu trvání, ukončení, a hlavně na to, které další látky je potřeba do reakce začlenit. Při těchto činnostech vzniká také homocystein, který dokáže enzymy poškodit, nebo dokonce zničit.
Můžeme zlobivý homocystein ukáznit tím, že začneme brát nějaké pilulky? Řekněme si rovnou, že to není jednoduché, ale ani nutné, protože ve většině případů by postačilo změnit stravovací návyky. Pomocí léku lze sice ovlivnit funkci některého enzymu a zmírnit nebo zlikvidovat projevy nějaké nemoci. Neumíme ale vyrobit všelék, který by současně nepoškodil enzymy jiné a nevyvolal nežádoucí vedlejší účinky, které mohou být až srovnatelné s potížemi, jež vyvolala původní nemoc, nebo nastartovat nemoc jinou a třeba ještě horší.
Změna stravovacích zvyklostí
V období druhé světové války bylo v naší zemi překvapivě málo úmrtí na KVO. V té době byl nedostatek masa, mléka a mléčných výrobků, což jsou hlavní zdroje, z nichž vzniká methionin, výchozí látka nutná pro vznik homocysteinu, a nedostatek tuků, které svou přítomností v zažívacím traktu brání vstřebávání kyseliny listové a vitaminů skupiny B. Vzhledem k omezeným možnostem obživy obyvatelstva se více pěstovala zelenina.
Jiná zkušenost pochází z Finska. Obyvatelé Severní Karelie trpěli podstatně vyšší nemocností i úmrtností na KVO než ostatní Finové. Podle cholesterolové teorie byla za příčinu prohlášena vysoká spotřeba mléka a mléčných výrobků. Proto byla zavedena opatření k nápravě, jejichž podstatou bylo omezení konzumace mléčných produktů a jejich náhrada zeleninou a ovocem. Výsledkem byl nejenom úbytek KVO, ale došlo nečekaně i ke snížení výskytu nádorových onemocnění až o třicet procent! My však dnes již víme, že cholesterol je až druhotný spouštěč a že ve skutečnosti došlo nejprve ke snížení homocysteinu, který má na svědomí více nemocí než pouze KVO, a proto nás to nemůže překvapit.
Možná prevence
Snížit příjem masa, mléka i masných a mléčných výrobků a současně zvýšit příjem zeleniny, zejména listové. Mělo by platit pravidlo, že čím více masa a mléka, tím více zeleniny a ovoce. Je dobré také vědět, že rostlinné bílkoviny jsou pro nás dvakrát až třikrát příznivější při tvorbě homocysteinu oproti bílkovinám živočišným. Dbát na dostatečný přísun kyseliny listové, vitaminů B6, B12, případně B2 v běžné stravě, ale i v tabletách, nejlépe po poradě s lékařem.
Od věku třiceti pěti let by bylo dobré uvažovat také o příjmu koenzymu Q10, protože je důležitý při rozkládání buněčného homocysteinu a přibližně od této věkové hranice jeho tvorba v organismu začíná přirozeně klesat. Třicátý pátý rok života je ona mez, kdy bychom již měli vážně začít přemýšlet o svém způsobu života a přestat si zahrávat se zdravím. V této době totiž začínají poruchy, které se ještě navenek nijak neprojevují. Jen občasná únava, tu a tam nějaká pobolívání, která přejdou „sama od sebe“, protože dosud mladý a silný organismus to překonává celkem dobře. Ale na problém již máme takzvaně „zaděláno“ a začíná tikat časovaná bomba, která sice nemusí, ale může explodovat. Záleží na tom, jak žijeme dále. Přibližně v padesáti letech už bývá jasno.
Další zabijáci
Jedním z možných rizik je – jak jinak – kouření. To proto, že znemožňuje správnou funkci vitaminu B6 a zvyšuje tak nepřímo hladinu homocysteinu. Jestliže kuřák navíc trpí vysokým krevním tlakem, je to známka toho, že kouření zesílilo poruchu přeměny homocysteinu natolik, že jeho vysoká hladina poškodila mechanismus regulující krevní tlak. A je to zase o krok blíže směrem k infarktu či mrtvici.
Průmyslové zpracování potravin a vaření poškozuje přírodní kyselinu listovou citlivou na zahřátí. Například u zmražené zeleniny dochází po sečtení ztrát způsobených technologickými zásahy a další tepelnou úpravou doma v kuchyni k tomu, že zbudou pouze dvě procenta z původního obsahu této důležité látky. Vitamin B6 je méně citlivý na zahřátí a jeho ztráta představuje asi „jen“ padesát procent. Vitaminy B ničí také černá káva, vysoká spotřeba tuků – vitaminy skupiny B i kyselina listová jsou rozpustné ve vodě. Tuk přítomný v žaludku obalí částečky vitaminů, brání tak přístupu vody k nim a znemožňuje jejich vstřebávání do krevního oběhu a vstupu do buněk. Jalová potrava – chuťově atraktivní cukrovinky, chipsy, uzeniny, výrobky rychlého občerstvení, sladké konzervované nápoje – vytěsňují z jídelníčku hodnotné potraviny. Čemu nemůžeme zabránit, je dědičná dispozice a stárnutí, při nichž dochází k horšímu odbourávání homocysteinu. Tato rizika můžeme omezovat pouze rozumnou životosprávou a pravidelným užíváním potravinových doplňků. Celoživotně.
Stanovit případné zvýšení hladiny homocysteinu v krvi není jednoduché a váš praktický lékař k tomu nejspíš ani není vybaven. Ze vzorku krve je nutné okamžitě oddělit červené krvinky, zmrazit sérum a ve zmrazeném stavu je ihned dopravit do příslušné laboratoře. Jako nápověda však mohou postačit nepřímé ukazatele – prokázaný kreatinin, cholesterol a ostatní lipidy v krvi, jejichž koncentrace stoupá v závislosti na hladině homocysteinu.
Znepokojivé otázky
Dá se tedy velmi zjednodušeně shrnout, že když budeme jíst méně, masa, mléka i výrobků z nich a budeme jíst více čerstvé zeleniny, vyhneme se všem záludným nemocem, které jsme vyjmenovali na začátku? (Farmaceutické firmy by to slyšely nerady.) Znamená to snad, že tolik lidí trpělo a zemřelo zbytečně? Kdosi kdysi prohlásil, že nemoci vznikají buď z neznalosti, nebo z nedbalosti.
Homocysteinovou teorií se oficiální medicína příliš intenzivně nezabývá. Škoda. Možná že to je pouze jeden z nemalá scestných objevů, na které časem pomalu zapomeneme. Nelze ale také vyloučit, že se v posledku jedná o něco tak zásadního, že to zvrátí současné paradigma. Pozdravujte babičku.