Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Od pradávna se člověk snaží používat různé prostředky, aby si zmírnil potíže, když tělo stoná. Již si myslí, že našel lék, a ono se později ukáže, že to tak není. Dnešní medicína si zakládá na tom, že je založena na důkazu. Než se vynalezený lék dostane k pacientovi, musí projít složitými laboratorními a klinickými zkouškami. Potom dostane lék povolení od zkušební komise a může putovat do lékárny.
Farmaceutická firma se postará o školení lékařů, provede reklamu a všechny ubezpečí, že nový lék je dobrý. Zaplaví jím všechny lékárny a tak se dostane k široké mase lidí. A čím více se dostane mezi lidi a čím déle je pacienty užíván, tím více se začnou objevovat vedlejší příznaky léku, které se nemohly v předchozím testování projevit. Po nějakém čase (2 – 5 let) se začnou objevovat seriózní práce, které tyto vedlejší příznaky vyhodnocují a upozorňují na ně. Za další období (5 -10 let) se lék přestane doporučovat – farmaceutická firma se poučí ze všech studií a začne vyrábět nový lék, který nazve lékem II. generace, a všechny ujistí, že tento lék již nemá ty vedlejší reakce, že tolik tělo nezatěžuje a že není toxický jako ten předchozí, který mezitím kontrolní komise zakázala a dala příkaz ke stažení z trhu. Jako například nyní probíhá stahování Prepulsidu.
A máme tady nový lék, jenže situace se opakuje, následuje lék III. generace a pak IV. generace. Ať se člověk snaží sebevíce, pokud se vzdaluje od přírody a léky vyrábí synteticky, nemůže dosáhnout úspěchu. Každý syntetický lék je tělu nepřirozený a dříve nebo později jej odvrhne. Snaha člověka si pomoci je přirozená, nemůžeme ho za to odsuzovat, vždyť ten syntetický lék mnoha lidem pomohl od utrpení a bolesti, mnohdy zachránil nebo jen prodloužil život. Svůj článek jsem nazval zákonitosti syntetických léků, které probíhají tak, jak probíhají, ale ten, kdo je do této oblasti více zainteresován, může pozorovat nový negativní jev – a to je snaha co nejvíce uměle prodlužovat ten interval od zjištění negativních příznaků léku po jeho zastavení. Zde již zasahují politické a ekonomické zájmy a zdraví lidí se bohužel dostává až na druhé místo. Tento jev není nový. Vzpomeňme na objevitele penicilinu Fleminga. Ten byl zpočátku za svůj objev tehdejší lékařskou komorou vyloučen z lékařského stavu a musel se několik let živit jako prodavač v obchodě.
A co bylo vlastně v pozadí? Tuny sulfonamidů vyrobených a uložených ve skladech. Farmaceutická firma nemohla připustit, aby vyšel najevo penicilin. Lidstvo muselo několik let počkat, až se sklady vyprázdní a teprve potom mohl být oslavován objev penicilínu a jeho objevitel. A podobné situace se dějí i dnes, jsou mnohem rafinovanější a maskované.
Příkladem mohou být zázračné modré tabletky, které přinášejí člověku několik minut příjemných zážitků. Ale výrobci již dnes vědí, jaký bude osud těchto tablet. Všechny zákonitosti, které jsem výše popsal, neúprosně fungují. Informace o negativních účincích pronikají na povrch jen pomalu, sklady jsou stále plné, lidé tablety stále žádají a interval se prodlužuje.