Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dva příběhy z praxe
Na přednáškách se věnuji většinou tématům, které upřednostňují pojmenování příčin, jejich odstraňování a teprve v třetím pořadí sestavování léčebného programu. To téma mohu přednášet stále, protože praxe ukazuje, že se tím způsobem v léčení nemocí nepostupuje, léčba jen přímo reaguje na přítomný příznak a potlačuje jej.
Příkladně
Před časem jsem byl v kontaktu s pacientkou, která pracovala celý život ve zdravotnictví a denně byla v kontaktu se špičkovými lékaři vyhlášené kliniky. Její život nebyl jednoduchý. Stres byl na denním pořádku. Posledních 30 let svého života měla velké zdravotní potíže. Dostávala tu nejlepší zdravotní péči, měla přístup k nejmodernějším vyšetřovacím metodám a samozřejmě i lékům. Její zdravotní stav ovšem nemilosrdně vedl až k několika operacím a na klinice jí byl operačně odstraňován postupně jeden nemocný orgán za druhým. V jednu chvíli se dostala až do deprese a klesla na dno svých sil. Tehdy si řekla, že to přece není možné, aby se její zdravotní stav tak hrozivě zhoršoval.
„Mám před důchodem a jsem jako troska, mé tělo je samá jizva, jsem nesmírně unavená a vůbec se necítím zdravá“.
Tato žena přišla na naši přednášku a byla v šoku. Dozvěděla se informace vysvětlující, co se po celou dobu v jejím těle odehrávalo. A co ji nejvíc traumatizovalo, bylo, že se po celou dobu domnívala, že se léčí nejmodernějším způsobem pod supervizí špičkových odborníků, a přesto ji to dovedlo na pokraj zhroucení.
- Po 10 letech jsem se s ní setkal znovu, na další přednášce a v diskusi se svěřila se svým příběhem.
Dlouho zápasila s rozhodnutím, který princip léčení má zvolit. Pracovala na pracovišti, kde se aplikovaly špičkové postupy, a přitom si pro sebe chtěla praktikovat přírodní metody. Musela přehodnotit celoživotní filozofii přístupu ke svému zdraví. Začala změnou stravy, odmítla noční služby, pořídila si psa, chodila s ním na procházky. Největší pokrok nastal v okamžiku, když byla nuceně „odsunuta“ do důchodu. Bránila se tomu z finančních důvodů, ale s odstupem času si musela přiznat, že jí to asi zachránilo život… Tehdy konečně přestala její myšlenková schizofrenie a definitivně se rozhodla pro postup přírodní medicíny.
Dnes s úsměvem říká: „Byla jsem jako drogově závislý člověk, užívala jsem jednu dobu 9 různých léků. Jsem nesmírně ráda, že mi zůstaly jen dva, které nemohu neužívat, protože v těle nemám orgán, a tak mé tělo netvoří látky, které potřebuji, a bez těchto léků by to nešlo. Ale vím, že to tak nemuselo být.“
Ještě jeden příběh
Muž ve věku 65 let, bývalý sportovec, léta užíval léky na své neduhy, na posledním vyšetření u lékaře, který mu je ordinoval, uslyšel konstatování nejasného nálezu na játrech i ledvinách.
Setkal jsem se s ním před lety na tenisovém turnaji a na téma jsme vedli rozhovor. Samozřejmě jsem mu prezentoval svůj názor, že není léčena příčina, jen se reaguje na příznak a řešení nemoci se odsouvá do budoucnosti. Uplynulo několik let a nyní stál před otázkou, zda má podstoupit operaci, nebo zvolit cestu, při níž by se operaci vyhnul. Našel si mou poradnu a chtěl letitý problém řešit.
První věta však vyzněla: Ať se děje, co se děje, léky musí užívat dál, lékař mu nařídil, že je nesmí vysadit.
S tím bych také souhlasil, ale nejprve jsem žádal, aby mně vysvětlil, jaké kroky byly učiněny v pojmenování příčiny, jaký je vlastně mechanismus jeho nemoci a jakým způsobem ony léky podstatu léčí.
On sám to samozřejmě nevěděl a lékařské zprávy, které mi poskytl, neuváděly ani zmínku, že by se pátralo po příčině.
- Lékařské vyšetřovací metody exaktně popisovaly anatomický nález.
- Každým rokem byly provedeny kontroly, konstatován stabilizovaný stav,
- medikace léků je správná, kontrola zase za rok. A tak jsme se dostali až po tuto chvíli, když už to stabilizováno není a je doporučena operace k odstranění hrozby.
Jinými slovy, uplatnilo se zde pravidlo, že pokud je přítomný příznak léčen, a přesto příznak pokračuje, pak to znamená, že není řešena příčina, která vlastně ani nikdy nebyla pojmenována.
Pustili jsme se do rozboru jeho života.
Měl nyní příležitost vidět přehledně, co dělal špatně, kdy zaséval špatná semínka, ze kterých mu časem vyzrálo nezdravé ovoce = jeho současný problém.
Chce-li to ovlivnit, proces zastavit, musí uskutečnit totální změnu svého života a patologické faktory, které vyhovují jeho nemoci, musí přestat působit.
Pokud budou působit a nutí jeho tělo, aby ty léky užívalo, je jasné, že je nemůže vysadit.
Je zde tedy podmínka: Musí přestat působit patologické faktory.
Dlouho s tím zápasil a smlouval:
- Skutečně se mám zřeknout toho a toho, a je nutné, abych dělal to a to, když se mi do toho nechce?
- Je to tvé rozhodnutí, jestli tu změnu uděláš.
A zopakoval jsem mu větu: Patologické faktory, které vyhovují nemoci, musejí přestat působit, jinak se nikam neposuneš. A s tím také souvisí potřeba ozdravit svůj přístup k léčení. V tom mu brání jeho úvodní slova: Ať se děje, co se děje, popsané léky musí užívat dál, lékař mu nařídil, že je nesmí vysadit.
A co se stane, když patologické faktory odstraní a tělo přestane indikované léky potřebovat? Bude je užívat dál? A počká si, až mu ony léky vytvoří jinou nemoc?
Zní to jako utopie vzdálená od reality. Nemoc to však nezajímá, klidně si pokračuje dále, a to již utopie není.