Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tradiční čínská medicína je v současnosti velmi oblíbená mezi příznivci alternativní medicíny. Každý ji zmiňuje, řada pacientů užívá poctivě čajové směsi z bylinek s poetickými názvy. Z jakých principů tato prastará medicína vlastně vychází?
Tradiční čínská medicína (TCM) je souhrnné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství (medicíny). Mezi metody léčby v tradiční čínské medicíně se počítá akupresura, akupunktura, masáže, změna stravy a životního stylu, podávání bylin (fytoterapie).
Tato léčebná metoda vychází ze dvou principů taoistického náboženství – prvním je teorie dvou protikladných principů jin a jang a druhá teorií pěti orgánů.
Taoismus je jedním ze základních filosofických a náboženských směrů, které se objevily během dějin (uvádí se, že už v 5. století před Kristem) v Asii, zejména v Číně. V Číně je součástí trojice náboženství, které ovlivňovaly a stále ovlivňují čínskou společnost – kromě taoismu je to buddhismus a konfucianismus. Samotné téma taoismu a jeho základních principů by vydalo na samostatný článek, takže se přidržíme jen základních principů.
Prvním z nich je princip dvou protichůdných elementů – jin a jang. Jin a jang představují dvě spojené části jednoho celku. Přeloženo, jin je temnota a jang světlo, ale to je jen povrchní a orientační. Tento koncept vlastně popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí. Jang je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.
Důležité je, že každá věc a tedy i léčený člověk v tradiční čínské medicíně se dá popsat jako jin a jang. V souvislosti s vnitřními orgány jang obstarává činnost a funkce vnitřních orgánů, zatímco jin jim dává materiální základ. |
Druhá teorie, teorie pěti orgánů, vychází z teorie pěti prvků. Tyto prvky jsou – dřevo, oheň, země, kov a voda obecně, stejně jako teorie jin a jang je v taoismu používaná k vysvětlení uspořádání a jevů fyzického vesmíru. V tradiční čínské medicíně se této teorie používá k vysvětlení a interpretaci vztahů mezi stavy lidského organismu (ať fyziologický či patologický) na jedné straně a stavem přírodního a okolního prostředí na druhé straně. Pět prvků podle této teorie podléhá ustavičnému pohybu a změně a jejich vzájemná závislost a vzájemná kontrola vysvětlují složité spojení mezi hmotnými objekty i jednotu mezi lidským tělem a světem přírody.
V tradiční čínské medicíně se to promítne tak, že vnitřní orgány i další orgány a tkáně mají vlastnosti podobné pěti prvkům; fyziologicky i patologicky se vzájemně ovlivňují stejně jako pět prvků. V člověku představuje pět prvků pět orgánů – játra, srdce, slezina, plíce a ledviny, které řídí vnitřní mikrosvět člověka. Systém pěti prvků a jím zrcadlově odpovídajícím pěti orgánům představuje pro lékaře v tradiční čínské medicíně základní model pro orientaci v nemocném organismu. Vždy jsou možné dva stavy – stav nadbytku či stav nedostatku. Cyklus podpory na jedné straně a cyklus kontroly na straně druhé udržuje dynamickou rovnováhu mezi pěti prvky. Pokud však nerovnováha překračuje fyziologickou mez či trvá dlouho, pak tento stav vede k nemoci.
Ještě bych se rád věnoval jednomu tématu, které se váže k tradiční čínské medicíně, a to je pojem orgánové hodiny. Vyjadřuje průběh energie v závislosti na denním cyklu. Tato energie má své maximum a minimum energie v určitých oblastech organismu v průběhu 24 hodinového cyklu. Tento cyklus je dělen po dvou hodinách, takže tu máme 12 částí. Čínská medicína rozlišuje 6 párů orgánů, vždy tvořený jedním jinovým (plným) a jedním jangovým (dutým) orgánem. Ke každé dvou-hodině se přiřazuje jeden orgán. Během dne má vždy určitý orgán maximální aktivitu v určité hodině. O půl dne, 12 hodin později má naopak aktivitu nejmenší. V čínské medicíně se toto označuje jako poledne – půlnoc.
Tento průtok energie má svůj konkrétní dopad v hodnotách tělesné teploty, v dechu, v elektrolytickém a enzymatickém hospodářství, v tepu, v koncentraci hormonů, v tvorbě krvinek či hladině červeného krevního barviva, nepochybně i v kolísání fyzické a psychické výkonnosti. Prakticky každý fyziologický děj vykazuje periodické kolísání.
V doplňcích stravy se můžeme setkat buď s léčivými rostlinami či houbami, které byly vždy tradiční součástí čínské medicíny, jako je cordyceps sinensis neboli housenice čínská, panax ginseng neboli ženšen pravý, zázvor lékařský neboli zingiber officinale, badyáník pravý neboli Illicium verum, kurkuma dlouhá neboli curcuma longa a další.
Některé firmy, vyrábějící přírodní přípravky, vycházejí, mimo jiné, také z principů tradiční čínské medicíny.