Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Olovo (Pb)
Kadmium (Cd)
Rtuť (Hg)
Zdroje znečištění:
Olovo se do potravního řetězce dostává z obalových materiálů, v malém množství z nátěrových látek, případně spalováním fosilních paliv. Nejvydatnějším zdrojem pro životní prostředí je doprava. Zemědělská půda obsahuje průměrně 10 mg Pb/kg, např. v listech stromů kolem frekventovaných komunikací jsou zjišťovány hodnoty až 700 mg/kg. Skutečné denní dietární dávky olova zjištěné v několika studiích v evropských zemích se pohybují od 27ug (Švédsko 1983) do 180ug (Belgie 1983). Obsah olova v ovzduší je místně proměnlivý. V málo znečištěných oblastech vzduch obsahuje 0,005-0,3ug/m3 olova, ve velkých městech byl zjištěn obsah olova 0,2-5ug/m3.
Vstřebávání olova:
Vstřebávání olova v trávicím traktu je závislá na věku, složení stravy a zdravotním stavu. Účinnost vstřebávání olova u dospělých se odhaduje na 10%. Dětský organismus resorbuje 40-50% olova z potravy. Vstřebávání olova je vyšší při vysokém podílu bílkovin ve stravě a nižší za přítomnosti větších množství vlákniny, fytové kyseliny, železa a vápníku.
Ohrožené skupiny populace:
Olovem mohou být ohroženy zejména děti (vyšší resorpce olova a vyšší citlivost organismu). Již při hladině olova v krvi 150ug/dm3 se u dětí objevuje řada nepříznivých účinků (pomalejší mentální i fyzický vývoj, nižší schopnost učení, nižší inteligence, anémie, snížená imunita).
Při chronické otravě klesá množství hemoglobinu v červených krvinkách a objevuje se anémie (chudokrevnost).
Průnik do organismu:
Do lidského organismu vstupuje olovo především potravou, existuje však též možnost vstupu respirační cestou (dýcháním).
Působení olova:
Vstřebané olovo je transportováno krví do jater a ledvin, kde se kumuluje. Při intoxikaci olovem mohou být poškozeny ledviny a játra, krev, nervový systém a kardiovaskulární systém. Část olova v játrech se vylučuje žlučí do střeva. Malý podíl olova se vylučuje močí. Při dlouhodobé expozici se olovo hromadí v kostech.
Olovo se ukládá především v kostech, játrech a ledvinách. Důsledkem chronického zatížení organismu olovem jsou nervové poruchy, poruchy trávení, hubnutí, případně ochrnutí dolních končetin.
Limity:
Pro potraviny obecně B stanovuje vyhláška 298/1997 Sb. limit (PM) 8 mg/kg.
Nejvyšší přípustné množství (NPM) v potravinách se pohybuje mezi 0,02 mg/kg (pro mléko) a 5,0 mg/kg pro želatinu. (1)
Expozice olovem se v hospodářsky vyspělých zemích odhaduje v průměru na 24 mg/kg, což je hodnota o řád nižší než připouští ADI. (2)
Normální hladina olova v krvi je v rozmezí 50-120 mg/dm3. Tolerovávaná denní dávka olova činí 500ug. (4)