Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Prakticky celou svou lékařskou kariéru se zabývám nemocemi, které se dotýkají oslabené imunity, atopie a také nemocemi autoimunitními.
Pokud do mé poradny přijde jedinec, který již ve svém mladém věku trpí chronickou nemocí, ale přitom se chystá založit rodinu, usiluji o to, aby přišel i se svým budoucím manželem / manželkou a podstoupil rozbor své situace. A usiluji o to, aby učinil i zásadní preventivní opatření v životě vzhledem k budoucímu narození jeho potomka, dokud je ještě čas. Zastávám názor, že léčení dítěte má začít dříve, než je dítě počato!!
A to je základní myšlenka tohoto článku.
Atopický ekzém
Ten, kdo je postižen ekzémem, ví, jaké je to utrpení, jež prožívá v bezesných nocích s nutkáním ke škrábání. Dospělý člověk se dovede ovládat, ale co dítě? Jak asi musí trpět, když ekzém pálí a svědí… A čím více se škrábe, tím více se stav zhoršuje.
Člověk, který trpí od narození ekzémem, se nazývá atopik. Tento pojem v sobě skrývá sklon k různým alergickým chorobám, kam patří ekzém, senná rýma, astma, různé vyrážky, otoky apod. Na vývoji atopie se podílí vždy individuálně několik faktorů současně – ať je to dědičná dispozice, nebo životní styl, stresy, oslabená imunita a mnoho dalších. Někdy je těžké úspěšně ovlivnit všechny faktory. Stačí, když je jeden aktivní, a nemoc se rozjede. Postupně na sebe nabaluje další a další, to se člověk dostává do bludného kruhu. V praxi vidím někdy velmi složité životní situace nejen postiženého atopika, ale celé rodiny. Ekzémem trpěla babička, její dcera, té se nyní narodilo dítě, žel také s ekzémem. Rodina smutně pokyvuje, to je úděl, to dítě má před sebou těžký život, nedá se nic dělat.
Jenže není to tak zcela pravda. Když existuje dědičná dispozice, tedy sklon k atopii, neznamená to vždy, že jedinec, který tuto dispozici zdědil, musí daným onemocněním trpět!! Ve skutečnosti ten jedinec zdědí také specifický rodinný životní styl, který probouzí atopii k nemoci. Zdědí po mamince způsob stravování, hygienické návyky, dysbiózu střevní, její škodlivé bacily, touhu po sladkém, psychickou nevyrovnanost. Narodí se do stejného alergického prostředí, kde jsou např. roztoči, domácí zvířata, prach, kde se kouří, vaří na plynu… Je vychováván ve způsobu ošetřování ekzému bez snahy odstraňovat příčinu. Takový jedinec bude skutečně prožívat to, co jeho předci. A jestli v tomto nevědomí zůstane, předá i on pak svému potomku „červenou cestu“ ekzému. Ale nemusí to tak být. On se může vzepřít, může si říci: „Já svému budoucímu dítěti nepřipravím takové utrpení, začnu na tom pracovat ještě dříve, než se mé dítě narodí.“
Lze využít moderního poznatku, že sliznice střevní a její správné osídlení mikroflórou sehrává klíčovou roli v tvorbě imunity a že také v případě ekzému pomáhá rozmotávat onen popisovaný bludný kruh.
S užíváním probiotik by atopická matka mohla začít ještě dříve, než dojde k početí, se snahou o co největší stabilizaci vnitřního střevního prostředí. Měla by pokračovat i během těhotenství a konečně i při kojení.
Narozené dítě atopické matky by také mohlo dostávat vhodná probiotika ve formě kapek, aby od samého počátku docházelo na střevní sliznici ke správnému rozložení mikroflóry, a tím také ke správnému vývoji imunitního systému. Tato terapie používá prostředky tělu vlastní, podporuje to dobré, co ve střevu je.
Atopický ekzém je onemocnění multifaktoriální – to znamená, že na rozvoji nemoci se podílí více činitelů: dědičnost, životní prostředí, psychika… Nicméně porucha imunity sehrává nejpodstatnější roli, a proto je včas podaná a vhodně vedená mikrobiologická terapie nesporným přínosem.
Respirační infekty
Podobná opatření lze uplatnit i v případě, kdy rodiče trpí různými respiračními infekty. Patří do vybraného tématu. Respirační infekty jsou budoucími rodiči bagatelizovány, aniž by rodiče tušili, jak mohou jejich budoucí dítě potrápit.nStatistiky ukazují, že děti, jež trpí v raném věku nenápadnými respiračními infekty, mají v pozdějším věku potíže s některou z atopických nemocí, ať je to ekzém, kopřivka, senná rýma, či astma. Základní otázka tedy zní:
Jsou děti choulostivé na infekty současně budoucími alergiky? Mají šanci nedostat se do alergie?
Na jednom ze seminářů v rakouském Sierningu, kde se odehrávalo etapovité vzdělávání v oblasti antihomotoxické terapie, se toto téma do hloubky probíralo, a tak jsem si dovolil jen zkráceně vyjmout důležitá fakta.
Byl demonstrován případ tříletého chlapce Marca. Marco je jedináček, trpěl různými respiračními infekty s převahou trvalého kašle. Jeho porod byl spontánní, kojen byl jen krátce, asi 3 týdny, pak byl převeden na umělé mléko. Od 5 měsíců byl dokrmován obvyklými kojeneckými doplňky. Přibližně od té doby se objevovaly různé poruchy trávení s plynatostí a se sklonem k zácpě. První infekty začaly asi v 5. týdnu života.
Léčba byla klasicky zahájena antibiotikem, kapkami na kašel a nosními kapkami na splasknutí nosní sliznice. Vždy po ukončení antibiotické léčby se stav na chvíli zmírnil, ale po několika týdnech se opakoval. Přibývalo problémů se zácpou, již byla trvalá rýma, záněty se stále vracely na mandle a do středního ucha, nepřetržitě dráždivě pokašlával. Přidala se svědivost kůže. Léčba se stále opakovala, spočívala v obměnách antibiotik, kapek proti kašli, paracetamolu (paralenu) a byla přidávána lactulóza kvůli zácpě. Celkově přestal prospívat a objevovala se dušnost po fyzické zátěži, stolice 1 x za týden.
Na doplnění uveďme anamnézu, která se týká matky: Před těhotenstvím a během těhotenství byla léčena opakovaně antibiotiky a antimykotiky pro bakteriální a kvasinkové gynekologické záněty. Od dětství matka udává blíže neidentifikovanou nesnášenlivost na některé potraviny. V tomto okamžiku připomenu některé údaje z podobného semináře, který projednával téma – ekzém a probiotika.
Zde se popisují staré poznatky studií o vlivu životního stylu na atopické onemocnění – a zmiňují se o dalších vlivech:
Předčasné narození dítěte, brzký nástup dítěte do školky, páté dítě v rodině, přítomnost psa nebo kočky v domácnosti, endotoxinová expozice (stravování, dysbióza…). Dnes můžeme tyto vlivy doplnit ještě o matčina onemocnění před a během těhotenství: tzv. překotné porody, porody císařským řezem, krátká doba kojení, předčasné převedení dítěte na umělou výživu kravským mlékem, antibiotická terapie kojence, gastrointenstinální poruchy a infekty.
To vše jsou základy pro mikrobiální chybějící osídlení nezralé střevní sliznice. Vraťme se nyní k Marcovi. Byl mu proveden zátěžový dechový test se zřetelně zvýšenou bronchiální spastickou aktivitou, která dobře reagovala na bronchodilatátory, rychle se po nich normalizovala.
Bakteriologický stav: snížená imunoflóra a bifidoflóra.
Z ostatních testů si všimneme snížené hodnoty sekrečního IgA, zvýšené hodnoty alfa-1-antitrypsinu. Celkový nespecifický Ig E byl v normě.
Byla zahájena pomocná inhalační terapie s bronchodilatátorem, aplikována mikrobiologická série, která se v prvé řadě starala o správné osídlení střeva probatiky, a současně byly podávány specificky upravené kapky obsahující tzv. medicínská probiotika – bakterie enterococcus faecalis jednak ústně a také kapátkem do nosu. Účinek v tomto případě spočívá v kontaktu povrchových bakterií se sliznicí a jejím imunitním kontaktním systémem (mandle, Waldayerův mízní okruh nosohltanu). Vyšetření ukázala, že grampozitivní zárodky enterococcus faecalis tvoří imunitní reaktivitu v humorálních oblastech B- buněk. Na řadě pokusů byly dokumentovány regulační účinky na syntézu a sekreci sekrečního imunoglobulinu A (sIgA). Pod vlivem enterococcus faecalis regulují monocyty pomocí interleukinů (Il-1, Il-4, Il-6) rovněž T pomocné buňky, které dozrávají ze spících B – buněk plazmocytů.
Jako základní dietní opatření bylo doporučeno výrazné omezení příjmu bílkovin živočišného původu. V druhé části léčebného postupu bylo pokračováno v mikrobiologické terapii prostřednictvím medicínského E. coli probiotika. Jeho zvláštní důležitost spočívá v aktivaci lidských imunitních buněk (přirozených zabíječských buněk, makrofágů, CD4-T-buněk, CD8-T-buněk, B-buněk).
(U těžkých stavů se nejlépe uplatňuje individuální autovakcínová terapie vycházející z této filozofie).
Výsledky: Během tří týdnů došlo k normalizaci stolice, během 3 a půl měsíce došlo k definitivnímu ústupu obtěžujícího kašle, kontrolní zátěžový dechový test byl normální. Během následujících 12 měsíců prodělával Marco respirační infekty tím způsobem, že měl horečku, která spontánně odezněla – bez nutnosti podávat paralen nebo antibiotika. Celkově začal normálně prospívat.
Kontrolní kyber status (bakteriologický stav): vyrovnaná imunoflora, z ostatních testů ještě lehce snížená hladina sekrečního IgA na spodní hranici normy. Alfa-1-antitrypsinu malinko zvýšený, ale po dalších dvou měsících normální.
Závěrečná doporučení:
1. Sanace porodních cest matky před těhotenstvím a před porodem lokálně i kapkovou ústní formou (s IgA).
2. Včasná stabilizace matčina imunitního systému před těhotenstvím, event. ještě během těhotenství (uvedená terapie nijak neohrožuje matku ani plod).
3. V případě, že matka trpí některou z alergických nemocí, je doporučeno uvedené ošetření v celém rozsahu před těhotenstvím a pak v poslední třetině těhotenství přidat bifidobakteriální probatika.
4. Po porodu pokračovat v uvedeném ošetřování jak matky, tak i novorozence.
Podle přednášejícího je tím odpovězeno na původní otázky tohoto sdělení.
Ano, vidíme i zde, že s léčením je vhodné začít již před těhotenstvím.
Autoimunitní zánět štítné žlázy
Přibližně 1 x za týden dostávám do poradny dotaz na toto téma. Většinou jde o ženy, jež trpí autoimunitní poruchou štítné žlázy, užívají umělý hormon a vstupuji do těhotenství. Tazatelka tuší, že to není v pořádku, a proto klade dotaz, co má dělat.
Žel nenavštěvuje poradnu před početím, ale až v okamžiku, kdy je těhotenství potvrzeno. Těhotenství je stav Bohem požehnaný, nicméně – kdyby dotyčná přišla před početím, určitě bychom pátrali po příčině její nemoci, snažili se ji omezit a její tělo na zvýšenou zátěž připravit. Endokrinolog, který pacientku sleduje, ví, že těhotenství bude klást zvýšené nároky na její nemocnou štítnou žlázu, a tak automaticky zvýší dávku užívaného hormonu; to je jistě správná úvaha, navzdory tomu, že pokud jde o autoimunitní zánět, pak takový hormon podstatu autoimunity neřeší, a ta běží dále. Užívání hormonu nestačí. Podstatou autoimunity je sebedestruktivní chování imunity! Místo toho, aby tělo chránila, tvoří si protilátky, které se obracejí proti vlastnímu tělu. Matka a dítě tvoří jeden celek. Je tedy vhodné, aby za této situace probíhalo těhotenství? Podle mne to není vhodné. Do těhotenství se má vstoupit až tehdy, kdy se vše vyrovná a regulační systémy pracují správně.
Jenže praxe je jiná. Žena užívá hormon, díky němu nemá potíže a cítí se dobře, má jediný cíl – mít dítě a v dané situaci nevidí následky a naplňuje svou prioritu.
Téma je složité, ale opatření preventivní je 100% snadnější než léčení rozvinuté choroby.