Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Léky proti rakovině se ukázaly být neúčinné a rakovinotvorné; experimenty na lidech schválené FDA vedou k úmrtím způsobeným spíše léčivy než rakovinou.
Následující článek se objevil 18. srpna 1973 v novinách Los Angeles Times s titulkem „LÉK“ PROTI RAKOVINĚ ZVANÝ LAETRIL UDEŘIL:
Los Angeles (UPI) – výrobci a distributoři léku zvaného Laetril byli ve středu prezidentem kalifornského oddělení Americké společnosti pro rakovinu označeni jako „šiřitelé lží a stoupenci vyloženého šarlatánství“.
Helene Brownová […] řekla, že FDA testovala Laetril v pravidelných intervalech, získala negativní výsledky a zakázala jeho použití jako léčebného přípravku proti rakovině.
Podle paní Brownové je šarlatánství v léčbě rakoviny „novým rozměrem vraždy“ a dodává, že v současné době existuje 10 forem rakoviny, které mohou být léčeny či kontrolovány pomocí chemoterapie – neboli pomocí léků.
Za necelý měsíc při projevu na národní konferenci ACS o léčení rakoviny prohlásila paní Brownová nekompromisně: „Současné lékařské znalosti umožňují vyléčit sedmdesát procent všech forem rakoviny, pokud je včas odhalena.“
Mluvčí Americké společnosti pro rakovinu nikdy neomrzí věčný mýtus o „prokázaných způsobech léčby.“ O léčbě pomocí chemoterapie mluví beze studu, což ale zřídkakdy činí před těmi, kteří vědí pravdu o statistikách přežití.
Již jsme stručně shrnuli nevalné výsledky dosažené pomocí ortodoxní chirurgie a ozařování. Pověst takzvaných protirakovinných léčiv je však ještě horší. Hlavním důvodem je to, že většina těch současně používaných je vysoce jedovatá nejen pro rakovinu, ale i pro celý zbytek těla. Obecně mají větší smrtící účinek na zdravou tkáň než na maligní buňku.
Každá látka může být toxická, užije-li se v dostatečném množství. Platí to pro aspirin, cukr, Laetril, a dokonce i pro vodu. Ale na rozdíl od těchto látek jsou léky proti rakovině jedovaté nikoliv v důsledku předávkování či vedlejších účinků, nýbrž z primární příčiny. Jinými slovy, jejich jedovatá povaha není tolerována jako cena nutně zaplacená za získání požadovaného účinku, je to sám požadovaný účinek.
Tyto chemikálie jsou vybrány, protože jsou schopné rozlišit některé typy buněk a následně tyto buňky otrávit více než ostatní. Nepředstavujte si však, že dokážou rozlišit mezi rakovinnou a nerakovinnou buňkou a zabít jen ty rakovinné, protože tak tomu není.
Buněčné jedy používané v dnešní době ortodoxní medicínou nedokážou rozpoznat rakovinnou a nerakovinnou buňku. Místo toho rozlišují buňky na ty, které rostou rychle, a na ty, které rostou pomalu nebo vůbec. Buňky, jež se dělí rychle, jsou jejich cílem. Následkem toho nezabíjejí pouze dělící se rakovinné buňky, ale i velké množství normálních buněk po celém těle, které jsou také přistiženy při procesu dělení.
Teoreticky by měly být tyto rychleji se dělící rakovinné buňky zničeny dříve než samotný pacient, ale celou dobu je stav nerozhodný. V případě rakoviny, která se dělí stejně rychle, či dokonce pomaleji než normální buňky, není ani teoretická šance na úspěch.
Ukázka z knihy Svět bez rakoviny – Příběh vitaminu B17.