Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Štětka lesní (latinsky Dipsacus fullonum) patří mezi méně známé léčivé rostliny. Je řazena do čeledi štětkovitých (Dipsacea). Přesto, že není příliš známá, pokud na ni narazíme, jistě si ji všimneme. Může dorůst až výšky dvou metrů a na vrcholu je zakončena výrazným květenstvím, označovaným botaniky jako strboul (latinsky capitulum). Je to vlastně hlávka, jednoduché hroznovité květenství, z kterého vykvétají světle fialové až bílé kvítky.
S oblibou roste na vlhčích místech, jako jsou například břehy řek. Není to náročná rostlina, můžeme ji najít i na rumištích nebo okrajích skládek. Původem je štětka lesní z jižní Evropy.
Obsahuje řadu přírodních látek, z nichž je možné zmínit třísloviny, flavonoidy, minimální množství alkaloidů, minerální látky, silice (stopové množství) nebo pryskyřice. Jako léčivá droga se z ní používá zejména kořen nebo také nať. V lidovém léčitelství se většinou doporučuje jako čaj ve formě odvaru, ale dá se také zpracovat formou tinktury (alkoholového roztoku).
V lidovém léčitelství je s oblibou využívána při některých příležitostech, jako je doplněk léčby revmatických nemocí a dny (pro svůj močopudný efekt) nebo nemocech gastrointestinálního traktu. Nicméně používá se i zevně při různých kožních onemocněních, jako například rozpraskané pokožka nebo lišej (což je lidový, obecný výraz pro různé nežádoucí změny na pokožce). Štětka lesní je také jednou z léčivých rostlin, o kterých odborníci uvažují jako o pomocníku při léčbě boreliózy.
Štětka lesní má u nás i svou příbuznou – štětku soukenickou (Dipsacus sativus). Té přisuzuje lidové léčitelství stejné vlastnosti. Jak napovídá přívlastek “soukenická”, byla používána k ručnímu česání vlasu vyrobeného sukna. Jako zajímavost lze zmínit, že za tímto účelem byla dovezena již kolem roku 1700 do anglických kolonií v Severní Americe, kde ovšem záhy zplaněla a stala se obtížným plevelem. Pro stejné účely byla používána i štětka laločnatá (Dipsacus laciniatus).