Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mívám ve zvyku pokládat svým pacientům choulostivé otázky na téma drog, alkoholu a sexu. Důvodem k tomu je to, že pokud neznám tyto skutečnosti, pak to znemožňuje poskytovat tu nejlepší lékařskou péči, kterou mohu poskytnout. Chápu však, že mnoho pacientů má ospravedlnitelné obavy z toho, co se může stát s informacemi, které mi dávají.
Zkuste se zamyslet na takovouto situací: zdravě vyhlížející muž ke mně přichází na prohlídku. Nečekaně se však u něj objeví abnormální výsledek jaterních testů. Jen díky přímé otázce, zda někdy užil intravenózně drogy, se mi podařilo odhalit příčinu tohoto problému. Ukáže se totiž, že před mnoha lety bral po krátký čas heroin. Bez této důležité informace bychom jen stěží vysvětlovali jeho problém.
I když se do toho mnozí nepouští, lékaři by měli rutinně pokládat otázky o užívání drog a alkoholu během vyšetření – dokonce i v případě pacientů, u kterých se neprojevují žádné známky nějakých zdravotních potíží. Pokud má praktický lékař podezření na nějaký problém, je potřeba položit některé přímé otázky jako „Neuvažoval jste někdy o tom, že omezíte své pití?“ nebo „Rozhněval vás už někdo tím, že kritizoval vaše kouření?“ Pokud se na něco takového lékař neptá, pak vždy, kdy je to vhodné, sdělujte takové informace sami.
Je však třeba být opatrní. Obzvláště v této době, kdy jsou záznamy ukládány v počítačích, se může stát, že skutečnosti, které chcete sdělit pouze svému lékaři, mohou přečíst i ostatní – včetně pracovníků pojišťovacích společností, úvěrových firem a někdy také vaši zaměstnavatelé (přestože to je nezákonné).
Ale k tomu, aby mohli zajistit prvotřídní lékařskou péči, potřebují lékaři získat i tak citlivé informace, jako je užívání drog, sexuální návyky a podobné záležitosti. Je nezbytné, aby naši pacienti věřili, že jakákoliv osobní informace, kterou poskytnou, zůstane utajená. Jestliže se např. mladý muž necítí na to, aby řekl lékaři, že je gay nebo používá společné injekční stříkačky, pak lékař nemusí správně vyhodnotit významnost jeho příznaků, může žádat nesprávná vyšetření, může se pak zmýlit v diagnóze a vy pak propásnete příležitost k optimální léčbě.
Někteří pacienti mají obavy, že je budou jejich lékaři odsuzovat, pokud jim sami a dobrovolně řeknou o svém užívání drog. Bohužel občas bývají tyto obavy oprávněné. Dobrý lékař vám však v takovém případě dá rady, jak se vyhnout zdravotním rizikům při takovém jednání, ale nemělo by to nijak ovlivnit váš vztah. Kdyby se tak přece jen stalo, zřejmě nastal čas ohlédnout se po jiném lékaři.
Mějte na paměti, že pokud jste absolvovali léčbu kvůli nějaké závislosti, tato informace se pravděpodobně objeví ve vašich zdravotnických záznamech a bude dostupná např. pojišťovacím společnostem. Obecně se dá tvrdit, že se přece jen vystavujete menšímu riziku, když takové informace sdělíte svému praktickému lékaři.
Pokud jste nikdy nesdělili žádnému lékaři nebo jinému zdravotníkovi informace o své konzumaci drog, zvažte si sami riziko nepřesné lékařské péče, které se vám možná dostává, oproti možným důsledkům úniku takové informace, když byste ji v dobré víře oznámil svému lékaři.
V poslední době se začínají objevovat návrhy, podávané v americkém kongresu, které mají být snahou o znemožnění přístupu k důvěrným lékařským informacím pro ty, kterým nejsou přímo určeny. Není zatím jisté, zda budou tyto návrhy přijaty do podoby zákonů.
Než se to podaří, je tu několik návrhů, kterými se můžete řídit, abyste snížili takové riziko:
- Když dáváte souhlas ke zpřístupnění lékařských informací, ujistěte se, že je zřejmé, komu ještě k nim bude umožněn přístup, ke kterým dalším informacím bude mít ještě oprávnění a k čemu je chce použít.
- Nikdy nepodepisujte nevyplněné formuláře (jak se často stává, když vás přijímají v nemocnici).
- Připomínejte svému lékaři, že nesouhlasíte s podstupováním citlivých informací komukoliv jinému bez vašeho souhlasu.
- Požadujte po svém lékaři, aby o některých skutečnostech nepořizoval písemný záznam. Můžete to vyjádřit například takto: „Jestliže vám nyní sdělím něco velmi osobního, co se může vztahovat k mé léčbě, ale nechci, aby bylo zaznamenáno v mé kartě, budete ochoten respektovat toto mé přání?“ Lékař může nebo nemusí být ochoten vyhovět. Pokud ne, pak možná potřebujete najít jiného, který k vám bude vstřícnější.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.