Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Co je to meditace?
Meditace je tajemný výlet do neznáma, největší dobrodružství, jaké je možné podniknout. Meditace znamená jen být – není v ní činnost, myšlení, nejsou v ní emoce, ani koncentrace. Jenom jste, a to samo je naprosté potěšení. Z čeho toto potěšení vychází, když neděláte vůbec nic? Vychází z ničeho, odnikud a přitom vychází ze všeho.
Když neděláte naprosto nic – ani tělesně, ani duševně – prostě vůbec nic – když ustanou veškeré činnosti a vy jenom jste, pak je to stav, kterému se říká meditace. Nemůžete ho dělat, nemůžete ho pozorovat – musíte ho pouze pochopit. Kdykoliv si můžete najít chvíli na to, abyste jen byli, využijte ji a nic nedělejte. I myšlení je konání, koncentrace je také konání, kontemplace je také konání. Jestliže alespoň na malý okamžik neděláte vůbec nic a jste jen tak ve středu svého bytí, v naprostém uvolnění – pak je to meditace.
A jakmile pochopíte, jak na to, můžete v tomto stavu zůstat tak dlouho, jak budete chtít; a nakonec můžete být v tomto stavu po celých dvacet čtyři hodin denně. Pokud najdete cestu ke stavu, v němž zůstává vaše bytí bez narušení, můžete pomalu začít s činností a dávat přitom pozor, aby nic vaše bytí nerušilo. To je druhá část meditace – první vyžaduje, abyste se naučili být, a pak můžete přistoupit k drobnějším pracím – zamést podlahu, osprchovat se, ale neustále se soustředit na střed svého bytí. A tehdy můžete začít dělat i složitější věci.
Bdělost
Meditace znamená uvědomování si. Všechno, co děláte vnímavě, je meditace. Není to otázka činnosti, je to otázka postoje. Co pozorujete, na tom nezáleží. Chůze je meditace, pokud kráčíte vnímavě. Sezení je meditace, pokud sedíte vnímavě. Naslouchání ptákům je meditace, pokud jim nasloucháte vnímavě. Pouhé naslouchání vnitřnímu zvuku mysli je meditace, pokud jste neustále pozorní a vnímaví.
1. TĚLO
Prvním krokem k uvědomování si je pozorné vnímání vlastního těla. Pomalu, pomaloučku si uvědomujte každý svůj pohyb, každé gesto. A jakmile začnete být vnímaví, začnou se dít zázraky – v tu chvíli se vytratí spousta věcí, které jste dřív dělávali; vaše tělo bude v jednom krásném souladu. Hluboký klid začne vládnout i ve vašem těle a všude v něm bude zaznívat jemná hudba.
2. MYŠLENKY
Stejným způsobem se musíte zaměřit i na své myšlenky. Jsou mnohem jemnější než vaše tělo a samozřejmě také mnohem nebezpečnější. A jakmile budete schopni uvědomovat si své myšlenky, překvapí vás, co se začne dít uvnitř. Pokud si zapíšete, co se děje v každém jednotlivém okamžiku, velice vás to překvapí. Nebudete ani schopni uvěřit, že se to děje uvnitř vaší bytosti. A po deseti minutách si to přečtete – a spatříte tu bláznivou mysl skrytou uvnitř! Člověk není vnímavý, a proto celé to šílenství probíhá dál jako podzemní proud. Ovlivňuje všechno, co neděláte; ovlivňuje naprosto všechno. A celkový součet toho všeho je váš život. Tohle šílenství se tedy musí změnit. A zázrak uvědomování spočívá v tom, že nemusíte dělat nic jiného než být skutečně vnímaví.
3. EMOCE
Je-li vaše tělo a mysl v klidu, uvidíte, že dochází ke vzájemnému souladu; klid je most mezi tělem a myslí. Už se nerozbíhají do různých směrů, už nejedou na různých koních. Poprvé jsou v souladu a tento soulad neobyčejně napomáhá k provedení třetího kroku – a tím je vnímání vlastních pocitů, emocí, nálad. To už je ta nejjemnější rovina a je také nejsložitější, ale pokud si dokážete uvědomovat myšlenky, pak stačí jen jediný krok. Vyžaduje to o trochu více vnímavosti a pak začnete reflektovat své pocity, emoce, nálady.
4. SJEDNOCENÍ
Jakmile si tyto tři jevy uvědomíte, náhle se všechny spojí do jednotného celku. A když jsou jedním celkem – jsou v dokonalé jednotě, v souznění, a vy pocítíte hudbu všech tří; stanou se orchestrem – tehdy se přihodí to, co vy sami udělat nemůžete. Stane se to prostě samo. Je to dar jednotného celku, je to odměna za ony tři kroky, které jste učinili. A to je to čtvrté. To čtvrté je konečné uvědomění si toho, co člověka probudí. Náhle si uvědomí uvědomování si – a to je to čtvrté. Tak se rodí Buddha, probuzený. A jen tak může člověk poznat, co je blaženost. Tělo zná potěšení, mysl zná štěstí, srdce zná radost, to čtvrté zná blaženost.
Velké ticho
Ticho bývá většinou považováno za něco negativního, za něco prázdného, za absenci zvuků a hluku. Toto nepochopení v dnešním světě převažuje, protože jen velmi málo lidí dokáže ticho skutečně vnímat. Jediné, co lidé vnímají ve spojení s tichem, je nepřítomnost zvuků. Ale ticho je něčím naprosto jiným. Je zcela pozitivní. Je existencí, není prázdné. Je to splývání s hudbou, jakou jste dosud nikdy neslyšeli, je to splynutí s vůní, kterou jste zatím ještě nepoznali, se světlem, které můžete spatřit jen vnitřním zrakem. Život přichází a odchází, ale věčné ticho vašeho bytí zůstává stále stejné – stejná hudba bez zvuků, stejná vůně božskosti, stejné překročení všeho, co je smrtelné, všeho, co je pomíjivé. Není to vaše ticho. Jste to vy. Není to něco, co vlastníte; to ono vás to vlastní, a to je na tom to nejkrásnější. Dokonce ani vy tam nejste, protože i vaše přítomnost by to narušovala. Tohle ticho je tak naprosté právě proto, že tam není nikdo, ani vy ne. A tohle ticho vám přináší pravdu a lásku a tisíce dalších požehnání.
Rozvoj citlivosti
Meditace vám přinese citlivost, silný pocit, že náležíte ke světu. Je to náš svět – hvězdy jsou naše a my tu nejsme cizinci. Meditace z vás udělá tak citlivé bytosti, že pro vás bude mít i to nejmenší stéblo trávy neobyčejně velký význam. Vaše citlivost vám ukáže, že to malé stéblo trávy je pro existenci stejně důležité jako ta největší hvězda; bez malého stébla trávy by byla existence o něco ochuzena. To malé stéblo trávy je jedinečné, je nenahraditelné, má svou vlastní individualitu. A tato citlivost vám vytvoří nová přátelství – se stromy, s ptáky, se zvířaty, s horami, s řekami, s oceány, s hvězdami. Život bude stále bohatší a dalším a dalším rozvojem lásky a přátelství.
Láska – vůně meditace
Jestliže meditujete, dostanete se dříve či později k lásce. Jestliže meditujete skutečně do hloubky, pocítíte v sobě dříve či později ohromný příliv lásky, takový, jaký jste nikdy předtím nepoznali. Je to nová podoba vašeho bytí, jsou to nově otevřené dveře. Stanete se plamenem a budete chtít tento cit sdílet s ostatními. Pokud hluboce milujete, začnete si postupně uvědomovat, že vaše láska je čím dál hlubší meditací. A vstoupí do vás jemná příchuť ticha. Myšlenky zmizí, objeví se klidné tiché pauzy… ticho! V té chvíli se dotýkáte hlubin svého nitra. Láska vede k meditaci, je-li správně vyladěna. Meditace vás vede k lásce, je-li správně vyladěna.
Podstatná je láska, jež se zrodila z meditace, nikoli z mysli. To je láska, o které tu neustále mluvím. Miliony párů na celé planetě žijí jakoby s láskou. Žijí v tomto světě vůbec „jakoby“. Jak by v tomto případě mohli cítit radost, jak by mohli být šťastní? Je z nich vysáta veškerá energie. Snaží se něco získat z falešné lásky, ale ta jim nemůže vůbec nic dát. Proto se cítí frustrováni, proto se dál nudí, proto se hádají, proto dochází mezi milenci k potyčkám a svárům. Oba se snaží udělat něco, co je nedosažitelné – snaží se udělat ze své lásky cosi věčného, ale to prostě nejde. Tato představa povstala v mysli a mysl vám nemůže poskytnout ani to nejmenší zrnko věčnosti.
Nejprve se ponořte do meditace, protože láska vychází z meditace – je to vůně meditace. Meditace ke květině, je to lotos s tisícem voňavých okvětních lístků. Umožněte mu, aby se plně rozvinul. Jen tak se můžete posunout do dimenze, v níž není mysl, ani čas, a pak najednou poznáte, že tam ona vůně opravdu je. Pak už není nic zaměřeno na danou osobu, ale to je vše, co je uvnitř vás i kolem vás. Není to vztah, nemá to nic společného s ostatními lidmi. Vy jste milující, vy jste sama láska; a pak je to věčné. Je to vaše vůně. Je to vůně, která obklopovala Buddhu i Ježíše. Je to naprosto jiný druh lásky, je ve své podstatě zcela jiný.
Soucit
Buddha o soucítění řekl, že je to „láska plus meditace“. Když vaše láska není jen pouhou touhou po někom druhém, když vaše láska není jen pouhou potřebou, když je vaše láska sdílením, když vaše láska není žebráním, ale je císařem, když vaše láska nečeká, že něco dostane, ale chce jen dávat – dávat z prosté radosti z dávání – pak k ní přidejte meditaci a uvolní se nádherná vůně, uvolní se skrytá krása. A pak je to soucítění; soucítění je na vrcholu celé lásky. Sex je animální, láska je humánní, soucítění je božské. Sex je tělesný, láska je duševní, soucítění je duchovní.
Samota – vaše pravá podstata
Samota je květ, je to lotos vykvétající z vašeho srdce. Samota je pozitivní, samota je zdraví. Je to radost ze samotného bytí. Je to radost z vlastního prostoru. Meditace je blaženost z toho, že je člověk sám se sebou… člověk je skutečně živý, když je schopen být sám, když není na nikom a na ničem závislý, když není závislý na žádné situaci, na žádných podmínkách. A potom může být sám v sobě ráno, večer, v noci, v mládí i ve stáří, ve zdraví i v nemoci. V životě i ve smrti, může být sám v sobě, protože to není něco, co by mohlo přijít odněkud zvenčí. Je to vaše pravá podstata… je to vaše pravé já.
Cesta do nitra je cestou k naprosté samotě; tam si nemůžete vzít nikoho s sebou. Střed svého bytí nemůžete s nikým sdílet, ani s tím, koho upřímně milujete. Jakmile vstoupíte dovnitř, zpřetrhají se všechna spojení s vnějším světem; zbortí se všechny mosty. Ve skutečnosti zmizí celý svět. Proto také mystici nazvali svět iluzí, májou, ale ne proto, že by neexistoval, ale proto, že meditující člověk jasně cítí, že jakmile vstoupí dovnitř, dostane se do stavu, v němž svět jakoby neexistuje. Je v něm naprosté ticho, nepronikne do něj žádný zvuk. Samota je tak hluboká, že to vyžaduje pořádnou odvahu. Ale z té samoty vytryskne blaženost. V té samotě člověk může poznat Boha, který na něj čeká uvnitř jeho Duše.