Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Když se člověk narodí, sejdou se u jeho kolébky (nebo inkubátoru) 3 sudičky. První, ta pozvaná a hodná, mu řekne: Dávám Ti dar doteku. Tvůj dotek bude uzdravovat, Tvůj dotek bude vzbuzovat potěšení, Tvůj dotek bude tím nejlepším, co můžeš druhému dát.
Ale pak přijde ta druhá, ta, která nebyla pozvána: Ale zapomeneš na to, že jsi takový dar dostal. Místo jemného přijímajícího doteku budeš dávat facky, budeš mlátit, budeš ubližovat, abys zapomněl, jaká kouzelná MOC v Tvých rukou je. A aby toho nebylo dost, i když poznáš, že Tvůj dotek vzbuzuje žádost, nepoznáš, že dotek není zkratkou, ale cestou. Postupně se Tvého dotyku začnou Tví blízcí bát, protože si budou pamatovat, jak byla Tvá ruka nešetrná. A pak i Tobě se zavře cesta k tomu znovu si vzpomenout na ten největší dar, který jsi dostal.
Naštěstí se kdesi z ničeho nic pak objeví i třetí sudička: Když začneš doufat, objeví se cesta, jak tuto kouzelnou moc znovu nalézt. Možná bude zahalena do latinských slov, možná ji někdo udělá tak složitou, že ji nepoznáš hned. Ale věz, že já, NADĚJE, jsem vždy s Tebou a pomohu Ti, když budeš potřebovat.
A protože každý z nás má NADĚJI neustále u sebe (i když ji od sebe odstrkáváme, nikdy se nenechá donutit k tomu, aby nás opustila navždy a trvale), máme všichni možnost znovu se rozpomenout na to, jaké to bylo, když náš dotyk pomáhal, když náš dotyk léčil a když náš dotyk obnovoval to, na čem nám záleží.
Zde končí pohádka a začíná život.
Prastaré vědomosti a dotyk.
Většina kultur považuje dotyk za něco přirozeného a léčivého. Prakticky všechny léčebné systémy všech dob, které se dochovaly, věří, že lze léčit dotykem, pohlazením či předáváním energie. Podle čínské medicíny jsou dokonce hlazením povrchu těla „hlazeny“ i vnitřní orgány.
Proč nám doteky tak svědčí?
Jemné hlazení kůže aktivuje lymfatický systém, který se stará o odstraňování škodlivých látek z těla. Při hlazení a mazlení se navíc vyplavuje celá řada hormonů, které jsou pro organismus důležité a zvyšují hladinu oxytocinu. Tento hormon může za většinu našich libých pocitů – ať už pramení ze zamilovanosti, uvolnění, masáží nebo z meditací. Doteky snižují tělesné napětí a stres, ulevují od bolesti. Podporují vůli k životu. Jestli existuje jediná věc, která nejvíc ovlivňuje kvalitu a existenci našeho života, tak je to právě vůle žít. Jestli nemáte chuť žít naplno a radovat se, jestli máte třeba jen okamžiky, kdy nemáte plnou radost ze života, ve zdravé společnosti byste byli označeni za subdepresivní (=“skorodepresivní“). Ale když u nás to tak má skoro každý, nikoho ani nenapadne, že vlastně všichni máme problém. A tak jednoduchá věc jako dotyky Vás může uzdravit.
A proč bychom měli dnes věřit čínské medicíně? Byl to jediný léčebný systém, kdy byl lékař placen za to, že jeho pacient je zdravý. Žádný jiný léčebný systém na tuto možnost ani nepomyslel. A navíc jsou tyto poznatky akceptovány i moderní medicínou a čím dál více výzkumů potvrzuje důležitost dotyku, hlazení, objetí a blízkosti.
Nedostatek dotyku a pohlazení zabíjí.
Sice pomalu, ale přece. Děti, které jsou málo hlazeny, jsou méně sebevědomé, mají horší sociální kontakty, horší školní prospěch a vykazují horší výsledky v IQ testech. V životě mají daleko horší podmínky a často promrhají svůj život.
Navíc dotyk a hlazení podporují vůli k životu. Jejich nedostatek vede k depresi nebo tomu, co já nazývám “normální subdeprese”. To je stav, kdy prakticky všichni jsou podvyživení dotykem = prakticky všichni mají sníženou vůli k životu na “normální hodnotu”. Normální je ale jen proto, že to tak mají všichni. Ve zdravé společnosti by totéž bylo známkou subdeprese (=začínající nebo mírné deprese) nebo možná dokonce deprese.
Dospělí jsou proti každému nedostatku odolnější. Obzvlášť nedostatek dotyku a pohlazení mohou vyřešit navenek jakoby uspokojivě tím, že se od sebe odříznou, že zatvrdnou nebo začnou hledat náhradní uspokojení (alkohol, přejídání, nakupování, hádky – ano i hádky často nahrazují nedostatečnou blízkost. Jestli Vás trápí Vaše hádky, možná stačí málo a můžete bolestivé hádky nahradit velmi příjemnými dotyky.)
Ale náhradní uspokojení vždy přináší nežádoucí účinky (kdyby někdo Hitlera a Stalina dost hladil, mohly miliony lidí žít). Problém naší společnosti a většiny z nás je, že si ani neuvědomujeme svoji vyprahlost. A místo abychom ji začali řešit, tak chceme být víc a víc korektní. Ale to nefunguje. Proto naši prarodiče daleko líp zvládali daleko těžší životy, protože měli v sobě daleko víc vděčnosti a hlavně byli blíž jeden k druhému. I když tam bylo mnohem víc násilí, daleko blíž byla smrt i nemoc, i přesto celý život pocitově lépe zvládali. Protože nebyli tak moc oddělení a odříznutí od sebe ani od druhých jako my.
Možná, že už dlouho jdete směrem od života, možná je teď načase být živější. A život přináší dotyk. Jednak tím, že si předáváme energii, jednak nás miliony let evoluce vybavili dalšími mechanismy, skrze které je dotyk a blízkost to, co nás nejen živí, ale i nás dělá živými. Navíc když se naučíme hladit, budeme schopni daleko víc dát našim dětem, našim blízkým a možná i ostatním. A která matka se chce dožít toho, že jí její dítě vyčte, jak moc od ní nedostalo?
Potřeba dotyku a pomazlení se je velmi podstatná potřeba, na kterou jsme ale jako lidstvo trochu pozapomněli. Bojíme se někoho dotknout, aby to nebylo bráno jinak. Bojíme se dotknout, protože nevíme, že i ten druhý po tom touží. Bojíme se dotknout, protože nám to tak dlouho zakazovali a tak dlouho nám nalhávali, že to není třeba, až jsme tomu uvěřili. Ale za jakou cenu.
Deprivace znamená stav, kdy nějaká naše důležitá potřeba je nenaplněna. Tento pojem se používá zejména u dětí, které vyrůstají v dětských domovech nebo nefunkčních rodinách.
Ale na jiné úrovni jsme prakticky všichni deprivovaní. Všichni trpíme nedostatkem dotyků a ještě horší je, že si toho ani nejsme vědomi. Člověk musí hodně ztvrdnout a obrnit se, aby tuto potřebu přestal cítit. Je mu pak sice jakoby líp, ale jeho tělo začíná trpět následky této zatvrdlosti. Pak se divíme, proč je tolik nemocí. Proč přichází rakoviny, proč trpíme chronickými nemocemi. Léky nám sice dají chvilkovou úlevu, ale problém zůstává nevyřešen, je jen zmírněn.
A přitom máme v ruce nejlevnější a přitom nejúčinnější lék: Dotyk.
Navštivte kurz KOUZLO DOTYKU.