Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak do těla dostat potřebné minerály, vitamíny a stopové prvky. Je paradoxní, že se chceme dožít vysokého věku, a přitom nejíme žádné vitaminy a minerály. Požadavek, abychom konzumovali zeleninu a ovoce z naší ekologické zahrádky, se zdá iluzorní. V hypermarketech sice koupíme všechno, co bychom měli konzumovat, a je to na první pohled lákavé – ovoce je velké, naleštěné, dokonce i chutná, jenže vnitřní složení a obsah potřebných živin je dost nízký.
Je to prostě fakt, běžná potrava obsahuje potřebných látek čím dál méně, a proto je zapotřebí doplňovat chybějící minerály, vitaminy, aminokyseliny a stopové prvky pomocí doplňků stravy. Dokud je tělo postrádá, podlehne snadno nemocem, od lehkých infekcí až – v tom horším případě – po rakovinu. Vědecká, lékařská veřejnost se však k tomuto faktu stále staví negativně. Slyšíme z jejich řad, že užívání doplňků stravy je na nic, protože se na vysokých školách o tom neučili, vitaminy přecházejí do moči, takže pokud chcete mít „drahou moč“, tak je užívejte.
Omyly a uznání
Žel, takových situací zaznamenala historie lékařství hodně. Sotva se objevil nový názor, byl nejprve lékařskou veřejností smeten ze stolu; teprve čas ukázal omyl vědeckého pohledu a metoda byla přijata.
Mohu vzpomínat na Ignáce Filipa Semmelweise – maďarského porodníka, který se zabýval zkoumáním příčin epidemií horečky omladnic v nemocnicích. Vyslovil teorii, že nákazu přenášejí sami lékaři při přecházení mezi pitevnou a jinými odděleními. A jeho jednoduchá rada byla, že je třeba si před asistencí u porodu umývat a dezinfikovat ruce. Kolik sklidil výsměchu kvůli tomuto názoru… Když byl však jeho názor potvrzen, byl naopak nazván „zachráncem matek“.
– Nebo jiný podobný příklad. Málokdo zná historii a osud uplatnění penicilínu: Když byl penicilin a jeho účinek objeven Dr. Alexanderem Flemingem, byl nejprve a na dlouho tento objev lékařskou radou odsunut „do šuplíku“. Existují domněnky, že to bylo proto, že v té době byly v akci sulfonamidy, a tak nebylo „vhodné“, aby se objevil ještě i penicilin. A opět teprve čas ukázal jeho obrovský význam.
A v novodobější historii to bylo prosazování probiotik Rakušanem Dr. Konradem Werthmannem a naším MUDr. Josefem Jonášem, který v televizních pořadech za toto téma sklízel posměch, a hle, o deset let později se do reklam dostaly produkty probiotických jogurtů a najednou se objevily megastudie potvrzující významnost laktobacilů pro imunitu, při alergii, a vůbec – jako základ pro léčení mnoha chorob.
Na začátku devadesátých let jsem patřil mezi první lékaře, kteří praktikovali podávání intravenózních infuzí, které obsahovaly velké dávky vitaminu C, a mohu potvrdit, jaké překážky byly kladeny pro tento způsob léčby. Uplynulo několik let a infuze s vitaminem C jsou tu opět a lze je oficiálně řadit do léčebných postupů.
A stejně tak ještě zmíním MUDr. Karla Erbena, který vytrvale prosazuje názor o významu homocysteinu v boji proti civilizačním nemocem a naráží tím na tradiční názory, teorie a způsoby terapie pomocí statinů a jiných chemických léků, a přitom jde o změnu složení a množství vitaminů B6, B9 a B12.
A žel, v současné době můžeme pozorovat stejný proces „neuznání, nepochopení, nepřijetí potravních doplňků. Tlak farmaceutických firem je mocný a snaží se přes prosazování „Nařízení Evropského parlamentu a Rady evropského společenství č. 1924/2006“ co nejvíce omezit prodej potravních doplňků.
Hledané doplňky
Člověče, nemáš to jednoduché, pokud chceš být zdravý.
Víme tedy, že dodávat minerály, vitaminy a jiné potřebné prvky do těla je dnes nezbytností. Jak na to, když potřebné látky nenajdeme v základní potravě?
Můžeme tedy vzít minerál z přírody a konzumovat jej, jenže tím není zajištěno, že se kvalitně vstřebá. Takže forma anorganického minerálu je problematická.
V šedesátých letech se minerály začaly vázat na aminokyseliny, enzymy nebo proteiny tzv. chelatací, vznikaly chelatované minerály. Tím, že minerály jsou navázány na látku, jež je tělu vlastní, vzrostla vstřebatelnost až na 40%. A v poslední době je třeba mluvit o koloidních minerálech.
Koloidní minerály
Jednotlivé molekuly určité látky se rozptýlí ve vodě. Nejedná se tedy o tablety, ale o tekutinu. Rozptýlené částice mají záporný elektrický náboj, zatímco střevní stěna má kladný náboj. To vše má za následek, že jsou tyto minerály vstřebatelné až z 98%.
Fulváty do roztoků
Před dvaceti lety, po revoluci, tu byla velice hektická doba a podél rakouských hranic se rozmohla akce pro rychlý výdělek. Zemědělci svižně měnili své skleníky a pařeniště v pěstírny žížal, které potom prodávali do výzkumného ústavu někam poblíž Vídně.
A při této akci byl studován vliv humusu a také dvou základních skupin humusových látek, a sice fulvokyseliny a huminové kyseliny. Fulváty jsou dobře rozpustné ve vodě, byl zjišťován jejich vysoký stimulační efekt na rostliny. Zjednodušeně řečeno, umožňují rostlinám výhodně „nasávat“ svými kořeny minerály a živiny z půdy.
Tohoto poznatku se využívá pomocí moderní technologie a fulváty se přidávají do koloidních roztoků: Proto mají takové produkty usnadněnou vstřebávací schopnost po vzoru rostlin, jak se to děje i v přírodě. Proto když přidáte rostlince ke kořenům zředěný roztok, poroste rychleji. A přidáte-li jej do vody k řezaným květinám, déle vydrží svěží.
Je uspokojivé, že se dokážeme adaptovat na situaci – a když je třeba, najdeme řešení.