Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hippokratés se narodil roku 460 před Kristem, byl dokonalý praktik v lékařství a ne pouze filosof. Strávil 20 let návštěvami všech lékařských středisek tehdejšího světa. Své vědomosti sepsal v knihách, např. Aforismy, Prognostikon a O vzduchu, vodách a místech. V jeho Asklépieionu na ostrově Kós bylo roztříděno a používáno 6000 léčivých bylin.
Hippokrates obhajoval mezi jiným tyto dvě zásady:
1. Příroda léčí nemoci.
2. Nedokážeš-li vyléčit pacienta potravou, ponech léky v chemikově nádobě.
Jeho výrok kontrastuje s dnešní realitou, jak mnozí pacienti přistupují ke svému zdravotnímu problému a léčení. Kdysi v dobách socialismu platil zákon o zdraví, hlásal právo na zdraví.
Bylo to samozřejmě špatně. Každý člověk se svým chováním jistým dílem podílí na své nemoci a je zcela logické, že se také musí stejným dílem podílet na svém léčení. A pokud něco dělal špatně a onemocněl z toho, pak je nutné, aby to změnil, jinak se nevyléčí. Hippokratův výrok je tedy stále platný a platný asi bude na věky.
Ve své praxi jsem se hodně věnoval poradně, která fungovala na principu velmi podrobného rozboru zdravotního stavu a celé historie nemoci, aby na povrch vyplavaly všechny souvislosti, jež se podílely na vývoji nemoci. Pacient má ze svého pozorování pochopit podstatu své nemoci, přijmout ji a poučit se z ní, aby se napříště chyb vyvaroval.
A v tomto okamžiku lze pozorovat pravdu Hippokrata a jeho výroku. Lidé si nepamatují na to, co prodělali, záznam nemají. Nebo jim jejich lékař zdravotní záznam nedá k dispozici a to znamená, že když si nepamatují na to, co prožili, jaké nemoci a zdravotní problémy měli v minulosti, nemohou ani chápat souvislosti a podstatu toho svého problému. O to těžší pro ně je pochopit, že musí ve svém životě uskutečnit změnu. Mnoho lidí skutečně není připraveno změnit svůj život.
Jsou naučeni, že dají své tělo do „servisu“, tam jim někdo jejich problém zahojí lékem a oni přitom leží v privátním nemocničním pokoji s televizí, mobilem a počítačem, aby nemuseli přerušit svou práci, která je právě zdrojem jejich stresů, způsobujících mu jeho nemoc. Nestarejte se o to, jak jsem žil, jak se stravuji, jestli sportuji nebo kouřím, najděte pro mne lék, který to, pokud možno hned, vyřeší.
Až je takový pacient upoután na lůžko, do těla má zapojeny dráty a hadičky a zdravotní sestra mu chodí směňovat mísu, teprve potom chce se svým zdravím něco udělat. Přijde a řekne: Jsem připraven udělat životní změnu, mohu se uzdravit?
Jeho změny jsou však již nevratné, trvalé, tkáně podléhají degeneraci, buňky jsou zničené. Pomoc je malá. Hippokrates měl pravdu, lékaři to vědí, hovoří o prevenci. Pořádal jsem semináře, školení, přednášky, tzv. preventivní dny a další akce. Na závěr zveřejním praktická čísla, která ukazují, jaká je skutečnost.
Za 4 měsíce internetové poradny se mi do poradny přihlásilo 300 lidí s určitým zdravotním problémem. A na závěr jejich dotazu byla psána věta: Udělám všechno, co mohu, jenom abych se svého problému zbavil. V každé odpovědi dostali odpověď v duchu celostní medicíny, také o nutnosti pátrat po příčině, o nutnosti odstranění příčiny a další kroky. Všech 300 tazatelů dostalo pozvánku na seminář probírající problematiku od A do Z. Dostali šanci, jak se na změnu svého života připravit.
Na seminář přijelo 8 lidí, to je 0,36% z osloveného množství. Ostatní tedy asi nebyli, ani nejsou připraveni svou nemoc léčit.