Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je to vytrvalá bylina, která vytváří přízemní růžici dlouze kopinatých celokrajných listů se souběžnou žilnatinou, jejichž skoro lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Jitrocel kopinatý patří k osvědčeným a dlouho známým léčivým rostlinám. Potvrzuje to i množství lidových názvů, které obdržel – beraní nebo psí jazyk, dokonce olověný jazyk či čelník nebo svalník. Staří Řekové tuto rostlinu pojmenovali sedmižeberní, neboť jitrocel kopinatý má opravdu sedm žeber. Řekové i Římané ho hojně používali při oparech, kožních infekcích, ale také jako protijed při pokousání vzteklinou napadeným psem. Jitrocel obvykle roste u cest a stezek, což ho předurčilo stát se bylinkou poutníků už ve středověku. Píše se o něm i v Mattioliho herbáři.
Patří do čeledi jitrocelovitých (Plantaginacea). Vyskytuje se jako divoce rostoucí rostlina v polních kulturách, ale vzhledem k velké spotřebě ve farmaceutickém průmyslu je i pěstován. Sbírají se listy. Listy obsahují tzv. irinoidní glykosidy, jejichž obsah se mění podle stáří rostliny. Dále obsahuje fenylethanoidy, slizy, flavonoidy, tříslové kyseliny, kumariny nebo i minerální látky, jako je kyselina křemičitá, zinek a draslík. Vnitřně se používá ve formě nálevu. Jitrocel kopinatý se hlavně používá jako při kašli, katarech horních dýchacích a zánětlivých onemocněních dutiny ústní a hltanu. Zmírňuje totiž dráždění ke kašli, podporuje vykašlávání a uvolňuje hleny.
Je to dáno hlavně obsahem slizů. Slizy mají protektivní a sekretolytický účinek a mírní dráždění ke kašli. Další látky nazývané fenylpropanové kyseliny působí protizánětlivě. Jitrocel se dá používat i zevně k obkladům jako protizánětlivá látka při zánětlivých onemocněních kůže a při drobných poraněních (což je zapříčiněno mj. obsahem slizů, flavonoidů a iridoidních glykosidů). Nedoporučuje se však, protože je možná druhotná infekce. Mezi zmíněné iridoidní glykosidy patří i látka zvaná aukubin, která má výrazný antimikrobiální účinek, hlavně proti různým druhům rodu Staphylococcus.
Z jitrocele se dále vyrábí celá řada oblíbených sirupů, kde se vyskytuje jitrocel samostatně nebo v kombinaci s ostatními látkami (echinacea, tymián atd.). Jitrocel se jako výchozí matečná tinktura užívá i v homeopatii. Při sbírání této rostliny je třeba míti na mysli možnost záměny. U nás se nejčastěji vyskytují další dva druhy jitrocele: jitrocel prostřední (Plantaginis media L.), vyznačující se eliptickými listy a bílými korunami s fialovými prašníky, a jitrocel větší (Plantaginis major L), který má široce vejčité listy a řídký klas květů, který je často delší než stvol. Oba tyto druhy mají nižší obsah účinných látek, a proto jsou farmaceuticky málo významné, v lidovém léčitelství se však občas používají.