Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pravidelně sleduji novinky v léčbě alergické rýmy, myšleno z pohledu klasické medicíny, založené na důkazech, která většinou reaguje na přítomné příznaky s cílem je zastavit, a tak chce i předcházet komplikacím, jakými jsou zánět vedlejších dutin a zánět středního ucha a další. Alergická rýma je navíc rizikovým faktorem rozvoje průduškového astmatu, které je diagnostikováno u 15–38 % pacientů s alergickou rýmou. Současně platí, že jí trpí více než 85 % astmatiků. Alergickou rýmou (AR), která negativně ovlivňuje kvalitu každodenního života, trpí dle literárních zdrojů 17–28,5 % Evropanů. Alergická rýma se projevuje vodnatou sekrecí a svěděním nosu, kýcháním a nosní obstrukcí. Často ji doprovázejí oční příznaky.
Za příčinu je považován alergen, který na dotyčného působí.
Léky
Chemickými léky první volby jsou tabletová H1-antihistaminika druhé generace, jež na rozdíl od zástupců první generace nemají sedativní účinek. Další výhodou je jejich nízká toxicita. Zmírňují vodnatou sekreci z nosu, svědění nosu i kýchání.
Dále jsou to kortikosteroidy aplikované na nosní sliznici. Nebo se používá kombinace obou zástupců.
V případech přetrvávajících potíží navzdory tomu, že není přítomna expozice alergenem, přistupují lékaři chemické medicíny k tzv. fixní kombinaci prostředků s kortikoidním protizánětlivým efektem a H1-antihistaminik s rychlým nástupem účinku.
Oblasti rozboru
Pokud má člověk problémy, není třeba diskutovat o tom, že si uleví pomocí léku. Je však diskutovatelný takový postup, který se praktikuje šablonovitě, automaticky, bez předchozího hloubkového rozboru, kterého jsem byl a stále jsem zastáncem.
Při hloubkovém rozboru totiž vycházejí najevo faktory vytvářející podmínky pro projev alergie. Ano, víme, že jde o atopickou dispozici, která je dána, ale jde ještě o to, zda je tato dispozice aktivována a jakým způsobem.
Při rozboru bereme v úvahu rodinnou anamnézu, osobní vývojovou časovou osu, která ukazuje, jak se nemoc vyskytovala, a poukazuje i na souvislosti, za nichž se projevovala. A pak je tu velká kapitola laboratorních imunologických rozborů, testování alergenů, kde v hlavní roli stojí základní potravinové alergeny, které jsou u daného jedince často historicky nejpodstatnější.
A pak je třeba se zajímat o kvalitu střevního mikrobiomu, případně o existenci zvýšené propustnosti střevní, dále o způsob stravování ve smyslu, zda jídlo není jednoznačně kyselinotvorné a zda v těle nejsou vytvořeny podmínky pro-zánětlivé, způsobené např. nesprávným poměrem omega-3 mastných kyselin.
U žen sledujeme vliv hormonální, zda není přítomna porucha, převaha jednoho hormonu nad druhým v souvislosti s menstruačním cyklem a věkem. Je třeba také sledovat funkci štítné žlázy, hladinu stresového hormonu a další parametry.
Souhrnem lze říci, že alergen funguje jako spouštěč nemoci, a pokud jsou k jedincově dispozici přidávány ještě také zmíněné stresové faktory, lze očekávat, že projevy alergie jakožto následku budou mít těžší průběh s nutností použít některý z výše uvedených léků.
Pokud jsou naopak stresové faktory eliminovány, nemusí se alergie projevit nijak výrazně a nemusí také medikaci vyžadovat. Je to přísně individuální. A bez hloubkového rozboru se jedinec snadno (a často) dostává do závislosti na lécích, které by možná ani užívat nemusel.
Z praxe uvedl své zkušenosti
MUDr. P. Šácha