Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Výskyt muži x ženy:
Crohnova choroba – stejně často u obou pohlaví
Ulcerózní kolitida – 1,5x častěji u žen
Věkové hledisko:
Ulcerózní kolitida – nejčastěji mezi 30 – 40 rokem věku, ročně se objeví u 3 – 10 nových nemocných na 100.000 obyvatel.
Crohnova choroba – může se projevit v kterémkoli věku, ale častěji se první příznaky objevují mezi 20 – 35 lety. Postihne cca 1 – 3 nemocné na 100.000 obyvatel za rok.
Léčení x neléčení
Předpokládá se, že nespecifikovanými střevními záněty trpí cca 2 – 3x více lidí, než se ve skutečnosti léčí.
Crohnova choroba je zánětlivé onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicí trubice od jícnu až po konečník. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti ileální resp. ileocékální (na konci tenkého střeva resp. v místě, kde přechází tenké střevo v tlusté). Může ale postihovat i jinou část tenkého střeva nebo pouze tlusté střevo, zejména oblast konečníku. Typické pro toto onemocnění je, že postihuje vždy pouze určitý úsek tenkého či tlustého střeva (segmentálně), úseky mezi jednotlivými segmenty mohou být zcela zdravé. Zánět postihuje celou šířku stěny, proto zde může docházet k jizvení, zúžení průsvitu střeva s následkem vzniku neprůchodnosti střevní. Zánětlivě změněné úseky střeva se mohou spojovat a vytvářet srůsty mezi jednotlivými kličkami. U Crohnovy choroby se také častěji vyskytují píštěle = spojky mezi střevem a dalšími orgány – nejčastěji mezi jednotlivými kličkami střevními, mezi střevem a pochvou nebo močovým měchýřem, event. kůží. Rovněž je zde sklon k tvorbě abscesů = dutin vyplněných hnisem, nejčastěji v oblasti břišní dutiny nebo okolo konečníku.
Ulcerózní kolitida je zánětlivé onemocnění, postihující vždy konečník a větší či menší část přilehlého tlustého střeva vcelku (kontinuálně – bez zdravých úseků). Na rozdíl od Crohnovy choroby není postižení hlubších vrstev stěny, ale pouze sliznice střevní, nemá proto ulcerozní kolitida tendenci k vzniku píštělí a abscesů. Při těžkém průběhu onemocnění může dojít ke zkrácení střeva (jizvením) a poruše jeho funkce. Onemocnění probíhá nejčastěji jako tzv. lehký tvar – s postižením konečníku a esovité kličky, středně těžký tvar – s postižením asi poloviny tlustého střeva a těžký tvar (pankolitida) – s postižením celého tlustého střeva.
Idiopatické střevní záněty obecně:
Idiopatické střevní záněty, Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, jsou vleklá zánětlivá onemocnění tenkého a tlustého střeva, která patří mezi civilizační choroby. Obě nemoci byly plně rozpoznány až ve 2. polovině 20. století v USA a v západní Evropě. V posledních dvaceti letech se jejich četnost stále zvyšuje. V České republice je každý rok diagnostikováno cca 500 – 600 nových pacientů s Crohnovou chorobou a cca 1000 – 1200 nových pacientů s ulcerózní kolitidou. Příčina vzniku obou nemocí není známa, avšak nepochybně souvisí se změnou diety, konzervací a přípravou jídla, s neustále se zvyšujícími hygienickými standardy, které se uplatňují od útlého dětství, a také se širokým užíváním antibiotik a chemoterapeutik. Velký význam mají vrozené a zatím blíže neurčené dispozice. I když zatím neumíme definitivně tyto střevní choroby vyléčit, u značného množství pacientů je současná a nově zaváděná léčba velmi účinná a drtivá většina z nich žije „normální život“ bez větších omezení. U nemocných s Crohnovou chorobou musíme často využívat chirurgickou terapii, cca 70 % nemocných s touto diagnózou je během svého života operováno. Postavení chirurgie u nemocných s ulcerózní kolitidou je méně významné, v průběhu života je operováno cca 10 – 15 % nemocných. Idiopatické střevní záněty jsou v centru pozornosti soudobé gastroenterologie, a to i proto, že dochází k velmi rychlým pokrokům v terapii a diagnostice. Výzkum v této oblasti probíhá zvláště intenzivně v Severní Americe a v západní Evropě. Je možné, že během krátké doby (cca několik let) dojde k zásadním změnám v léčbě, což může přinést naději na definitivní vyléčení.
Bylo by vhodné, aby se léčba pacientů, kteří trpí idiopatickými střevními záněty, soustředila na pracovištích, která se problematice věnují a mají nejen dostatek zkušeností, ale také možností poskytnout komplexní léčbu, včetně chirurgické. Žádná, ani sebelepší péče však nemůže nahradit velmi těsnou vazbu mezi pacientem a ošetřujícím lékařem, která je postavena na vzájemné úctě a důvěře. Pro definitivní léčebný výsledek je velmi důležité, aby se pacient snažil respektovat všechna doporučení ošetřujícího lékaře a aby pravidelně, a to i v době klidové fáze nemoci, užíval všechny předepisované léky.
Crohnova choroba:
Crohnova choroba (CN) je chronické zánětlivé onemocnění střeva, které může postihnout jakoukoli jeho část. Nejčastější lokalizací je však konečný úsek tenkého střeva (terminální ileum) a začátek střeva tlustého (cékum). Onemocnění má charakteristický endoskopický obraz, s nálezem zánětem postižené oblasti, která je ohraničena zdravou sliznicí. Histologické vyšetření vzorků odebraných při endoskopii pak diagnózu může potvrdit. Diagnostikovat Crohnovu chorobu není vždy jednoduché. K základním klinickým příznakům tohoto onemocnění patří bolesti břicha, průjem, krev ve stolici. Onemocnění se může projevit také mimo-střevními příznaky, které signalizují chorobu na jiných orgánech. Jde zejména o bolesti kloubů, kožní projevy nejčastěji na bércích, záněty duhovky a cévnatky.
Klinické příznaky uvedené výše nejsou pro Crohnovu chorobu specifické a provázejí celou řadu dalších onemocnění zažívacího ústrojí. K určení diagnózy je tedy třeba dalších speciálních vyšetření. Na prvním místě je třeba uvést endoskopické vyšetření střeva s odběrem vzorků sliznice a jejich histologickým vyšetřením. Dále je nutné provést laboratorní vyšetření krve. Zde provádíme jednak obecné vyšetření biochemické a vyšetření krevního obrazu, jednak máme k dispozici vyšetření serologická (vyšetření protilátek) a speciální genetické vyšetření, využívané zejména při hledání optimální medikamentózní terapie.
K zemím s nejvyšším výskytem Crohnovy nemoci patří Švédsko, Velká Británie, severovýchod USA. Počet nových případů za rok v těchto zemích se uvádí 5-7/100 000 obyvatel. Naopak nejnižší výskyt této nemoci je v zemích asijského a afrického kontinentu. Přesná data o výskytu Crohnovy nemoci v České republice nejsou k dispozici, odhaduje se však, že se blíží výskytu v západních zemích.
Základem terapie Crohnovy choroby je terapie medikamentózní. V případě neodpovídající medikamentózní terapie nebo při jejím selhání nastupuje terapie chirurgická. Její úspěšnost je vysoce závislá na správné indikaci a jejím provedení. Způsob a složení stravy nemá na průběh a prognózu nemoci vliv a závisí na individuální tolerabilitě nemocného. Jediným ovlivnitelným faktorem je kouření, které prokazatelně zhoršuje průběh nemoci a reakce na medikamentózní terapii.
Prevence idiopatických střevních zánětů
Vznik Crohnovy choroby je podmíněn geneticky, faktory zevního prostředí zde hrají pouze doplňkovou roli. Je tedy velmi těžké tomuto onemocnění předcházet a primární prevence není zatím možná. Příslibem do budoucna je genová terapie, jejíž podmínkou je však odhalení genu, který je v příčinné souvislosti se vznikem onemocnění. Nyní však známe pouze celou řadu tzv. kandidátních genů, jejichž význam v etiopatogenezi (soubor příčin a mechanismů vedoucích ke vzniku nemoci) se usilovně studuje.
Existuje celá řada teorií, které se zabývají vlivem stravy na vznik a průběh Crohnovy choroby. Za negativní je považováno snižující se množství vlákniny v naší stravě a nedostatečné zastoupení tuků s vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin. Další z teorií považovala za možnou příčinu vzrůstající nemocnosti množství konzervovaných potravin v našem jídelníčku. Prokazatelná souvislost výše uvedených faktorů se vznikem Crohnovy choroby však neexistuje.
Další teorie dávaly vznik Crohnovy choroby do souvislosti s určitými osobnostními charakteristikami a rysy, ani zde však neexistují jasné důkazy.
Naopak za zcela prokázaný je možno považovat negativní vliv kouření na průběh onemocnění a reakci na medikamentózní terapii. Pacienti, kteří kouří, mají vyšší riziko nepříznivého průběhu onemocnění, selhání medikamentózní terapie a častěji podstupují chirurgické zákroky.
Ulcerózní kolitida:
Ulcerózní kolitida je zánětlivé onemocnění postihující konečník a různou část tlustého střeva. Průběh onemocnění je chronický, kdy se střídají období aktivního zánětu s obdobími klidu, která jsou u různých pacientů různě dlouhá. Někteří pacienti přesto vykazují trvalou aktivitu onemocnění. Příčina onemocnění není zatím známa, předpokládá se, že na jeho vzniku se spolupodílejí vlivy genetické i prostředí. Vyšší výskyt onemocnění je zaznamenán v rozvinutých zemích, v rámci Evropy je výskyt ulcerózní kolitidy 4 – 5 krát vyšší v severních oblastech ve srovnání s jižními. Rozdíly existují i mezi jednotlivými etniky, vyšší výskyt je například zaznamenáván u židovské populace.
Onemocnění nejčastěji vzniká ve třetí dekádě života, druhý menší vrchol je pak možno pozorovat ve starším věku (šestá – sedmá dekáda). Ženy jsou postiženy o něco častěji než muži. Projevy onemocnění závisejí na rozsahu postiženého střeva a intenzitě zánětu. Dle rozsahu zánětu můžeme onemocnění rozdělit na takzvaný ohraničený tvar, levostranný tvar a difuzní tvar. Rozsah postižení se však v průběhu trvání nemoci může u téhož pacienta měnit, zvětšovat nebo zmenšovat. Při ohraničeném tvaru je postižen konečník a koncová část esovité kličky tlustého střeva, projevem bývají tenesmy (nutkavý pocit na stolici), při nichž se defekuje jen nepřiměřeně málo stolice, nebo jen krvavého hlenu. Stolice bývá tvarovaná, nebo častěji tužší, zácpovitá. Laboratorní vyšetření (počet bílých a červených krvinek, sedimentace) je obvykle normální. Při levostranném tvaru je postižen konečník, esovitá klička a sestupný tračník. K tenesmům se přidávají průjmy (s krví nebo bez krve, hlenem nebo hnisem) a bolesti břicha. V případě těžšího zánětu se mohou vyskytovat teploty, únava, nechutenství a pokles hmotnosti. Bývá i odezva v laboratorním nálezu, chudokrevnost a pozitivní markery zánětu. U difuzního tvaru může být postiženo až celétlusté střevo. V závislosti na aktivitě onemocnění dominují četné průjmy, bolesti břicha, teploty až horečky, častá je chudokrevnost.
Někteří pacienti s ulcerózní kolitidou mohou trpět i mimo-střevními projevy onemocnění. Postiženy mohou být klouby (bolest až zánět), kůže (hnisavé afekce, červenofialové bolestivé uzly), oči (záněty), játra (nejčastěji ve formě zánětlivého postižení žlučovodů). Komplikacemi ulcerózní kolitidy, zejména difuzního typu, může být vznik toxického megakolon (roztažení střeva a jeho paralýza) s následným prasknutím střeva a vznikem zánětu pobřišnice. Další vážnou život ohrožující komplikaci může být masivní krvácení ze střeva. Naštěstí je výskyt těchto komplikací i díky současné terapii poměrně nízký. U pacientů s ulcerózní kolitidou je po 10 – 15 letech trvání nemoci vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru tlustého střeva v porovnání s běžnou populací. Riziko vzniku zhoubného nádoru koreluje s rozsahem postižení střeva.