Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Homeopatie. Poslední dobou stále diskutovanější téma, budící značné emoce u svých zastánců i odpůrců. Ale co to vlastně je, ta homeopatie?
V první řadě je důležité říct, že se jedná o komplexní a velmi propracovaný léčebný systém, který leží mimo ostatní léčebné směry. Homeopatie není součástí klasické medicíny, bylinkářství, lidového léčitelství nebo třeba čínské medicíny. Je to samostatný medicínský směr, který se od toho „našeho“ klasického liší v přístupu k nemoci i v pohledu na pacienta.
V homeopatii neexistují specifické léky na angínu, astma či ekzém, jak to známe u klasické medicíny. Při homeopatickém přístupu se na pacienta díváme jako na celek a jako takového ho i léčíme. V tom se velmi liší od školní medicíny, která přistupuje ke každému symptomu pacienta zvlášť, na každou část těla má své specialisty a spíš než na léčbu je zaměřena na potlačování jednotlivých symptomů. Záměrně říkám potlačování, a ne léčení. Pokud máte vysoký krevní tlak a dostanete antihypertenziva, nejste vyléčeni, jen vám lék po dobu svého působení upraví tlak krve na normální úroveň a vy jej pak musíte brát po zbytek života. A když jej vysadíte, tlak vám zas vylétne vzhůru. Na stejném principu funguje „léčba“ astmatu, epilepsie, ekzému, bolesti, zvýšené hladiny cholesterolu, migrén, deprese, nespavosti a mnoha dalších chronických onemocnění. Ve všech případech je založena na dlouhodobém, často doživotním užívání léků. Skoro by se až mohlo zdát, že to lékařům a výrobcům léků takto vyhovuje – pacienta dlouhodobě léčit, ale nevyléčit.
S oblibou toto přirovnávám k situaci, kdy v pilotní kabině letadla začne blikat nějaká kontrolka. Pilot má v podstatě dvě možnosti – kontrolku vyšroubovat, aby ho nerušila, anebo pátrat po poruše a tu opravit, aby kontrolka přestala blikat. Všechny léky, které potlačují symptomy pacienta (bolest, horečka, ekzém, nespavost, astma, alergie atd.) jsou vlastně jen vyšroubováním blikající kontrolky, aby od ní byl pokoj.
Oproti tomu cílem homeopatické léčby je navodit v organismu takovou rovnováhu, aby všechny symptomy postupně samy odezněly a pacient se cítil po všech stránkách lépe. A to jak na fyzické úrovni, tak i emocionálně a mentálně.
Jak taková léčba funguje?
Celý princip homeopatie byl svým objevitelem shrnut do geniálně jednoduchého zákona „Podobné se léčí podobným“. To v praxi znamená, že látka, která v toxickém množství umí vyvolat nějaké symptomy, umí stejné symptomy léčit, pokud je podána v ředěné a potencované podobě.
K určení vlastností jednotlivých homeopatik se používají standardizované a velmi složité zkoušky, zvané provingy, při kterých se na velké skupině dobrovolníků testují schopnosti těchto látek v různých stupních ředění. Samotný popis provingů a jejich průběhu by nestačil ani na celý článek a není pro nás v tuto chvíli důležitý.
Důležité je, že po vyhodnocení provingů a dalším ověřování jsou sestaveny podrobné popisy jednotlivých léků, kterým říkáme obrazy. A v praxi pak pro každého pacienta hledáme co možná nejpodobnější lék, který odpovídá obrazu pacientových potíží do nejmenších detailů. Klasického homeopata dokonce zajímají i takové podrobnosti, jako je oblíbená poloha ve spánku, preference jídel a chutí nebo snášenlivost horka či zimy, ale také duševní rozpoložení, specifické strachy a fobie nebo například způsob prožívání smutku.
Názorně si to můžeme ukázat například na kašli. Neexistuje univerzální homeopatický lék na kašel. Vždy jej vybíráme podle všech modalit a detailů. Například suchý dráždivý kašel, který se zhoršuje námahou či mluvením a při kterém je velká žízeň na velké množství studené vody, bude dobře reagovat na Phosphorus. Kašel který přichází s večerem a ráno odeznívá, bez žízně, zato ale s velkou potřebou čerstvého vzduchu (otevřené okno), bude potřebovat Pulsatillu. Naopak od kašle výrazně zhoršeném ráno po probuzení a zhoršeném čerstvým vzduchem uleví Rumex Crispus. A takto bychom mohli pokračovat a popsat dalších více než deset druhů kašle z homeopatického pohledu.
Existuje několik homeopatických přístupů, škol, které mají vesměs společné vše, co bylo řečeno. Mnohdy se ale liší ve způsobu užívání léků. Například francouzská homeopatická škola podává většinou léky o nižších potencích (stupni ředění), užívané denně a často i několik různých léků najednou. Oproti tomu klasická homeopatie (ke které se řadím i já) používá v jeden čas vždy jen jeden lék, vybraný podle aktuálního stavu pacienta, vyšší potence ředění a lék je (až na výjimky) užit jednorázově. I jednorázová dávka správně vybraného léku dokáže rozběhnout léčivou odezvu organismu, trvající i několik týdnů či měsíců. Teprve po jejím doběhnutí může být vybrán další lék, a to podle nových, aktuálních symptomů pacienta.
Některé homeopatické směry se liší i v metodě výběru léku. Klasická homeopatie se řídí tzv. totalitou symptomů, tedy komplexem všech projevů pacienta na fyzické, mentální a emocionální úrovni v daný moment. Francouzská škola naopak spíše diagnózou v pojetí klasické západní medicíny. Konstituční homeopatie pak vychází z názoru, že každý člověk má jeden lék, který ho provází po celý život, a tento se pokouší nalézt pro každého pacienta.
Jedno mají všechny přístupy, a věřím že i všichni homeopaté, společné, a to je cíl, kterým je vyléčený pacient, jenž se cítí na všech úrovních své existence lépe. A to je to nejdůležitější.
Příště se seznámíme se zákonitostmi homeopatické léčby a vysvětlíme si termíny, jako je homeopatické zhoršení, potlačení či reverzní symptom.
Příručka pro pacienty – Průvodce homeopatickou léčbou.