Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V prosinci 96 se konala v Praze mezinárodní konference lékařů na celoevropské úrovni, která projednávala projekt ETAC o včasné léčbě atopického dítěte.
Lékaři museli konstatovat, že toto onemocnění nejsou schopni léčit a že se nemohou spoléhat ani na léky typu Zaditen, od kterých si před 20 lety tolik slibovali. Ukázalo se, že očekávaný efekt se nedostavil. Hovořilo se o léku Zyrtec, který má alespoň trochu zmírnit již probíhající příznaky nemoci.
Pozornost projektu ETAC se soustředila ke třem základním otázkám:
- rozpoznání jedince s rizikem vzniku alergického onemocnění
- včasná diagnoza a včasná léčba
- uskutečňování účinných preventivních opatření
Lékaři upozornili na rizikové faktory, které se objevují v souvislosti s tímto onemocněním:
- nutnost kojení dítěte 4 až 8 měsíců a také je důležitost dobrého zdravotním stavu matky
- kouření rodičů, vaření na plynu
- přecitlivělost dítěte na bílkovinu kravského mléka a slepičího bílku
- přítomnost celoplošných koberců v bytech našich atopiků, a tím silná expozice roztoči a jejich výtrusy
- kontakt se srstí zvířat – kočka, pes
- přecitlivělost na pyly
- předčasný pobyt atopika v dětském kolektivu
Projekt ETAC je dosud neuzavřenou kapitolou. Ukazuje na užitečnost preventivních snah v domácím prostředí ve výživě i ve stylu života alergických rodin.
Stáváme se svědky chvályhodného vývoje školské medicíny, která pomalu ustupuje od tvrdých zásad chemické léčby, připouští nutnost změny způsobu života a upřednostňuje prevenci. Školská medicína nás učí na univerzitách bojovat proti příznakům nemoci jako jsou teplota, bolest, kašel, rýma, průjem – to jsou nepříjemné příznaky nemoci. Snažíme se je potlačovat, rozbíjet, odstraňovat a máme k tomu nesmírně bohatý a nákladný systém prostředků farmaceutického průmyslu. Pacientovi se po tomto zásahu uleví. Na první pohled je jasný efekt. Dříve nebo později však zpravidla následují stinné stránky tohoto činu. Zdravotní stav pacienta se nijak nezlepší, naopak! Příznaky, které byly tak úspěšně potlačeny, obvykle nejsou vůbec nemocí samotnou, ale byla to pouze snaha organismu o vyrovnání se s příčinou poruchy zdraví.
Prostřednictvím sekrece z nosu, vykašláváním, vodnatou stolicí se organismus snaží zbavit původců nemocí a jedovatých látek; horečka je snahou o mobilizaci obranných sil. Je tedy správné naše počínání, když tyto projevy potlačujeme? Vždyť bráníme našemu organismu, aby se sám bránil. Výsledky tohoto počínání brzy pocítíme. Po chřipce, kterou jsme potlačili Paralenem, se necítíme dobře, a navíc ještě dlouhé dny pociťujeme stavy vyčerpání; po potlačení ekzémového ložiska kortikoidní mastí se objeví ekzém znovu, často v daleko horší podobě než před tím.
Proti těmto povrchním a zdánlivým úspěchům se staví principy celostní medicíny, které jde hlavně o nalezení příčinného řetězce vzniklých potíží a posílení přirozených regulačních systémů. Terapie si klade za cíl opravdové léčení a ne pouhé zakrývání příznaků. Musí pochopitelně proniknout hlouběji než většina chemických léčivých prostředků. Musí posílit imunitní systém, harmonizovat energetické toky, které řídí všechny životní pochody našeho těla (znala je již stará čínská medicína) a především musí organismu dodávat zklidňující léčivé impulsy (biorezonance), které nejsou na rozdíl od chemických látek provázeny škodlivými vedlejšími účinky. Změna způsobu výživy je jedním z hlavních a důležitých kroků při léčení neurodermatitidy. Tato však musí být doprovázena a podporována řadou dalších opatření celostní medicíny, chceme-li dosáhnout zásadního a trvalého úspěchu.
Následující text se zmiňuje o jednoduchých metodách celostní medicíny právě u neurodermitidy.
Začínáme u střeva
V dnešní uspěchané době se stává pravidlem, že náš trávicí systém je nějakým způsobem oslabený. To platí hlavně u pacientů s neurodermitidou, protože mezi kůží a střevem existuje velmi úzké spojení.
Navykli jsme si střevní potíže bagatelizovat. Střevo je takový „dobráček“, orgán, který vysílá varovné signály jen velmi zřídka, a to i tehdy, daří-li se mu zle i dlouhá léta. I při opravdové nouzi vysílá jen „bezvýznamné“ signály: zácpa, měkké, kašovité stolice, průjem, pocit plnosti a pouze výjimečně bolesti břicha nebo dokonce koliky. Nejčastější z nich, nadýmání, je příznak, který je hodnocen nanejvýš jako obtěžující, v žádném případě ne jako známka toho, že něco se střevem není v pořádku. Vraťme se do raného kojeneckého věku dítěte. To po jídle ublinkne, někdy i zvrací, má nafouklé bříško, tvrdou stolici, větry musíme vypouštět hadičkou. Nebo je náš kojenec neklidný, a podle našeho názoru k tomu nemá důvod. Všechna objektivní vyšetření jsou negativní, jsme si jisti, že jsme všechno udělali správně, dítě dostalo to, co mělo. Tak proč je neklidné?
Všechny tyto trávicí příhody mají dalekosáhlé účinky na náš celkový zdravotní stav – a také na neurodermatitis.
A již tady se nám vytváří první příčinný řetězec. Pokud je dítě u maminky v bříšku, dostává od ní všechny důležité imunoelementy. Po narození je tento přívod přirozeně zastaven a hladina prudce klesá až téměř na nulu. V té době si malý organismus začíná pomalu vytvářet tyto imunoelementy sám. Udává se, že dostatečné úrovně dosáhne během 4 až 12 měsíců podle individuality a konstituce člověka. Také některé orgány jako jsou právě střevo nebo ledviny a játra nejsou ještě dostatečně zralé na to, aby přijímaly jinou potravu než je mateřské mléko. To je svým složením od přírody nejlépe přizpůsobeno trávení kojence.
Ovšem ouvej, když z nějakých důvodů maminka nemůže kojit a dítě je převedeno na umělou stravu. Do takového nezralého terénu přichází cizorodá bílkovina – antigen, který u citlivých jedinců zahájí více nebo méně rychlý proces přecitlivělosti k této bílkovině, až dospěje k projevům alergie, poruchy imunity. A prvními nepatrnými příznaky mohou být právě ty příznaky , které jsem výše popsal. Těm ovšem nevěnujeme pozornost – vždyť to se stává, to je běžné – a dráždivou bílkovinu podáváme dále. Jestliže není přerušen příčinný řetězec objeví se vážnější příznak – pupínek na kůži, ložisko ekzému nejčastěji na tvářích (zde je dobře vidět). Toto je ale nepříjemné, musíme tento pupínek okamžitě dát pryč. Paní doktorka nám na to napíše hojivou mastičku. A vida – pupínek zmizel. Bohužel za týden se objeví pupínek větší a pak další, ložisko se šíří postupně dolů na tělo. Musíme použít silnější mastičku, po které ložiska konečně zmizí. Objevila se rýma – to se stává, starší sourozenec ji má ze školky, ale nyní dítě začíná kašlat, v noci se začne dusit, ráno na středisku paní doktorka konstatuje, že máme zánět průdušek, objeví se teplota – musí dostat antibiotika.
Příznaky se „úspěšně potlačí“ za 14 dní se situace opakuje, pak se opět objeví ložiska ekzému. Tuto situaci mnozí velmi dobře známe. A příčinný řetězec pokračuje dále. Antigen způsobující přecitlivělost podáváme dále. Ještě horší situace nastává tehdy, když příznaky jsou velmi nepatrné a nedáváme si je vůbec do této souvislosti. Příznaky jsou snesitelné a úspěšně je dlouhodobě potlačujeme třeba i několik let. Potom se ovšem objeví zásadní problém, který naprosto nedáváme do souvislosti s tímto příčinným řetězcem. A samozřejmě jej pak mohutným způsobem potlačujeme. Příčinný řetězec samozřejmě pokračuje dále. Vyšetříme krev na zjištění potravinové přecitlivělosti, zjišťujeme titr protilátek proti podezřelému alergenu. Používáme k tomu mnoha moderních postupů, které jsou většinou velmi nákladné, a stejně nám někdy nedají odpověď.
Nechci útočit proti školské medicíně, ona se snaží všechno objektivizovat a na všechno najít důkaz a pokud jej nenalezne, jednoznačně řekne ne, tak to není a hotovo.
A proti tomuto závěru mám výhrady. Vždyť to laboratorní vyšetření je proti přírodním zákonům nedostatečné a nemusí nám podat objektivní důkaz. Alergen se nemusí vždy projevit. Záleží na mnoha faktorech – například v jakém stavu je imunitní systém, zda není příliš zaměstnán virovou nebo bakteriální infekcí, zda není člověk v psychickém stresu. U potravinové přecitlivělosti záleží na kvalitě vnitřního prostředí, ochranné bariéře slizniční, střevní mikroflóře, acidobazické rovnováze. Záleží na množství a na četnosti podávané látky atd. Ve střevě se může vyskytovat dysbióza, přemnožená kvasinka či jiná plíseň. Jednou se může projevit jako alergie, avšak podruhé již reagovat nebude. Když si ale imunitní systém vytvoří přecitlivělost, pak si ji dlouhodobě pamatuje. Příklad: Na novorozeneckém oddělení, v době, kde se mamince ještě nevytvořilo mléko, bylo novorozenci podáno několik dávek umělého mléka na překlenutí období, než mohla maminka kojit a těch několik dávek stačilo k tomu, aby se nastartovala přecitlivělost vůči bílkovině, která byla obsažena v umělém mléce. Tehdy se u novorozence objevil nepatrný exantém na kůži, který spontálně odezněl jakmile maminka začala kojit, takže se tomuto jevu nevěnovala pozornost. Po dobu kojení bylo dítě bez obtíží, ale potíže nastaly v okamžiku, kdy se dítěti opět podalo umělé mléko. Imunitní systém si to pamatoval a zareagoval na přecitlivující bílkovinu jako na svého nepřítele.
Žvýkání
Makrobiotici znají říkanku – „Žvýkám, žvýkám zrníčka… „stejně tak známe od rodičů dobře míněné přísloví „Dobré žvýkání je polovina zažívání!“ Měli bychom každé sousto rozkousat 30 x, což je doba dostatečná k tomu, aby došlo k jeho rozmělnění a promísení se slinami. Ty obsahují důležitý enzym ptyalin a jím dochází již k prvnímu natrávení jídla. Když tento žvýkací mechanismus zkrátíme, nebo jej dokonce přeskočíme a jídlo (zhltneme), odstartujeme tím další příčinný negativní řetězec. Potravina přichází do žaludku a do střeva nedostatečně připravena. Je třeba si také uvědomit, že vylučování slin je signálem pro slinivku břišní k vylučování trávicích šťáv. Když tento signál není, nedochází k úplnému strávení potravy a trávenina začne ve střevě kvasit.
Hnilobné pochody
Ke skutečnému trávení dochází teprve v tenkém střevě, které má za úkol rozložit potravu. V kašovité trávenině na její nejmenší součásti. Žlázy střevní sliznice, hlavně však slinivky břišní, vylučují trávicí šťávy, které tento rozklad provádějí. Ze žlučníku je vylučována žluč, která má za úkol podporovat proces trávení tuků. (Enzyme Star) Po dostatečném rozložení tráveniny dochází ke vstřebávání živin prst-ovitými výběžky střevní stěny, klky, a k jejich přestupu do krve. Celý tento proces je souhrou různých složitých chemických pochodů. V harmonii musí být vegetativní nervový systém, hormonální a enzymový aparát. Tento pochod vyžaduje přítomnost katalyzátorů, stopových prvků, vitamínů. Když dojde k poruše, bloku, chybění některého prvku dochází ke kvašení nebo hnilobnému rozkladu, při kterých se uvolňují plyny – toxiny, ve střevě je doslova jedovatá nálož. Stěna střevní jeví známky chronického dráždění a zánětu, kdy dochází k nedostatečnému vstřebávání stopových prvků a vitamínů z potravy.
Chybění žaludeční kyseliny
Stopový prvek zinek je důležitý k tvorbě žaludečních kyselin. Bílkoviny jsou štěpeny pepsinem, žaludečním fermentem, který umožňuje jejich pozdější přijímání stěnou střevní. Když je málo zinku, je málo žaludečních kyselin a opět se projevuje nedostatečné trávení. To je příklad dalšího bludného příčinného řetězce.
Zatížení funkce jater
Plyny, které vznikají při procesech kvašení a hnilobných pochodech, jsou nejen příčinou nepříjemného nadýmání, ale tím, že se dostávají také do krve, představují zátěž pro játra, která musí detoxikovat a vedou navíc ke vzniku celkových projevů, jako jsou bledost, podrážděnost, zmatenost, deprese, neschopnost se soustředit a, co je důležité z hlediska ekzému, způsobují podráždění kůže.
Alergické příznaky
V neposlední řadě dochází ke zvýšení průniku potravinových alergenů střevní stěnou, která je změněna vlivem dysbiózy – to jsou v podstatě příliš velké, nedostatečně natrávené složky potravy. Imunitní systém se těmto alergenům brání a napadá je jako nepřítele. Jako následek se objevují alergické příznaky. Dnes víme, že u neurodermitidy hraje tato potravinová alergie hlavní roli!
Porucha střevní flóry
V takto porušeném prostředí se přestává dařit normální střevní flóře. Dolní část tenkého střeva je za normálních okolností osídlena miliardami střevních bakterií, které plní v našem těle mnoho důležitých funkcí a tvoří s naším tělem symbiózu. Jsou si navzájem prospěšní. Natrávená potrava člověka slouží střevním bakteriím jako výživa. Jako protislužbu za nás tito podnájemníci rozkládají celulózu, tedy rostlinná vlákna z ovoce, salátu, zeleniny a obilovin. Také se podílejí na výrobě životně důležitých vitamínů a udržují náš imunitní systém v „kondici“. Mějme na paměti, že střevo je nejmohutnější orgán související s imunitou!! (Jejích 70 % se nachází právě ve stěně střevní). Baktérie, které tvoří tzv. ochranný koberec na stěně střevní, působí na obranný systém jako neustálý provokatér a udržují jej tak v dobrém funkčním stavu. Při oslabení nebo při snížení počtu baktérií nebo dokonce při jejím vytlačení jinými, nežádoucími bakteriemi, které se sem přesunou z tlustého střeva, dochází automaticky k poklesu obranyschopnosti našeho imunitního systému – což je právě případ osob trpících neurodermitidou!
Kyselé vnitřní prostředí
Rozhodující je rovnováha mezi kyselinami a zásadami (acidobazická rovnováha).
V žaludku převažuje kyselina, trávení ve střevě potřebuje zásady. Dojde-li k přílišnému okyselení, například v důsledku poruch spojených s kvasnými pochody, je to již důvod pro vznik poruch trávení.
Tuto rovnováhu si poškozujeme sladkostmi a cukrem, alkoholickými nápoji, kávou, bílou moukou v pečivu, zákuscích a ve chlebu. Způsobujeme si takové změny střevního prostředí, které poškozují jeho trávicí výkonnost a škodí střevním bakteriím. O zbytek se postarají pesticidy, hormony, antibiotika, sedativa, které se vyskytují „jako dědictví“ v mase, které konzumujeme. Pozornost bychom také měli věnovat cizokrajnému aromatickému ovoci, které je nepřirozenou potravou pro Středoevropana, a spíše dát přednost českému jablíčku, které je vypěstováno na našich zahradách. A co dnešní „moderní strava“? V obchodech je jídlo již krásně naservírováno, na krášleno, nabarveno, stabilizováno, konzervováno. Pro oko je lahodné, chuťově zdá se, že je dobré. Při pozorném přečtení obsahu zjistíme, že obsahuje mnoho chemie, i když výrobce tvrdí, že je to zdravotně nezávadné. Někdy se to ani nedozvíme, protože chemická sloučenina je zakódována pod značkou E …, nebo je přímo součástí čárkového značení. Reklama v televizi nás denně bombarduje a vyzývá ke konzumaci coca-coly, spritů a žvýkaček, čokoládových vajíček. Kdo tomu má odolat? Uvědomíme-li si, do jaké míry je každý z nás vystaven těmto faktorům, které tolik zatěžují naše střevo, není žádným překvapením, že se dnes ztěží setkáváme s osobami se skutečně zdravým střevem. Bohužel není možné obnovit střevní flóru ze dne na den. Přípravky, které máme k dispozici, se musí užívat delší dobu, tedy po mnoho týdnů a měsíců. Máme rozpracované osvědčené schéma pro mikrobiologickou terapii – řízenou střevní symbiozu. Všechny prostředky obsahují střevní symbionty, kteří pomáhají v osídlování střevní stěny.
Houby ve střevě
Může se stát, že veškerá námaha, kterou pacient a jeho lékař při snaze o uzdravení vynakládají, skončí nezdarem, pokud nebudeme věnovat pozornost také tomu, že neurodermitida a lupénka jsou v mnoha případech udržovány a zhoršovány působením dalšího faktoru: osídlení střeva kvasinkami. To, že se dnes tito nebezpeční paraziti v našich střevech tolik rozšiřují, a to nejen u atopiků, souvisí úzce s již uvedenými poruchami prostředí ve střevě. Je to další velký příčinný řetězec. Pokud došlo k poruše normálních poměrů, tedy rovnováhy mezi kyselinami a zásadami ve složení střevní flóry a trávicích šťáv, je tím připravena živná půda pro organismy, které do zdravého střeva vůbec nepatří, jako jsou například houby. Kvasinky (Candida albicans) se mohou vyskytovat ve střevě i za normálních okolností. Pokud ale dostanou příležitost k tomu, aby se rozmnožily, začnou způsobovat potíže, dojde k vytvoření spleti houbovitého porostu (podhoubí), jehož vlákna prorůstají do stěny střevní. Následkem jsou stavy chronického podráždění sliznice, což opět napomáhá vzniku potravinové alergie. Kvasinky se živí minerály a vitamíny, které by měly patřit hostiteli, a vedou tak k oslabení jeho zdraví. Vylučují jedovaté toxíny (aflatoxín, alkohol), které pronikají střevní stěnou do celého organismu. Jejich odbourávání v játrech vede k další zátěži tohoto důležitého orgánu, který v důsledku zaplavení škodlivinami z potravy a životního prostředí jen ztěží zvládá svou vlastní práci. Houbami vytvářené toxické látky ovlivňují i jiné funkce našeho těla – oslabují imunitní systém, zatěžují okolní orgány a mají nepříznivý účinek na mozek.
Následkem mohou být stavy nepříjemné podrážděnosti, deprese, poruchy paměti, snížení schopnosti koncentrace, zmatenost, závrati, bolesti hlavy, migréna a mnohé další. Postižení si také často všimnou, že v poslední době hůře snášejí alkohol. To souvisí s tím, že kolonie hub ve střevě produkují také skutečnou přiboudlinu, která pacienta uvádí do stavu podobnému opilosti, aniž by se napil alkoholu. Přibude-li k tomu ještě sklenka vína nebo piva, dostaví se opilost rychleji než za podobných okolností dříve. Při léčení neurodermitidy musí být z tohoto důvodu provedeno řádné očištění střeva od houbových parazitů. Nejjistější metoda, kterou jim můžeme zabránit v jejich další existenci. Musíme provést sanaci nezdravého terénu, na kterém se jim tak dobře daří – podobně jako když vysušíme močály, což vede k vyhubení komárů, způsobujících malárii.
Tohoto cíle lze dosáhnout přechodem na zdravý způsob výživy a znovuosídlením přirozenými střevními bakteriemi. Tato cesta je však zdlouhavá a často se nám žádoucího cíle vůbec nepodaří dosáhnout, pokud jsme houbám již jednou dovolili, aby se pořádně usadily a zabraly velkou část střeva. Kvasinky se nerady vzdávají svého postu a když je přece donutíme k ústupu, tak ještě naposledy „kousnou“. Totiž při svém rozpadu vypustí svůj toxin a zaplaví jím celý organismus. To může opět vést k dočasnému zhoršení příznaků, zhoršení ekzému a svědění, mohou se objevit bolesti hlavy, závrati, zažívací poruchy, deprese nebo stav podobný chřipce.
Pokud nelze neurodermitidu zvládnout dietou, obnovením zdravé střevní flóry a dalšími metodami celostní medicíny, svědčí to o tom, že se zde zcela jistě jedná o spoluúčast hub, které úspěšně odolávají všem léčebným pokusům. Na tuto skutečnost bychom měli myslet i u malých dětí. Kandidové houby se přenášejí z porodních cest matky na kojence. Podezření by měly vzbudit bílé, trávníkové povlaky na sliznici tváří stejně jako moučnivková dermatitida (soor), projevující se zarudnutím a jemným okrajovým olupováním v oblasti pod plenkami.
Co musíme udělat sami:
Přispět k vyhladovění hub dodržováním diety chudé na uhlovodany, jako jsou různé sladkosti, cukr, med, chléb, pečivo, sladké nudle, rýže, cornflakes. Ty totiž vedou k silnému pomnožení hub a musíme se jim proto důsledně vyhýbat! Po sladkém jídle máme do druhého dne v žaludku dvojnásobné množství kvasinek! Musíme tedy alespoň během léčebné kúry co nejvíce omezit chléb, nudle, rýži, cukr, koláče a oplatky a také sladké ovoce a držet se místo toho rostlinné stravy, salátů.
Závislost na cukru.
To, že dnes již tolik dětí trpí patologickým osídlením střev houbami, souvisí v neposlední řadě se zcela nezřízenou konzumací sladkostí a cukru, tolik typickou pro dnešní dobu. Pokud nebudeme my, dospělí, sami své děti brzdit, nýbrž budeme tuto závislost podporovat, proviňujeme se na zdraví našich dětí! Na závěr jedno napomenutí, které bych chtěl adresovat zejména babičkám: lásku je možno prokazovat i jinými způsoby než bonbóny a čokoládou.