Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Autoimunita je zčásti způsobena tendencí imunitního systému být abnormálně aktivní. Konvenční medicína užívá kortikoidy a imunosupresiva k tomu, aby potlačila nežádoucí zánět. Ale potlačení imunitního systému je dost riskantní záležitost, protože se tím otevírá na dlouhou dobu zvýšené riziko napadení organizmu infekcí nebo vzniku rakoviny.
Dnešní pojednání se bude týkat velmi ožehavého tématu, ale nedá se mu vyhnout. Denně totiž do poradny dostávám dotazy na řešení autoimunitních nemocí, jako je porucha funkce štítné žlázy, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida a další, kdy pacient dostává výše uvedenou léčbu a stále cítí, že jeho nemoc se rozvíjí a přitom jeho lékař jej utvrzuje v tom, že je všechno pod kontrolou. Laboratorně je vše v normě, pacient má zajištěný stálý přísun léků, které platí pojišťovna, a víc již není třeba dělat.
Problém spočívá v tom, že dosavadní medicína svými lékovými způsoby dost dobře neumí ovlivňovat autoimunitní podstatu nemoci a vlastně ani nejde o podávání nějakých léků.
Řešení autoimunitní nemocí bych rozdělil na tři roviny:
1. úroveň
Zastavit spouštěcí faktor (po odhalení závažné chyby v životním stylu!). Pokud spouštěcí faktor zapůsobil jednou, nahodile – třeba virus, bacil, nějaká syntetická látka – poničil imunitní systém a ten chybně zareagoval a následně se rozjela autoimunitní nemoc, pak s tímto faktorem již nic neuděláme. Ale mnohem častější je skutečnost, že ten spouštěcí faktor je mnohočetný, těžko definovatelný, můžeme jej nazvat například civilizační nebo faktor hektického způsobu života. Předpokládám, že si čtenář dokáže představit, co se pod tímto pojmem skrývá. A tento faktor působil před nemocí a často působí stále – v takovém případě je jakákoliv léčba marná. Tento faktor se nedá zastavit lékem. Zde musí nastoupit kritický rozbor životní situace, která pacienta dovedla až k autoimunitní nemoci, a která se ovšem netýká jenom postiženého jedince, ale týká se celé rodiny. Oni všichni se musí spojit, aby tento faktor zastavili. Je třeba změnit postoj ke své nemoci, k léčení, k hodnotám života, k duchovnu…
2. úroveň
Imunomodulace. Pod tímto pojmem si udělejme představu o způsobu, který uklidní nemocný regulační hormonální a obranný systém, protože ten je u autoimunitních nemocí zcela dezorientovaný. Věda tímto směrem vyvíjí nemalé úsilí a již jsou na světě léky moderní generace – tzv. biologické léčby. Na začátku nemoci, když je autoimunitní nemoc agresivní, kdy vzniká zánět, který by nenávratně zničil postiženou tkáň, je potřeba použít silný lék, který toto zastaví, ale mělo by to být jen na tu nezbytnou dobu a po uklidnění se máme pokoušet o imunomodulaci, aby se stav neopakoval nebo aby se fáze klidu (remise) co nejvíce prodlužovala. Od metody trvalého používání kortikoidní léčby se ve světě již pomalu ustupuje a stále více se otevírá cesta uvedené biologické léčbě. A také na této úrovni nezapomínejme na člověka jako na celek. Protože on nemá jenom tělo, ale také duši. A když je nemocná duše, když má nějaké trápení, pak je nemocné i tělo. V této fázi má pomáhat pacientovi psychoanalytik, rodinný lékař, léčitel, ke kterému má pacient důvěru, nebo moudrý partner, přítel atd… Když si pacient např. vylepší své sebevědomí a začne mít své tělo rád, jeho imunitní systém přestane proti němu samotnému bojovat.
3. úroveň se nazývá regenerace
O co jde? Autoimunitní nemoc je charakteristická tím, že zaútočí na určitou tkáň těla, kterou považuje za cizí, a tu se snaží zničit. Čím je útok agresivnější a rychlejší, tím dříve se mu to podaří. Často je tento proces pomalý, plíživý – příznaky nemoci jsou nenápadné a stává se, že autoimunitní nemoc vůbec není rozpoznána, protože laboratorní testy jsou v normě. Přitom pomalu dochází k degeneraci napadené tkáně. Nebo to může být právě ten případ, kterým začal tento článek. Nemoc je rozpoznána, je podle lékaře stabilizována, zajištěny příznaky potlačujícími léky, ale autoimunitní podstata zaručuje dílo zkázy a pacient to cítí a je z toho nešťastný. Takže pokud se v procesu léčení podaří zastavit spouštěcí faktor (1. úroveň) a pokud se také zastaví akutní útok a přejde se na imunomodulaci (2. úroveň), stále ještě není vyhráno. Je nutno si položit otázku: Bude se tělo pacienta schopno regenerovat z postižení tkáně? Do jaké míry to ještě jde? Nebo již nastalo definitivní, nenávratné poškození napadené tkáně? Na tuto otázku se těžko odpovídá.
Při řešení autoimunitních nemocí můžeme pomáhat ekologickým přístupem:
Dieta – celkem vzato se dá hovořit o aminokyselinách omega 3 a 6, které jsou součástí hormonů a prostaglandinů, a mají podstatný vliv na průběh zánětu. Takže večer vezmeme olej z petrklíče (na našem trhu o něm nevím, ale v zahraničí existují tobolky s tímto olejem), olej z tresky (musí být filtrovaný a zbavený pesticidů, prověřený dodavatelem). Do jídelníčku i tak zařazujte mnoho olejovek /2 – 3 krát týdně/. Pacient s autoimunitní nemocí by měl vyzkoušet dietu s omezením živočišných bílkovin, mléčných výrobků, které většinou podporují zánět, a dále sladkých jídel a kynutého pečiva a vyhýbat se synteticky zpracovaným potravinám.
Vitamin D – má vlastnosti potřebné pro urovnávání imunitního systému. Neaktivní vitamin D je přítomen v rybím oleji, ale může být také vytvořen prostřednictvím kůže působením slunečního záření přes komponenty cholesterolu. Neaktivní vit. D je pak aktivován v játrech a ledvinách. Zdá se, že vit. D je důležitý v prevenci a léčení roztroušené sklerózy. Nejlepším zdrojem vitamínu D je sluneční záření – něco, co jako národ po většinu roku vážně postrádáme.
Detoxikace – od mnohých chemikálií
(Sem patří také všechny syntetické léky – ony na jedné straně hrají jistě prospěšnou roli, ale současně s tím se podílejí také na té pro člověka nepříznivé roli.) Ony mnohé chemikálie jsou imunitními adjuvanty a dokáží imunitu ovlivňovat – nastartovat autoimunitní proces. Používejte nechemické prostředky /rozumí se v potravě, v kosmetice a v čisticích prostředcích/ a provádějte detoxikační procesy.
Chybění jakéhokoliv minerálu může způsobit chybu v regulacích imunitního systému. Člověk, který trpí autoimunní chorobou, by měl požádat o vyšetření hladiny minerálů například v rámci preventivního vyšetření nemocí. A sem také patří vyšetření skladby nenasycených mastných kyselin.
Výše uváděné chemikálie dokáží poškodit v těle důležité enzymy, které potřebujeme např. v játrech k detoxikaci, toxiny tak mají otevřenou cestu, aby pronikly do buněk. Tam poté chybí kyslík, vázne vnitřní buněčné dýchání, buňka chřadne. V celku se to projeví jako únava, slabost, nesoustředěnost…. Podávání zvýšeného množství enzymů u autoimunitních nemocí, pokud možno v přírodní formě, se jeví jako logické a prospěšné. Enzym působí jako „katalyzátor“, dodává do buňky energii, aby mohla udržovat v chodu základní životní funkce, a tam, kde autoimunitní nemoc způsobila degenerativní stavy, tam enzymy podporují jejich regeneraci (bromelain, koenzym Q10.)
Frolovův dýchací trenažér
Při endogenním dýchání dostávají naše buňky mnohem více energie, čímž je zajištěna dobře fungující látková výměna, která spolu s výrazným zvýšením nasycenosti organizmu energií a s vyšší intenzitou činnosti imunitního systému nastoluje proces samo léčení. Má pozitivní vliv na činnost mozku, všech vnitřních orgánů a psychický i emocionální stav, pomáhá udržet vysokou úroveň duševní aktivity. Zvyšuje také účinnost podávaných léčiv, výživových doplňků, fyzikálních a jiných postupů léčení. Existuje o tom i kniha. Pozoruji jako vhodné a logické současné podávání koenzymu Q10.
Některé autoimunitní nemoci, například revmatoidní artritida, jsou způsobeny alergiemi. Takže eliminace zjištěných alergenů je samozřejmostí. Mnoho autoimunitních nemocí ledvin pravděpodobně ovlivňuje potravinová alergie. (Prostřednictvím imunokomplexů, které se zachytí v glomerulu, a ty vzniknou vlivem potravních antigenů a protilátek proti nim).
Užívání hormonální antikoncepce u žen, které trpí autoimunitní nemocí, je také věcí do diskuse, objevují se zprávy, že negativně ovlivňují regulační mechanizmy a přispívají k rozvoji autoimunitní nemoci.
Helioterapie – po pobytu na slunci se zvýší množství i aktivita bílých krvinek, potřebných při imunitních procesech. Díky slunečnímu záření si tedy mohou naše vlastní lymfocyty vytvářet silnou obranu. Na tomto místě nebudu hovořit o podmínkách slunění. Jen jsem chtěl vyzvednout blahodárnou možnost správně používaného slunění pro zlepšení stavu.