Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Anglická zkratka CGF znamená Chlorella growth Factor a dá se přeložit jako růstový faktor z chlorelly. Bývá označován jako hlavní složka této sladkovodní řasy. Obsahuje řadu důležitých složek jako vitamíny, minerály, aminokyseliny a další. Obecně bývá také uváděn jako nejbohatší zdroj zeleného barviva chlorofylu.
Odborníci definují CGF jako komplex nukleotidů-peptidů skládajících se z větší části z derivátů nukleových kyselin. Vytváří se během průběhu fotosyntézy. Podle dostupných informací CGF podporuje zejména regeneraci tkání, hlavně růst a dělení buněk. Rovněž zesiluje imunitu tím, že stimuluje tvorbu leukocytů (bílých krvinek). Zlepšuje regeneraci tkání, je vhodným přírodním prostředkem na povrchové ošetření ran, u ekzémů, popálenin, vředů a dalších typů kožních onemocnění. Je možné ho užívat i po ukončení léčby poranění, popáleniny či jiných poškození kůže. Rovněž pozitivně ovlivňuje stav střevní mikroflóry. Odborníci uvádějí, že tento faktor zvyšuje růst bakterií obsažených právě v naší střevní mikroflóře.
V laboratorních podmínkách se zkoumá možnost, zda CGF faktor může zlepšovat funkci nukleových kyselin (ribonukleová a deoxyribonukleová kyselina RNA/DNA) odpovědných za syntézu bílkovin, enzymů a energetický metabolismus na buněčné úrovni. Mechanismus působení by pak byl takový, že by stimulačně působil na obnovu poškozených tkání a chránil buňky před působením toxických substancí. Pravidelně užívaná Chlorella obsahující CGF by pak mohla přispět k obnově poškozeného genetického materiálu v lidských buňkách a tak se podílet na zpomalování procesu stárnutí našeho organismu.
Jak by k tomu mělo dojít?
Nukleové kyseliny, obsažené v denní potravě se štěpí během procesu trávení na látky označované jako nukleotidy a nukleosidy. Tyto látky se kombinují s dalšími složkami z potravy, jako je vitamín B12 (cyanocobalamin), bílkoviny či polysacharidy.
Nukleotidy a nukleosidy jsou prekurzory více koenzymů, což znamená, že se podílejí na tvorbě těchto látek, které jsou nezbytnými články různých metabolických reakcí v našem těle. Z těch důležitých lze zmínit velmi významný ATP (adenosintrifosfát) nebo jiné známé pod zkratkami UDP (uridindifosfát) a CDP (cytidindifosfát), které jsou nutné pro syntézu glykosaminoglykanů (jejich vazbou na bílkoviny vznikají proteoglykany, které představují základní složku pojivových tkání).
Nukleotidy a nukleosidy jsou i součástí nukleových kyselin DNA a RNA. DNA a RNA, která je přijata potravou přímo nenahrazuje buněčnou DNA a RNA, ale vzniklé kombinace aminokyselin zajišťují stavební jednotky pro obnovu genetického materiálu buněk a poskytují prekurzory pro syntézu enzymů.
Ribonukleová kyselina (RNA) je nutná k replikaci genů a proteosyntéze (syntéze bílkovin). Tělo může vytvářet obě nukleové kyseliny samo (tzv. proces de novo), ale to pro něj obvykle představuje velký výdej energie. Pokud získá dostatek nukleotidů (a nukleosidů) v potravě, může ho zpracovat jako materiál pro tvorbu nukleových kyselin.
A to již má souvislost s naším stárnutím. Při stárnutí se zpomaluje proces buněčného metabolismu, což vede ke zvýšení kyselosti prostředí a to má za následek možnost vzniku různých onemocnění. Vědci pak předpokládají, že dostatečný počet materiálu pro tvorbu nukleových kyselin v potravě může znamenat lepší funkčnost nukleových kyselin v buňkách a z toho vyplývající lepší odstraňování toxinů a dalších odpadních látek. To vše pak může přispívat k prevenci vzniku řady onemocnění.