Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Použiji tento výraz k vyjádření myšlenky, která se objevuje v dotazech naší poradny.
Příklad
Někdo dostal v dětství penicilin a poté se mu na kůži objevila vyrážka. Lékař usoudil, že jde o alergickou reakci, proto napsal na přebal zdravotního dokumentu cejch „alergie na PNC“. Tato informace je pak celý život přejímána, a kdykoliv dotyčný navštíví jiného lékaře, je vidět varování před alergií na PNC. A přitom nemuselo jít o alergii, byly i jiné varianty, proč se objevila u tehdejšího dítěte vyrážka.
Jiný příklad
Takových „cejchů“ může být celá řada. U každého z nich je podstatné, jakým způsobem byla věrohodnost tvrzení ověřena. Je pozoruhodné, že se „cejch“ může týkat např. hypochondrie či psychosomatiky. Viděl jsem případy, že „cejch“ tohoto druhu některým pacientům hodně vadí, a dokonce prohlubuje jejich psychickou nestabilitu…
Objektivizace
Pokud máte zdravotní potíže, navštívíte svého lékaře. To je základní krok. Lékař se v prvé řadě snaží objektivizovat příčiny různými vyšetřeními (RTG, sono, magnetická rezonance), posílá vás na různá pracoviště, od nichž pak přicházejí zprávy, že je vše v pořádku, patologický jev zjištěn nebyl.
Ale dotyčný má stále potíže, jeho nejistota a nervozita z nenalezené příčiny stoupá. Lze říci, že tento první krok = pátrání po objektivní příčině, je nejasný…
Je mnoho možností v cestě pátrání a seznam vyšetření je individuální dle charakteru obtíží. Pokud je provedená objektivizace negativní, můžete být v danou chvíli rádi, protože to znamená, že jsou vaše orgány v pořádku, nic se nenašlo. Je důležité vědět, že jsou orgány zdravé.
Podíl psychosomatiky
A tehdy lékaři věnují pozornost do psychosomatiky. Je znám fakt, prokázaný mnoha studiemi, že psychosomatika se na takové diagnóze podílí vysokým procentem. A toto je právě moment vzniku „cejchu“ psychosomatiky.
A dotyčný si o tom myslí, že je to něco zahanbujícího, slovo psycho- mu připomíná psychiatrii, cítí se uražen, že on přece není žádný blázen. A přitom to s psychiatrií nemusí mít nic společného.
Od pradávna existovalo myšlení a utváření chování člověka, bylo pro něj rozhodující, co o něm řeknou jiní. Nezáleží na tom, co si myslí on sám. A v soudobé době sekularismu je to asi výraznější. A proto „cejch psychosomatiky“ je pro něj nepřijatelný.
Přitom lze odhadovat, že vlivy psychosomatické hrají prim u většiny lidí. Nezáleží na věku, pohlaví a postavení ve společnosti. Je přece již běžné, že lidé navštěvují psychoanalytiky, aby jim pomohli vyrovnat se s břemenem civilizačních stresů. A nelze o nich mluvit v tom smyslu, že jsou to „blázni“.
Biochemie mozku
Všechny funkce v těle řídí mozek pomocí tzv. přenašečů vzruchů (neurotransmiterů).
- Je-li jich málo, vzruch se nepřenáší, a to vede k napětí, zvýšenému tonu, úzkosti, neklidu.
- Výsledkem může být tzv. funkční porucha, již nelze prokázat objektivizací
(např. RTG, sonem, magnetickou rezonancí). Lékaři tedy použijí léky, jež různým způsobem vylepšují tyto přenašeče, a tím zlepšují projevy nemoci apod. Nejde tedy ani tak o psychiatrii, nýbrž o biochemii.
Další podstatné faktory
K odpovědi musíte také přidat a probrat způsob stravování, výkyvy BMI, hormonogram = funkce pohlavních hormonů, u žen ve vztahu k menstruaci a věku + stresový hormon, funkci štítné žlázy, pití alkoholu, kouření, nedostatečné krytí antioxidanty = oxidativní stres. Pohybovou aktivitu, dýchání, ale také genetickou dispozici, autoimunitní onemocnění…
Psychický podklad
Popsaný problém však může mít také podklad psychický. Zde je třeba hledat v minulosti, co vás do těchto stavů přivedlo.
Jde o rozbor dětství, rodinných vztahů, situaci ve škole, v zaměstnání, v partnerských vztazích, v rovině duchovní…
- Tento druhý bod je vlastně prioritní, nadřazený biochemii a nelze jej ovlivnit léčivem.
Výsledkem působení obou bodů je patologický stav, jejž vnímáte jako určité poruchy.
Dotyčný potřebuje ujištění, že mu nehrozí nebezpečí, jeho orgány jsou v pořádku. Hlavní slovo má nést jeho lékař, který jej zná ve všech souvislostech.
- Specialisté jsou důležití pro stanovení specifického vyšetření v rámci objektivizace, oni se však dívají na problém ze svého úhlu pohledu daného speciálního oboru, a navíc v té krátké chvíli, kdy jste u nich v ordinaci, nevidí celého člověka. A vidí-li v záznamu „cejch“, může být jejich výrok o celkové diagnóze zkreslen.
- Praktický lékař má pak vzít v úvahu výsledek vyšetření specialisty a on sám má po rozboru nahradit cejch vysvětlením a dodat pacientovi jistotu. A mělo by se to dít také ve spolupráci celé rodiny.
Možná si pomyslíte, že jsem se nechal unést idealismem, a usoudíte, že to tak není. Že váš praktický lékař o vás také nic neví. O rodinném lékaři není vůbec řeč. A můžete mít pravdu.
Ale co s tím můžeme udělat zde v internetové poradně, kam se mnoho lidí obrací se slovy: „Jste moje poslední záchrana. Jak se mám zbavit cejchu hypochondrie či psychosomatiky?“
Můžeme jen povzbudit a vyzvednout fakt, že je psychosomatika součástí života. A lze ji vnímat jako signál, že v životě děláte něco špatně, působí na vás faktory, které patologii vyhovují. Ty faktory zná jen každý sám. Pokud však budou stále působit, nemoci se bude dařit. A to nesmíte dopustit, je třeba udělat zcela zásadní změnu života ve všech ohledech, na úrovni těla, duše a ducha.