Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jako podklad pro tento článek mi posloužila jedna kazuistika, příběh ženy seniorky, která by ráda řešila svůj trýznivý zdravotní problém.
Typický a častý příběh
Je to sice příběh jedné ženy, ale svým obsahem a průběhem je typický a nezřídka se vyskytující. Začíná popisem častých angín, léčených antibiotiky, následně vytržením mandlí v její pubertě. Další věkovou kategorii nepopisuje, ale pokračuje jakoby nenápadnou nemocí, kdy jí našli na štítné žláze uzlíky, což vedlo kolem 50 let věku k nasazení umělého hormonu. O několik let později uvádí bolesti kloubů, únavu a nevyjasněné další projevy, pokusila se užívat různé potravní doplňky bez efektu. Poté co byla na artroskopickém vyšetření kloubu, popisuje následně lupénku, na niž dostávala kortikoidní masti, a o rok později jí začaly vypadávat vlasy až do totální alopecie (bez vlasů), což mělo významný vliv na její psychiku, musela začít nosit paruku. Lékaři nasadili tabletkovou formu kortikoidu. Chodí od jednoho specialisty ke druhému, prý je všechno vlastně v pořádku a vždy návštěva končí u předpisu kortikoidů.
A nyní mi, internetová poradno, řekněte, co s tím…
Poradna nemá žádnou kompetenci k léčení, mohu zde uvést jen svůj pohled na popsanou situaci.
Komentář
Kritický moment začal již v dětství, kdy byly opakované angíny léčeny antibiotiky.
Lze předpokládat, že se v mandlích, nebo obecně v jejím těle, vyskytoval bacil, který působil jako patogen, a vlastně ohrožoval její život. Kdyby totiž neohrožoval, lékař by nedával antibiotika. Klíčový moment do mozaiky dnešní situace byl v tom, že imunitní systém tehdejší dívky si nedokázal s bacilem sám poradit. Problém za imunitní systém opakovaně řešilo antibiotikum. Později byla mandle, asi zdroj bacilu, odstraněna. Takže k fungování dívčiny imunity bych připsal otazník.
Za další otazníkový bod problému bych označil poruchu funkce štítné žlázy. Umělý hormon se podává v tom případě, pokud jej štítná žláza nedovede sama produkovat. Udržuje chod žlázy. Normálně tento hormon proniká do všech buněk v těle a zde působí na metabolismus buňky, její stavbu, energii apod. Lze tedy říci, že je životně důležitý. U hormonu umělého je někdy otázka, zda se hormon dostává plně do buňky, anebo zda se zdržuje v mimobuněčném prostoru. To tedy může teoreticky znamenat, že jdete na kontrolu krve, tam vám změří TSH, T3 nebo T4, nejčastěji T4, a zjistí, že hladina hormonu je OK (jak mi často lidé píší). Jenže z tohoto vyšetření není jasné, zda je hormon plně v buňce, kam patří…
Klinický stav se projevuje příznaky snížené funkce štítné žlázy, a přitom hodnoty zjištěné z krve jsou normální. Lékař se domnívá, že hormonu je dost. Ujišťuje sebe a vás, že léčba je v pořádku.
Je také otázkou, zda před odběrem berete, nebo vysazujete hormon…, a jak dlouho jej před odběrem neberete, tedy do jaké míry je hodnota testu ovlivněna umělým hormonem.
Pokud je hodnota ovlivněna, pak výsledná hodnota testu, která se ukazuje, že „je to OK“, nemusí ukazovat realitu.
Lze tedy říci: Hodnoty hladiny hormonu máte v pořádku, ovšem za předpokladu, že berete hormon umělý, ale to ještě neznamená, že tělo jej využívá dostatečně.
Adaptační výbava: Tělo má báječnou schopnost adaptace. Štítná žláza je vynikajícím nárazníkem na stresy a různé nepohody. Pokud delší dobu probíhá její vynucená – adaptační, nárazníková aktivita, vyčerpá se…
Mozek ty regulace řídí a dostává z periferie těla informace z tzv. receptorů, které „hlásí“ hladinu hormonu.
Když hladina klesne, mozek se to dozví a vyšle instrukci do hypofýzy a přes tyroxin stimulující hormon (TSH) začne nutit štítnou žlázu ke zvýšení produkce hormonu. Hladina hormonu se zvedne, receptory to zaznamenají, předají zprávu do mozku, mozek to vyhodnotí a podá příkaz přes TSH, aby se snížila produkce hormonu…
Toto je báječný, přirozený regulační systém, který vše kontroluje tak, aby byla v těle stále dostatečná hladina hormonu pro život. A děje se to bez vašeho vědomí.
Dodávání hormonu: A nyní si představte situaci, kdy do vašeho těla je dodáván x let hormon umělý, protože štítná žláza je vyčerpaná, nebo je v autoimunitním zánětu.
Receptory registrují hladinu hormonu a podávají o tom zprávu do mozku. Mozek hladinu hodnotí jako dostatečnou a nemá potřebu stimulovat přes TSH štítnou žlázu ke zvýšení aktivity. Myslí si, že je to v pořádku. Ale to není pravda, zde dochází k falešné informaci, obchází se normální regulační mechanismus. – Časem tato funkce usne, ne-li zakrní…, a jste pak do konce života závislí na umělých dodávkách hormonu. Nejste pak schopni hormon vysadit, protože by se vaše životní funkce zhoršily.
Lékař to ví a bude nekompromisní v tom, že lék již musíte trvale užívat. Žel, jediný, kdo z toho má prospěch, je „pharma“, protože jste pro ni doživotním odběratelem léku.
Autoimunitní porucha štítné žlázy
A pokud je vaše porucha štítné žlázy autoimunitní, což bývá nejčastější?
Hlavní podstatou je fakt, že imunitní systém je poplašen a nesprávně reaguje. Tvoří si protilátky (v takovém případě je to nejdůležitější údaj), a ty pak útočí na různé tkáně.
V případě označení nemoci za autoimunitní je to proti štítné žláze. Tam vzniká autoimunitní zánět a v tom důsledku žláza nemůže dostatečně dobře tvořit hormon.
Tělo tím začne trpět, obecně lze říci, že začnou postupně selhávat různé funkce.
Pokud tento proces trvá dlouho, žláza nejprve kompenzuje nedostatek, ale později se buňky žlázy začnou měnit v buňky nefunkční, a to dává podklad pro vznik uzlíků.
(Při kontrolách lékař takového pacienta sleduje ultrazvukem. Pokud zjistí, že se uzlíky zvětšují, bude mít snahu žlázu odstranit, aby „preventivně“ zabránil rozvoji rakoviny. Existence uzlíků dává signál, že patologický proces ve štítné žláze probíhá již chronicky.)
Lékař v takové situaci dodává do těla hormon umělý, aby tělo mohlo normálně fungovat, jenže je třeba si uvědomit, že podstata autoimunitní se hormonem nezmění, a pokud hormon nebudete užívat a bude stále přetrvávat autoimunitní zánět, pak lze očekávat progresi nemoci.
Užívání hormonu neřeší příčinu problému, jen jej mírněji řečeno stabilizuje.
Otázka kolem skutečné léčby štítné žlázy je rébus pro endokrinologa. (Pokud jej chce brát jako rébus.)
Další kritický bod u této ženy je lupénka. Toto onemocnění patří mezi autoimunitní.
Dále popisuje alopecii, vypadávání vlasů. V tomto případě lze předpokládat souvislost s poruchou štítné žlázy, anebo opět s poruchou autoimunitní, kdy se tvoří protilátky proti cibulkám vlasů.
Je další otázkou, zda se stejný proces odehrává také na synoviích kloubů, které tu ženu trápí.
Co zbývá
Nedozvěděl jsem se, do jaké míry to vše vyšetřoval její imunolog, ale ze způsobu nasazeného hormonu mohu jen předpokládat, že lékaři, kteří ji vyšetřovali, o tom vědí, a protože nedovedou autoimunitní proces léčit, ordinují imunosupresi, snaží se poplašenou, přehnanou autoimunitní reakci alespoň utlumit kortikoidem, který má bránit dalšímu útoku protilátek na různé tkáně těla.
To nelze odsuzovat, protože za dané situace chtějí zastavit zhoubné působení, které může nenávratně zničit tkáně.
Je to akce buď, anebo…
Jeden fakt je jistý, že nemoc se u ní přiblížila až do tohoto stavu, dosud nebyla rozebrána mozaika všech informací jak o ženě, tak o jmenovaných otazníkových bodech, a určitě existují další. Zdá se, že jde o jedno to samé onemocnění.
Co může internetová poradna dělat?
- Může jen naznačit jiný pohled na nemoc.
- O lécích či potravních doplňcích to prioritně není.
- Když máte zdravotní problém, navštívíte svého lékaře a předáváte na něj odpovědnost.
A on se skutečně snaží vám pomoci, ale hlavně tím, že reaguje na příznak a snaží se jej utlumit. Tím to ovšem nemá končit.
Odpovědnost
Hlavní odpovědnost nese každý člověk sám. Nemoc musí chápat jako signál, který má respektovat. Má ho vést ke zcela totální změně života, protože je jasné, že jeho starý život jej dovedl až do této situace. On sám totiž připustil, aby na něj působily faktory, které vytvořily nemoc. A pokud budou stále působit, nikam se v léčení neposune.
A dovolte mi i duchovní poznámku, jež mu může k efektivní změně pomoci: Může se narodit znovu? Jan 3:1-21