Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Již od prehistorických dob léčila čínská medicína choroby drážděním různých částí těla kamennými bodci. Slovník znaků Šou-wenťie-c‘ sestavený za dynastie Chan, dvěstě let před Kristem, podává zprávu o této starobylé technice nezívané pien, čili o používání špičatých nástrojů k úlevě od bolesti. Postupně byla jehla z kosti nebo bambusu nahrazena kovovou. Pomalu byla také objevována síť meridiánů – cest kudy v těle proudí životní energie nazývaná čchi.
Pokud dojde k nahromadění či nedostatku této energie v těle – dochází k nemoci. Za vlády dynastie Ming, roku 1443 po Kristu, byly z bronzu odlity tři duté sochy, na nichž bylo pro studenty vyznačeno rozdělení meridiánů a umístnění 657 bodů. Dnes se pracuje hlavně s 361 body rozmístěnými na 12ti hlavních a osmi vedlejších meridiánech, jimiž se řídí oběh energií. Dlouholetým vývojem se tato metoda rozšířila do celého světa a teprve současná moderní medicína a výzkum dokazují, že její jádro je racionální. Exaktní vědy dokázaly existenci speciálních bodů na povrchu těla, které se liší svými vlastnostmi od okolí a jsou přístrojově objektivně zjistitelné. Tyto body mají úzkou souvislost s určitými orgány a funkcemi v organismu a vpichem speciálních jehliček či jiným podrážděním (elektricky, ultrazvukem, laserem) můžeme působit na postižený orgán i na celý organismus ve smyslu stimulace nebo útlumu. Jedním vpichem tak vždy ovlivníme organismus jako celek, komplexně – včetně vyrovnání psychiky.
Takto je možno jen akupunkturou, nebo v kombinaci s jinou léčbou, zvládnout řadu nemocí. Akupunkturu lze provádět u všech věkových kategorií. Pokud má pacient strach z jehliček, lze je nahradit méně invazním způsobem (např. elektrickým stimulem). Akupunktura se nejlépe hodí pro léčbu funkčních nemocí, ale lze ji s úspěchem aplikovat i u celé řady jiných potíží. Může se použít i jen z preventivních důvodů, k posílení celkového stavu organismu, kondice, imunity, psychické stability. Zajímavé je, že pokud užijeme některého tzv. mikrosystému (nejčastěji ušní akupunktury) můžeme ji velmi dobře využít i jako diagnostickou metodu. Jasněji řečeno, jeli někde v organismu postižen určitý orgán, jemu odpovídající bod je na ušním boltci citlivý. Přínosem pro organismus je i to, že léčba akupunkturou nemá prakticky nežádoucí účinky, působí v duchu tradiční medicíny na člověka a jeho funkce, tedy na psychiku i tělesnou stránku. Komplexnost působení vpichů jehličkou je představována celou řadou následných pochodů a vyplavením řady látek, které mají proti bolestivý, sedativní, protialergický, a imunitu posilující účinek. Dochází k celkovému vyrovnání různých metabolicko-energetických, hormonálních, vegetativních funkcí v organismu.
Ale buďme konkrétní: u dospělých a starších dětí se dobře hodí akupunktura pro odvykací kůry (obezita, alkoholismus, kouření), migrény a jiné bolesti hlavy, onemocnění svalově kloubního aparátu, zejména zde působí proti-bolestivý efekt. Ve všech věkových obdobích pak můžeme ovlivnit neurotické poruchy všeho druhu, koktavost, nechutenství, neprospívání, poruchy spánku, pomočování. Jako podpůrná, pomocná ale v některých případech i základní léčba může akupunktura působit u všech alergií, onemocnění dýchacích cest, výborně upravuje nemoci sliznice žaludeční (od hyperacidity až po žaludeční vředy), funkční poruchy trávení. Můžeme ji použít i u některých gynekologických potíží s jasnou příčinou. Dá se užít i jako preventivní léčba komplikací cukrovky.