Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V těchto dnech již v nižších polohách České republiky můžete narazit na žluté hlavičky zeminou prorůstajícího podbělu lékařského. Roste mezi prvními, a ne nadarmo tedy platí za jakousi první potravu včel. Společně s ním již můžeme sbírat také první kopřivy, ptačinec prostřední, tu a tam se trávníkem mihne houževnatá sedmikráska, malé lístky vlaštovičníku a v teplejších oblastech lze spatřit i svěží špičky medvědího česneku. Pro mne osobně již jaro započalo, což dokládá ona sladká přítomnost prvních jarních bylinek. Vydáme-li se s košíkem právě na zmíněný podběl, k čemu všemu jej lze použít, kdy upřednostnit jeho sběr a kdy jej raději ponechat opravdu včelkám?
Jak podběl poznám?
Podběl lékařský je vlastně trvalkou s dlouhým výběžkatým a šupinatým oddenkem, který doplňuje růžice přízemních listů. Lodyha je přímá, nevětvená a šupinatá, i s květem měří zhruba 15 cm, později je schopna se vytáhnout až téměř na dvojnásobek. Listy jsou přízemní, vyvíjejí se až po odkvětu. V rané fázi rašení pozorujeme na listech hustou bílou plst, která na líci přechází v lysý povrch. Podběl kvete žlutavě, v průměru květy měří 10-15 mm, po odkvětu převisnou. Plodem jsou pak podlouhlé válcovité nažky, na kterých spatřujeme drsné štětinky. Podběl kvete od konce února, aby se s námi květem rozloučil v průběhu dubna.
Byť ještě na konci minulého století platil podběl za velmi hojnou bylinku, v současné době je spíše výjimečný. Samozřejmě, natrefíte-li na lokalitu, kde se podbělu daří, pravděpodobně se setkáte s rozsáhlými žlutavými koberci. Jsou však i taková místa, kde může člověk celé dny hledat, aniž by našel jedinou hlavičku. Rovněž i bylinkoví pamětníci dokládají, že se podběl ze světa rok od roku vytrácí.
Co z podbělu sbíráme?
Předmětem sběru bude květ, který sbíráme časně na jaře na počátku rozkvětu, nejlépe mezi druhou a čtvrtou hodinou odpolední. V květnu a červnu pak sbíráme list, na který vyjdeme v dopoledních hodinách. Květ i list lze sušit na slunci.
Květ bývá bohatý na cenné flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, malé množství silice, slizy, glykosidické hořčiny, třísloviny. V listech pak najdeme například inulin, cholin (umožňuje správné fungování jater, nervů a metabolismu), hořčiny, třísloviny, hojnost minerálních látek, z nichž zmíním například zinek a draslík.
Květ a list užíváme pouze při potížích, v žádném případě jimi nevyplňujeme klasický pitný režim z touhy po něčem lákavě zdravém. V květech i listu totiž nacházíme nežádoucí necidy, tedy pyrolizidinové alkaloidy, které jsou příznačné například i pro kostival. Ten pak nikdy neužíváme vnitřně, namísto toho zvolíme vnější způsob, časté je užití v mastech, tinkturách, které využíváme k masážím.
Zajímavostí je, že spíše než čerstvý květ podbělu, vnitřně upřednostněme jeho sušenou formu. Sušením se totiž obsah nežádoucích alkaloidů snižuje. Při podávání podbělu ve směsi, kterou bylina utváří z 15 %, není třeba dodržovat výraznější opatření, neboť se jedná o umírněné množství. Nálev ze samostatného podbělu nepodáváme nikdy dětem, namísto toho jej mísíme do směsí. Pití jednodruhového čaje by se též měly vyhnout těhotné a kojící, ve směsi pak až po odborné konzultaci.
Čím je podběl tak příznačný, budou léčivé slizy, které během užívání potahují tenkým filmem sliznice těla, a ty následně, při pravidelném užívání, získají čas k dobru, aby regenerovaly. To se právě hodí při zánětech dýchacích, trávicích či močových cest. Mezi další bylinky, které jsou prosty pyrolizidinových alkaloidů, avšak velmi bohaté na slizy, budou patřit slézovité, dále divizna, lípa, proskurník, jitrocel, semeno lnu.
Kde všude podběl pomáhá?
Z bylinky chystáme nejčastěji nálev, tedy, bylinu zalijeme vroucí vodou, šálek přikryjeme talířkem, louhujeme zhruba 10 minut. Při zevním použití můžeme využít kouzlo odvaru.
Podbělový list je základní bylinkou při léčbě astmatu, kdy na jedné straně dovede tlumit nepříjemný kašel a zároveň, je-li třeba, podporuje vykašlávání. V dřívějších dobách se bylinka přidávala také do čajů při diabetu, neboť přítomný zinek zlepšuje využití inzulínu. V současné době bych spíše podpořila stravou, případně, neujíme-li denní doporučenou dávku zinku, rovněž i suplementy.
Květy působí spíše protikřečově, listy slizovitě. Obě drogy, což je zároveň i bezpečný způsob, jak byliny využít, lze s úspěchem použít zevně, a to například k omytí ekzematických míst, případně k uchystání kloktadla. Revmatici pak jistě znají suchý zábal na bázi suchých listů, nejlépe čerstvě natrhaných, do kterých zabalí bolestivé klouby. Zábal pak působí zhruba jednu hodinu. Trpíme-li na zanícení žíly, listy lze umixovat s horkou vodou na kaši a tou pak potírat trpící místa. Přidat můžeme také něco smetany, směs opět nanést na postižené místo, zabalit a nechat působit po celou noc.
Podběl zafunguje i při pásovém oparu, tehdy se lístky spaří vroucí vodou, nechají okapat, aby se jimi následně překrylo postižené místo. Při aktuálním chrapotu, bolesti v krku či zahlenění podáváme nemocnému nálev 3 x denně. Výtečnou službu nám však poskytne i prášek ze sušeného listu, který podáváme 1x až 2x denně na špičce kulatého nože.
Podběl dále:
- Účinně uvolňuje hleny z dýchacích cest, zde pak ještě doporučuji podpořit léčbu konzumací slzovky,
- lze jej také aplikovat při léčbě zánětu průdušek a plic,
- vnějším způsobem urychluje léčbu ran, spálenin, ekzémů,
- listy lze potírat následky poštípání hmyzem, podobným způsobem funguje například i jitrocel.
Čaj odvádějící hleny
10 g květu a listu podbělu, 10 g květu divizny, 10 g natě plicníku lékařského, 10 g jitrocelového listu
Byliny smísíme rovným dílem, odebereme dvě čajové lžičky, které spaříme 250 ml vody. Při potížích vypijeme denně 3 šálky takto nachystaného, teplého čaje.
Na závěr bych si dovolila ještě uvést několik zajímavosti, které mne u podbělu překvapily:
Věděli jste například, že oddenek podbělu může prorůstat hloubkou až jednoho metru a tím, samozřejmě, půdu zpevňovat?
Kdysi se též tradovalo, že tam, kde rostl podběl, nedařilo se obilí, což dokládá jedno pěkné přísloví: Kde roste podbílé, nedaří se obilé.
Každý květní úbor obsahuje zhruba 300 květů, podobně, jako sledujeme u pampelišky. Blíží-li se déšť, květní úbory se počnou spolehlivě zavírat.
V dřívějších dobách míval podběl spoustu lidových názvů, z nichž bychom již v dnešní době stěží našli jediný. Ještě před sto léty však lidé podbělu běžně přezdívali například babuše, devaterník, chlapina, kopyto, mateří líčko, malý lopuch, oko Kristovo či lepušice.
V článku jsou použity informace z knihy
JANČA, Jiří, ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. Praha: Eminent, 1996. 288 str. ISBN 80-85876-02-5.