Rádi vám upravujeme nabídku na míru, ale abychom to zvládli, používáme k tomu soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
OK
prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví
Zdravá výživa


Ryze ženská přitažlivost

Zvyky a tradice dávných dob adventních

17.12.2018
Adventní kalendář

Příprava křesťanů na vánoční svátky začíná obdobím adventu, který býval dobou pravidelných návštěv kostela, časem pak zákazu veselí, svateb, tance, neboť byl dobou střídmosti, jak v zábavě, tak v jídle i pití. Na sklonku končícího podzimu značí čas rozjímání, klidu a ticha, ponoření do sebe samého. Řada obyčejů však stanovené zákazy porušovala a lidé se jimi vraceli k obřadům pohanským, spojených s oslavou slunovratu. Čas adventní byl navíc naplněn nejrůznějšími svátky, spojenými s životem svatých, jako byl svatý Ondřej, Barbora, Mikuláš a Lucie.

 

Svatý Ondřej

Adventní čas zahajuje svátek svatého Ondřeje. V lidové tradici byl považován za významný den pro předvídání budoucnosti. Věštění v tento den má předkřesťanský původ. Svatoondřejská noc měla moc vyjevit každému jeho další osud. Naši předkové proto podle starých zvyklostí chodili v tuto noc do hájů a sadů, zde třásli větvemi, aby přivolali na radu bůžky a duchy, a když se větve stromů utišily, vyslovovali do korun stromů svá přání, o jejichž naplnění chtěli být zpraveni. Strom při vyslovení odpovědi dával znamení pohnutím větve, zapraskáním v koruně, souhlasným šumem. Lidé se starali ve smyslu předvídání o novou úrodu, usuzovali, jaké bude počasí a podle toho odhadovali hojnost a štědrost nadcházejícího roku.

 

Jarmila Glazarová ve své knize Chudá přadlena píše: „Předlouhé soumraky a černé noci vytvářejí ze zimy dobu všemožných kouzel, s ústředím Vánoc a Božího narození. Svatá Kateřina ještě poskakuje, Ondřej však již zakazuje. 30. listopadu je svátek tohoto smutného světce a začátek adventu, první z tajemných zimních dnů. Už od půlnoci v den svého svátku, sesílá svatý Ondřej do spících hlav významné sny. Co se zdá této noci, je radno zapsati hned po procitnutí. Takový sen se během roku zcela jistě vyplní. Ovšem, člověk musí být pamětliv důležitosti svatoondřejské noci, nesmí se ráno nejdřív podívat oknem, protože by mohl sen zapomenout.

 

K večeru na svatého Ondřeje se lije olovo. K tomu účelu děvčata sbírala a schraňovala plomby z moučných pytlů, broky a kdejaký kousek olova, který jen našla. Olovo rozpouštějí na plechové lžíci na plotně a prolévají je otvorem klíče do mísy s vodou. V těch roztodivných, zmatených tvarech rozpozná každá předmět své touhy.“

 

Kromě olova se pod polštář kladly čarovné byliny a předpovídaly se vdavky z rozkvetlých třešňových větviček, podobně jako na svatou Barboru.

 

Na svatou Barboru připrav mlat a stodolu,

na svatého Mikuláše už je zima celá naše.

 

Svatá Barbora

Čas kolem svátku svaté Barbory byl v období úhorových systémů hospodaření časem výmlatů. Obilí sklizené ve žňových měsících se sváželo do stodol a do stohů, a pokud se hned po žních prováděl částečný výmlat, bylo to vynuceně pro potřebu mlýna v době, kdy předcházel neúrodný rok, nebo v době, kdy cena obilí byla vyšší. Toto mlácení se však provádělo pouze oklepáváním, částečným neúplným mlácením. Na tak zvané doklepky, oddělení zbývajícího zrna z klasů, byl čas až v zimě.

 

Se svátkem svaté Barbory jsou spojeny také obchůzky. Například v Pojizeří v předvečer svátku chodívala vesnicemi po domech děvčata zahalená do bílých nebo černých šatů, s rouškou přes obličej, rozpuštěnými vlasy a věnečkem na hlavě. Barborky, ohlašované cinkotem zvonku, obdarovávaly malé děti sladkostmi, zlobivé vyplácely metlou. Tam, kde Barborky nechodily, nadělovaly dětem rodiče drobné dárky a ovoce do punčochy, kterou si děti nachystaly za okno. Obchůzky Barborek jsou pozůstatky starých lidových her. Rukopis legendy ze 17. století byl původně zpracován jako divadelní představení a některé jeho verše najdeme v obchůzkách dodnes.

 

Svatý Mikuláš

Dalším svátkem, který křesťanství vložilo do doby adventní, je svátek svatého Mikuláše, patrona bohatství, šťastného manželství, ochránce dětí před nemocemi, ochránce lodníků a rybářů a cestujících. V české tradici se mikulášská nadílka odbývá v předvečer svátku. Rozpustilé mikulášské maškary – laufři, dragouni, kominíci, ras, hajduci, žid, smrtka, turci, andělé a čerti, doprovázeny muzikou, obcházely domácnosti již ve středověku. V místech, kde tradice obchůzek nebyla tak silná, například v podhorských samotách, příměstských částech, podobně jako o svaté Barborce, nadělovali i tady dětem rodiče do punčoch. Děti od Mikuláše dostávaly sušené ovoce, sladkosti, perníky, drobné hračky. O dárky se staraly Matičky, jak se dříve říkávalo kmotrám.

 

Jarmila Glazarová o tomto svátku v díle Chudá přadlena, dále píše: „Nebeská návštěva je velmi početná a velice pestrá. Velebný Mikuláš s bílými vousy a mitrou, v kněžském rouše z barevného papíru, oděném přes vyšívanou spodničku. Matička v bílé plachetce, svatební plenu přes hlavu a ramena. Papírová škraboška s něžnými ruměnci skrývá obličej. Hezké vlasy ze lnu nebo konopí splývají od čela přes tvář dolů. Rovněž bílí andělé, vlasy spuštěné přes obličej. Za Mikulášem jdou čerti, celí černí od hlavy až k patě, chlupatí kudrnatou srstí, s dlouhými rohy. V Beskydech pak za tímto procesím kráčívala smrt, hrozná nad všechno pomyšlení. Škrabošku s velikými zuby má vyřezanou z tykve a kosu na rameni.“

 

„Děti ve světnici hned bez říkání začnou s modlitbou. Nebeský průvod vejde s hlukem a šramotem. Čerti poznají mžikem, které z dětí se nechce modlit. Hned je popadnou a svazují povříslem. Smrt se rozhání kosou a snaží se ty nezbedné, nevykárané, ťuknout pod hlavou. Je hluku a křiku, modlení a povyku. Čerti pášou nejrůznější násilí, hlavně odrostlejším dětem rodu ženského a za výkupné dostávají malé Mikulášky, pečené z tuhého těsta, s očima ze dvou pepřů nebo borůvek. Mikuláš s Matičkou nadělují sladkosti, jablíčka a ořechy, křížaly a cukr. Ještě ráno nalézají děti pod polštářem dárky od Matičky, které tam potají schovala. Punčochy, zástěrku, na košilku. Milá, bílá, růžolící matička, milejší a sladší, nežli Mikuláš.“

 

Před svátkem svatého Mikuláše se v řadě míst konaly slavné mikulášské trhy. Kromě věcí potřebných, jako byla látka, čepice, punčochy, šátky, se zde prodávaly drobnosti, kterými byly o Mikuláši a Štědrém dni, obdarovány děti. Výjimkou nebyly čerti z kynutého pečiva či sušeného ovoce, ježci, vrkoče, třesolky. Našli bychom tu i hračky, zvířátka ze sušené pálené hlíny s pestrým pomalováním a peříčky, dřevěné panenky, koníky a káči a také daráčky – betlémové figurky. K oblíbeným dárkům patřil také cukrkandl, bonbóny, sladké dřevo z lékořice, perník a marcipán a figurky z mandlového těsta. Vedle figur Mikuláše a čerta se prodávala také perníková abeceda, kdy si s ní dítko nejprve pohrálo, něco se naučilo a posléze ji snědlo. Na trhu nechyběly ani potraviny, likéry, kořalka, víno, punč, sušené ovoce, ořechy, mandle, koření či kvasnice. V 19. století pak byly trhy obohaceny o prodej ryb, jedlých kaštanů a vzácného koření.

 

Přástky a dračky, jako běžná náplň adventu

Společenského života se lidé nejvíce užili během přástek a draček. Spřádání lnu a draní peří se ženy věnovaly prakticky po celou zimu. Přástky začínaly o svátku svatého Martina, nejčastěji kolem svaté Kateřiny (na Kačenku po přádýnku) a trvaly místy celý advent až do čtvrté neděle postní. Přástky a draní peří tak smysluplně vyplnily dlouhé zimní večery. Scházeli se během nich staří i mladí, vyprávěli si příběhy, děvčata a mládenci zpívali. Přástky se tak staly pokladnicí lidového vypravěčství a lidových písní. Pro konání přástek se v obci obvykle zvolila jedna až dvě místnosti, kde se celou zimu lidé pak scházeli. Takovým obvyklým místem byl dům mladých manželů, vdov, dům, kde nebyl nikdo nemocný. „ Přijďte k nám, s kuželem.“ Tak znělo obvyklé pozvání.

 

Svatá Lucie

Svatá Lucie byla považována za patronku přadlen a kočích, za ochránkyni před čarodějnicemi. V den jejího svátku se nesmělo příst – neposlušné přadleny byly trestány. Často proto vynášely kolovraty na půdu. Tajemné bílé bytosti se škraboškou na tváři, symbolizující čistotu bílým oděvem a husí peroutkou, kterou ometaly přítomné a předměty ve světnici, obcházely stavení a sledovaly, zda je práce skončena. Masky Lucek měly i svá práva, často zaměřena v žertech a trestech proti mužskému pokolení. Ale pouze do půlnoci, kdy se láme čas. Tam, kde s Luckou chodil průvod masek, bývalo veselo. Jako doprovod nechyběl ani řezník, dráteník, krajánek, kominík nebo poustevník.

 

Jarmila Glazarová o tomto svátku píše: „Třináctého prosince je svaté Lucie, nejdelší noc. Svatá Lucie je spolehlivou pomocnicí, má-li být odhalen čarodějník. Dá-li se jí čas od třináctého do pětadvacátého prosince, a je-li dbáno pravidel hry. Je škůdce jistě usvědčen.“

 

„Svatá Lucie zjevuje tajemství počasí pro celý příští rok. 13. prosince nakreslí gazda křídou na hlavní trám dvanáct kroužků. Každý z nich rozdělí kolmo napolovic. Od svaté Lucie do Božího narození se značí levá půlka, od Božího narození do Tří králů pravá polovina kroužku. Prší anebo sněží-li hodně, zabílí se silně křídou. Poprchává-li jenom, přeškrtá se jen docela lehce. Krásné dni zůstanou čisté. Je to stará a dávno vyzkoušená pravda, stačí jen celý rok pohlédnout na trám a víme hned, jak bude.“

 

Obyčeje a zvyky navazující na pohanské obřady se v průběhu 19. století postupně ze společnosti vytrácely a staly se jen slabými dozvuky oslav předchozích staletí. Lidé se stále více přizpůsobovali církevnímu pojetí adventu, který měl probíhat ve znamení ticha, půstu a modliteb. Hlučné a bujaré zábavy se staly s definitivní platností minulostí.

 

Celková nabídka knih o osobním rozvoji a pozitivním myšlení.


Související články:
Čarování za štědrovečerním stolem
O štědrém dnu naplněni klidem a láskou, která sytí naši duši


17.12.2018
autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
zdroj: Jakouběová, Vladimíra. V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc. Muzeum Českého ráje v Turnově, 2017. 159 str. ISBN 978-80-87416-24-2. Glazarová, Jarmila. Chudá přadlena. Československý spisovatel v Praze, 1964. 257 str.
další články v rubrice: Ostatní


 
Priessnitzův obklad
Správně dávkovaný chlad může snížit nemocnost o více jak 90 % (rozhovor s Liborem Mattušem)
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Nejčastější příčiny bolestí na hrudníku
Hemoroidy - léčba, která zabírá
Jak vyčistit ucpané cévy?
Zdravé nepečené vánoční cukroví
Hemofilové nákazy
Proč je dobré vystavovat se nepohodlí a diskomfortu
Zdravé vánoční cukroví
Warfarin - co vám u lékaře neřeknou
Štítná žláza – jak se přestat „léčit“ a raději se svépomocně uzdravovat - 1. část
Červený čaj neboli Pu-Erh
Serotonin - osm přirozených způsobů, jak posílit jeho produkci a tím i dobrou náladu
Přetrhejte mentální vazby s nemocí. A uzdravte se…
(c) 2004-2019 www.celostnimedicina.cz
O násRSS