Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zuzanu Švédovou znáte jako naši výživovou poradkyni. V tomto rozhovoru však hovoří o své aktuální zkušenosti s mateřstvím a výchovou syna. „Tato cesta je smysluplná, plná dobrodružství a lásky. A také pampelišek, máte-li v oblibě si hrát,“ dělí se o své zkušenosti se svým typicky poetickým jazykem Zuzka.
Zuzko, některé maminky jsou v prvním roce péče o dítěte naprosto vyšťavené. Ty naopak, kdykoliv s tebou mluvím, působíš velmi vitálně a šťastně. Jak to děláš?
„Zdání může někdy klamat, Jiříku, nicméně, každým dnem mne objímá vděčnost, pokora a hluboká mateřská láska, která umí hory přenášet. To vše mi pak pomáhá zvládnout těžší dny, třeba když nespíme, když se náš Mikuláš budí několikrát za noc, hladový a lačnící po mamince.
Zhruba v jeho 10 měsících měl Mikuláš klíště, s podezřením na klíšťovou encefalitidu. Pokaždé, když mám tendence naříkat, vzpomenu si na onu hrstku dní, kdy jsem jej balila do studených obkladů a srážela vysokou horečku… V porovnání s tím mi pak nicotné chvilkové pocity únavy přijdou úplně nepodstatné a legrační.“
Jak vlastně těhotenství a mateřství člověka změní, resp. jak to bylo u tebe?
„Mám pocit, že se dotkneš nejvyšší příčky svého já. Vidíš všechny ty krásné vlastnosti, ke kterým vzhlížíš a ke kterým se snažíš v průběhu dnů dostat. Nicméně, stále je tu nějaké ale, ego, niterní rarášci, kteří ti onu práci kazí. S dítětem vnímáš hluboký řád a smysl, smysl v dobré a krásné věci. Je to tak samozřejmé a plynulé, jako když teče voda v řece. Děti se rodí tak čisté a dobré, nezaslouží si, abychom jejich nepopsaný svět třísnili vlastními propady, bolestí. S Mikulášem mám pocit, že rostu, odhazuji nepotřebné vzorce, je velmi trpělivý učitel. Také, vidím, že nasává vše, co v průběhu dne řeknu, udělám, kopíruje mnohé mé kroky. Byla bych sobecká, nebýt pro něj lepší… Lepší pro sebe, pro svého muže…“
Profesionálně se zabýváš stravou a výživovým poradenstvím. Můžeš nám v kostce přiblížit hlavní principy či zásady, jak se stravovat během těhotenství a pak během prvních měsíců po porodu?
„Přiznám se, že zde jsem velmi dlouho přemýšlela, abych mnohé neodradila. Nicméně, každá maminka je jedinečná, se svými specifickými potřebami. Mé těhotenství bylo krásné, jsem však diabetik I. typu a vše, co mi předtím dlouhé roky fungovalo, najednou přestalo fungovat úplně. Nad stravou jsem musela co hodinu přemýšlet, věnovala jsem jí většinu dne, nicméně, vyplatilo se, protože se nám narodil zdravý krásný chlapec, s váhou ani ne 3 kila. To byl můj cíl, ukázat lékařské veřejnosti, že i diabetická maminka může přirozenou cestou přivést na svět dítě, které bude zdravé, s ukázkovou porodní vahou.
Pokud bych však mohla poradit maminkám, určitě si do jídelníčku vpusťte hodně zdravého, kvalitní sacharidy, které vás zasytí, dostatek plnohodnotné bílkoviny, myslete na vápník, z něhož čerpá vyvíjející se kostra miminka. Železo, hořčík, kyselina listová, kvalitní tuky, hlavně tedy omega 3 a 6 NMK ve vyváženém množství a poměru. Dostatek tekutin, odpočinek a spánek. A samozřejmě láska, kterou dítě cítí, z vašich myšlenek, pohybů, slov…“
V současné době existuje spousta přístupů a knížek o tom, jak vychovávat dítě. Jakou filosofii vyznáváš Ty? Co se ti osvědčilo?
„Popravdě, nemám doma jedinou knihu. Když jsem se do nich v knihkupectví začetla, mnohdy si v názorech výrazně odporovaly. Spíše tedy dávám na svou vlastní intuici; maminky, které tu ve zdraví vychovaly své vlastní ratolesti; babičky, které, přimhouřím-li občas oko, rovněž umí poradit. Ono stejně, jakmile nasednete do lodi jménem mateřství, tak nějak vnitřně víte, plynete, cítíte. Vzpomínám si na doby, kdy Mikuláše bolívalo bříško. Nepomohlo nic, ani masáž, probiotika, přikládání teplých obkladů, cvičení, nic. A tak jsem mu bříško začala fénovat jemným teplým vzduchem. A jemu se to líbilo. Dokonce tak, že se začal smát. Takto jsme překlenuli první čtyři měsíce, následně se již koliky neobjevily. Ani nevím, jak mne to tenkrát napadlo. Vím jen, že maminka je schopna udělat nemožné, aby se její část srdce opět smála…“
Prozradíš nějakou veselou historku, kterou jsi se svým synem Mikuláškem zažila?
„Každý den je zábavný, celých 24 hodin. Malý mi dává neskutečně radosti. Legračních historek bych vzpomněla bezpočet, nyní se mi vybavuje například tato: Je horké léto, ležíme na dece ve stínu a já dělám, že spím. Maličký kolem mne leze a budí mne. Nejdříve mne hladí, pak brouká, a když to nepomůže, otevře mi pusu a strčí mi do ní pampelišku. Tohle je jednoduše krásné, nepředvídatelné a naše.“
Dnes hodně rodičů zvažuje, mnohdy i z ekonomických důvodů, zda dítě vůbec míc. Co bys jim vzkázala?
„Zažila jsem již spoustu hezkých věcí, nicméně, počít dítě, živit jej v sobě a darovat světu, vychovat z něj dobrého člověka, nechat jej plout, co je tady víc? Ekonomické důvody mi přijdou nepodstatné, děti nejsou nákladné. Nákladné je možná jen zbavit se svých nešvarů, mám teď na mysli nákladné na čas. Protože děti to špatné odkrývají. A pro nás může být bolestné, místy se obrousit a „změnit.“ Tato cesta je však smysluplná, plná dobrodružství a lásky. A také pampelišek, máte-li v oblibě si hrát 🙂
Pokud mohu, hezky to shrnul Chálil Džibrán ve své knize Prorok, tímto bych se s vámi rozloučila.
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech.
A on pravil: Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami touhy Života po sobě samém.
Procházejí vámi, ale nevycházejí z vás, a ač jsou s vámi, přesto vám nenáleží.
Můžete jim dát svou lásku,
ale nedáte jim své myšlenky, neboť oni mají své vlastní myšlenky.
Můžete vlastnit jejich těla, ale nikoliv jejich duše, neboť jejich duše sídlí v domě zítřku,
do něhož nemůžete vstoupit, dokonce ani ve svých snech ne.
Můžete se snažit být jako oni, ale zjistíte, že je tím nepřimějete k tomu, aby vás milovali.
Neboť život nekráčí vzad, ani se nezabývá včerejškem.
Vy jste luky, z nichž jsou vaše děti jako živoucí šípy vyslány vpřed.
Lukostřelec vidí značku na cestě nekonečna a ohýbá vás svou mocnou vůlí,
takže Jeho šípy vyletí vpřed hbitě a daleko.
Nechť je toto ohýbání v rukou lukostřelce všem pro radost; neboť i když miluje šíp, jenž letí,
zároveň miluje i luk, jenž je stále na místě.“
Doporučujeme knihy o dětech.