Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Článek chce upozornit na skutečnost, že nejde jenom o známý a banální zubní plak, nýbrž je ve hře mnohem víc. Začněme informacemi z encyklopedie. Zubní plak je téměř neviditelná, měkká a lepivá vrstva obsahující bakterie, neustále se tvořící na zubech. Je příčinou zubního kazu, onemocnění dásní a výskytu zubního kamene.
Již v 17. století se myšlenkou bakterií přisedlých k povrchu zabýval Antony van Leuwenhoek, svým primitivním mikroskopem pozoroval shluky buněk zubního plaku, jež seškrábl z vlastních zubů. Z ekologického hlediska je zubní plak biofilm – vysoce organizované společenství různých bakterií, které se přilepily k povrchu. Obecně se biofilmy mohou vytvářet na rozmanitých typech povrchů – například na kamenech, na dně řek, na skalách, ale i na vodovodních potrubích, především však na lidských nebo zvířecích tkáních či medicínských implantátech. Z hlediska zubního plaku se zabývali mikrobiálními biofilmy mikrobiologové Gibbons a Houte v letech 1935 – 1978.
Bakterie i jiné mikroorganizmy mohou žít jako plovoucí buňky nezávisle na ostatních, ale častěji se sdružují v koloniích, tvoří společenstva lnoucí k povrchům, což jim umožňuje utvářet organizovanou strukturu – biofilm.
Buňky biofilmu se zásadně liší od volných forem stejného druhu tím, že komunikují mezi sebou a chovají se jako koordinovaný celek. Buňky jsou v biofilmu chráněny před škodlivými vlivy vnějšího prostředí, lépe odolávají účinku antimikrobiálních látek, a hlavně imunitnímu systému hostitele: Přežívají v organizmu mnohem déle než bakterie volné, které jsou hostitelovým imunitním systémem celkem rychle zneškodňovány. Proto je pro infekce způsobené biofilmy typický chronický průběh a v klinické praxi mají velký význam, zejména u osob s oslabenou imunitou, u kterých jindy neškodný bacil může způsobit závažné a někdy až smrtelné infekce.
Zde se tedy objevuje důležitý poznatek!
Na vzniku těchto infekcí se podílí schopnost mikroorganizmů tvořit biofilm. Biofilmy rostou relativně pomalu, a proto trvá dlouho, než se projeví zjevné příznaky onemocnění. Závažnost těchto onemocnění je dána především odolností oněch bakterií žijících v biofilmu k antimikrobiální léčbě. Mezi ně patří infekce plic při cystické fibróze, endokarditida (zánět srdečních chlopní), bakteriální prostatitida (zánět prostaty), ale třeba i zánět středního ucha (otitis media)…
Vraťme se však opět k zubnímu plaku. Je tvořen mikroskopickými zbytky potravy, ideálním živným polem pro bakterie, jež se později podílejí na vzniku zubního kazu a zánětů dásní hostitele. Zubní kámen pak vzniká usazováním vápenných solí do zubního plaku.
Kontrola množství plaku je:
Ad. 1 přímá – mechanickým a chemickým rozrušováním a odstraňováním plaku v rámci ústní hygieny a použitím mezizubního kartáčku nebo dentální nitě. Již vzniklý zubní plak i kámen vám může profesionálně odstranit dentální hygienistka. Do určité míry lze redukovat tvorbu zubního plaku i chemicky pomocí antibakteriálních ústních vod.
Ad. 2 nepřímá – úpravou diety. Jezte vyváženou stravu, omezte konzumaci sladkých jídel! Čtenáři našich stránek vědí o důležitosti udržovat ve svém zažívacím traktu symbiózu. Dutina ústní je součástí trávicího traktu!
Bakterie přítomné v biofilmu ústní dutiny se mohou dostat do těla, zde kolonizovat živé či neživé povrchy a způsobovat závažné infekce. Pokud se dostanou do krevního oběhu, mohou být příčinou srdečního infarktu, mozkové mrtvice, předčasného porodu či zhoršení cukrovky.
Podceňovat zubní plak se nevyplácí. Často zmiňovaný systém SYMBI má svou jasnou hodnotu a přínos pro uživatele.
Zdravý člověk by jej měl použít alespoň 2x do roka, chronicky nemocný člověk 4x do roka.
Celková nabídka přípravků v péči o ústní dutinu a dentálních pomůcek.