Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Není náhoda, že se v poradně kupí dotazy, jak žít bez štítné žlázy. Píší muži i ženy, že přišli o štítnou žlázu a nyní jsou nuceni užívat umělý hormon až do konce života, protože si tělo přirozený hormon tyroxin již nedovede bez štítné žlázy vyrobit.
Předpoklady pro chorobu – rizikové faktory
Životní příběhy těchto lidí (a více je žen), začínají nevyrovnaností života, nepohodou, neklidem, stresy, konflikty v původní rodině, pak v zaměstnání, ve vlastním manželství, a to dnes vlastně ani nelze mluvit o manželství, protože je hodně jen tak zvaných soužití přítele a přítelkyně, rozvody a rozchody. Často jsou popisovány finanční problémy, dluhy, neuváženě uzavřené hypotéky, které nejsou schopni splácet, životní bankroty.
A dále v rozborech vidíme různé lehkovážnosti, riziková jednání, adrenalinové aktivity, úrazy, ale také užívání povzbuzujících prostředků, kouření, alkohol, ponocování, hlasitá hudba, dlouhé vysedávání u počítače, neustálé mobilování se sluchátky na uších.
Nemoci řešené pomocí antibiotik, bolesti tlumené analgetiky, nespavost řešená hypnotiky, hormonální antikoncepce z důvodů tzv. plánovaného rodičovství, kyselost žaludku regulovaná antacidy, zácpa uměle regulovaná projímadly. Svůj díl nese nepravidelné stravování, rychlá jídla, syntetická jídla, nápoje, které „dávají křídla“, masa obsahující velké množství omega 6 mastných kyselin a naopak chybějící zelenina, ovoce, luštěniny, vlákniny, ryby, jód…
Důležitost a aktivita orgánu
Štítnou žlázu lze považovat za veledůležitý orgán, produkující hormon tyroxin, jenž potřebuje každá buňka v těle. Řídí růst, metabolizmus a jiné životní pochody. Naše tělo se dokáže pomocí funkce štítné žlázy adaptovat na zátěže, nevyrovnanosti, stresy, změny teploty apod. Výše byl popsán seznam rizikových faktorů a štítná žláza se s nimi musí vyrovnat. Pokud ony faktory působí dlouhodobě, slábne její adaptační aktivita, tvorba hormonu se vyčerpává. Mozek pomocí svých receptorů pozná, že chybí hormon, a pošle příkaz pomocí jiného hormonu (zvaného tyroxin stimulující hormon – TSH), aby štítná žláza zvýšila tvorbu chybějícího hormonu. Toto období může trvat různě dlouhou dobu.
Popsaný regulační systém udržuje člověka stále v kondici, a protože daný jedinec nepozoruje potíže, klidně si pokračuje ve své stresové aktivitě. Je mladý, nevěří v různá varování, aby s takovým životem přestal. Má sice stresy, ale zvládá to, nic mu není. Jenže jeho pomyslná nádoba se jednoho dne naplní a začne přetékat. Tehdy se objeví první následky – únava, deprese, potíže s váhou, nepravidelnosti srdeční akce, zimomřivost…
Medikamentace a úskalí
Potíže jej přivedou k lékaři, a ten zjistí nízkou hladinu hormonu a vysokou hladinu TSH, který se neustále snaží štítnou žlázu stimulovat k další a další aktivitě. Pacient dostane ponaučení, že musí změnit životní styl, a je mu ordinován hormon umělý, aby zajistil základní životní funkce. A hle, potíže se zlepší. Proč by tedy měl měnit svůj životní styl, když to zvládá s tabletkou hormonu. A co na to mozek? Ten dostává pomocí svých „zpravodajů“ informace, že je hormonu v krvi dostatek (netuší, že je to hormon umělý), a tak zůstává v klidu, není třeba vysílat TSH, aby se žláza stimulovala k aktivitě. Hormonu je dost. A tak běží čas, hladina hormonu je dostatečná, dotyčný pokračuje v započatém díle. Tvrdí, že se léčí, protože chodí pravidelně na kontroly a poctivě užívá léky. Kontrolní výsledky ho upokojí, vždyť TSH je v normě, také hladina hormonu je v normě. Co naplat, že regulační aktivita spí, mozek dostává falešné informace o skutečném stavu kolem hormonu, jenž by měla produkovat štítná žláza.
Správně by se mělo říci: Hladina TSH a hormonu tyroxinu je normální za předpokladu, že užíváte umělý hormon. Jinými slovy, jde o maskování podstaty problému.
Mozek je obelháván.
Kontroly hladiny krve se provádějí možná 2 x, možná 4 x do roka, recept je vypisován každý měsíc. Pojišťovna platí, firma zvýší výrobu léku, protože je po něm větší poptávka. Když jste v klidu, bez stresů, užíváte stejnou dávku léku, když jste ve stresu, máte třeba horečku, užíváte stále stejnou dávku umělého hormonu. Regulační systém by normálně zvyšoval či snižoval aktivitu hormonu – pružně by reagoval na životní okolnosti.
Tělu je nyní poskytováno stále stejné množství hormonu, a to přes jeho různé potřeby – někdy má přece potřebu dodávky hormonu vysokou, jindy nízkou…
Postupně se tedy buňky štítné žlázy stávají nefunkčními „výrobními továrnami na hormon“, a tak zanikají. Nejsou potřebné, když je hormon dodáván uměle. Tyto a ještě další faktory působí na změnu buněk, které se mění na shluky nefunkčních buněk, které ve žláze tvoří uzlíky. V rámci pravidelných kontrol je prováděno sledování ultrazvukem, aby byly „včas“ tyto uzlíky zachyceny, protože je zde nebezpečí, že by se mohly zvrhnout v rakovinu; proto je třeba „včas – preventivně“ žlázu odstranit, aby se rakovině předešlo…
Dotyčný, tentokráte již pacient, pozoruje, že musí dostávat stále vyšší a vyšší dávku hormonu, protože jeho potíže se již přestávají zlepšovat, a navíc se objevují deprese, na které začne užívat antidepresiva. Kvůli arytmiím užívá i léky pro uklidnění akce srdeční, a protože nevysvětlitelně stoupá cholesterol, je přidán statin, lék na odbourávání cholesterolu. Pacient začne navštěvovat kromě endokrinologie další ambulance – interní, kardiologickou a psychiatrickou – a zjišťuje, že je vlastně otrokem své nemoci a že tráví víc a víc času u lékaře.
Často se k těmto patáliím přidává autoimunitní zánět štítné žlázy, kdy poplašený imunitní systém začne tvořit protilátky, které napadají vyčerpanou štítnou žlázu, ta se dostane do zánětu a produkce hormonu je opět snížena. Nebo se přidají – zvláště u žen – potíže v oblasti sexuálních hormonů, jako jsou nepravidelná menstruace, tvorba cyst na vaječníku nebo v prsu, objevují se myomy, probíhají různé potíže v období menopauzy. Otazník visí nad užívanou hormonální antikoncepcí, která podobně jako hormon štítné žlázy maskuje správnou regulaci. Je důležité zmínit, že potíže s vyčerpáním štítné žlázy také souvisejí s těhotenstvím, protože žláza je vlastně dvojnásobně zatížena. Je chybou, když se do těhotenství vstupuje s nestabilní funkcí štítné žlázy, eventuálně v době, kdy je aktivní autoimunitní zánět.
S početím by se mělo začít až tehdy, kdy je vše vyjasněno, upraveno, nejlépe, aby byly hladiny protilátek nulové, aby se odstranily faktory, které nutí ženu užívat umělý hormon. Lékaři pacientku ujišťují, že se nic neděje; když bude zvýšena hladina dodávaného hormonu, pak lze těhotenství normálně absolvovat. Mají pravdu jen částečně. Ano, těhotenství se uskuteční, ale žláza dostane hodně zabrat a není vzácností, že po těhotenství, porodu a období kojení se nemoc rozjede v mnohem větší míře.
I přes zvýšenou péči lékařů přijde jednoho dne pacient o svou žlázu, protože bylo třeba zastavit hrozbu rakoviny. A tehdy tito pacienti, po mnohaletém léčení, zakončeném operací – odnětím žlázy a předpisem umělého hormonu, přicházejí do poradny s prosbou, zda existuje nějaká možnost, aby nemuseli hormon užívat, a aby mohli normálně a v klidu žít.
Realita
Realita je neúprosná. Bez žlázy si tělo neumí hormon vytvořit a nedovedeme jej ničím, kromě umělého hormonu, nahradit.
Je nutné, aby si dotyčný pacient uspořádal svůj život a jeho rodina s ním. Aby zastavil tu svou aktivitu, která jej dovedla k nemoci. A musí si být vědom faktu, že jeho adaptační schopnost již nefunguje přirozeně, nýbrž pouze synteticky, a proto musí žít tak, aby dodávky umělého hormonu zvládaly pokrýt potřebu těla v jeho životním rytmu.