Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Přečteme-li si psychologické články o ženské touze, často narazíme na známý narativ. Muž má víc testosteronu, a proto větší chuť na sex, zatímco žena je pro sexuální kontakt daleko více motivována emoční blízkostí. Muži jsou častěji spontánní, ženy jsou z většiny responzivní. Ženské libido a touha je dle odborníků u žen spíš o jemném hlazení a blízkosti. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to často nebylo předkládáno jako dogma. Protože ne všechny ženy to tak mají… V praxi pozoruji zajímavou věc, které bych se v dnešním článku ráda věnovala…
- spontánní touha = chuť přichází „sama od sebe“
- responzivní touha = chuť se objevuje až v bezpečném, vzrušujícím nebo intimním kontextu
Responzivní touha jako kletba
Věřím, že jsou ženy, které to tak opravdu mají – a je to v pořádku. Mají onen responzivní typ touhy. To podle odborníků znamená, že jejich touha potřebuje správné prostředí, emoční blízkost, hojnost času. Muži by na ně neměli spěchat, dopřát jim dostatečnou předehru. Milování pro tyto ženy není o uspokojení fyzickém, nýbrž o blízkosti a společném čase. Vyvrcholení pro jejich spokojenost není důležité. (Někomu to může připomínat dřívější vzor ctnostné ženy, nebo v novějších pracích syndrom hodné holky).
Pozorování z praxe: jak to máte vy?
Jako terapeutka a koučka ráda zpochybňuji to, co se bere jako samozřejmé. Z praxe vidím, že když se s první skupinou žen začneme otevřeně bavit o potěšení, sebeuspokojování, těle, u mnoha z nich narážíme na to, že nevědí, co se jim líbí. Netuší, co jejich tělu dělá dobře, co na ně funguje. Neměly prostor svoji sexualitu zkoumat. Mají kolem sexu řadu omezujících přesvědčení, které jim neslouží. A tím pádem ani společný partnerský prožitek pro ně není dostatečně lákavý. Intimní živost hodnotí jako celkem fajn, ale že by to vyhledávaly, to spíš ne. Zpravidla to dělají hlavně pro partnera, a protože mají pocit, že to ke vztahu prostě patří. A je to tak úplně v pořádku, pokud jim to v životě slouží.
Touha jako dovednost?
Jenže. Pak se mi do klientské praxe dostává ta druhá skupina žen. A to jsou ženy, které u sebe znají oba typy touhy: responzivní i spontánní. Pozoruji u nich zajímavost. Neměly to tak vždycky. Spontánní touha se u nich rozvinula jako jiná kvalita touhy. Stále touží po blízkosti, emočním propojení s partnerem, ale také po vzrušení, vyvrcholení a pocitu blaženosti v těle. Tyto ženy buď měly svobodnější prostředí pro rozvoj vlastní sexuality, vnímavé sexuální partnery nebo velkou zvědavost objevovat. A tak u nich schopnost toužit a prožívat potěšení vyvinula jako určitá dovednost.
Zkuste se zastavit a uvědomit si, jestli umíte toužit i v nesexuálním kontextu? Toužit neznamená vymáhat nebo lpět. Ale být otevřený a naladěný. Dovolit si něco chtít. I s klidným vědomím, že to nemusím dostat.
Výčitky, když nemám chuť
I tak teorii responzivní touhy vítám. Je velké množství žen, které chuť na sex samy od sebe nemají (a může za tím být i dlouhá řada zdravotních i psychologických faktorů). A tyto ženy mnohdy trpí výčitkami. Mají obavu, že selhávají jako partnerky. V období mateřství, hormonálních změn, nemoci, stresu, nevyvážené péče o domácnost či velké životní zátěže u nich v systému kontroly vzrušení převažují brzdy, které prožívání potěšení skutečně blokují. A není na místě kohokoliv ženy vinit, ani jim vnucovat, že by s tím měly něco dělat. Nemusí, pokud samy nechtějí.
Proto, když ke mně přicházejí ženy na konzultace, ptám se, proč to řeší a proč to řeší právě teď. Často se po prvním setkání rozloučíme, protože se dostaneme k tomu, že podléhají stereotypu, že by měly muži poskytovat dostatek sexu. Ale někdy i jejich muž je doma přetížený a vůbec to pro něho není téma. Nebo pro jejich naplnění sexuálních potřeb naprosto funguje to, že se večer přitulí, pomazlí a ráno si dají hezkou pusu. Některé období v životě toto přináší. A někteří lidé to tak mají celoživotně.
Věděli jste, že typ touhy se může měnit v čase?
Co je tedy důležité?
Vědět, jak to máte vy. Co je důležité pro vás? Co vám přináší potěšení? Co vaše libido brzdí?
A pokud v koutku duše tušíte, že vás láká objevit jinou/novou vrstvu sexuality, buďte zvědaví. Nenechejte se zavřít do krabičky, že libido v dlouhodobém vztahu klesá, a že ženy to mají takhle a muži zase takhle. Zjednodušení a paušalizace jsou lákavé, protože jsou bezpečné a posvěcené autoritou. Ale ponořit se do toho, jak to máte vy, to chce odvahu.
S láskou,
A.