Rubrika: Zdravé recepty

V minulém díle jsme si představili výborný zdroj betakarotenu, zeaxantinu a luteinu v podobě mrkve a dále, schopný detoxikátor a antibiotikum v jednom, zabíjející bakterie v ústech, žaludku a střevech, léčící trávicí poruchy, nadýmání a tolik časté průjmy. Zde byla řeč o neobyčejně zdravém celeru. Dnes si povíme více o řepě, představíme si několik vyvážených receptů, abychom volně přešli k jedné z nejzdravějších kořenových zelenin, kterou je petržel.

Kuzu není rostlina ve smyslu, jak si ji představujeme, ale škrob získávaný z kořene japonského vinného kmene (latinsky Pueraria lobata nebo Pueraria hirsuta). Pochází, jak již název napovídá, původně z japonských hor, ale můžeme ho dnes také najít na severoamerickém kontinentu. Tento kořen má vůbec pozoruhodné vlastnosti. Uvádí se, že je nositelem energie, je velmi tvrdý, může prorazit i skalnatou půdou a může dosahovat až váhy devadesáti kilogramů. Proto také obdržel přezdívku Orientální obr. V původní vlasti se obvykle sbíral na přelomu pozdního podzimu a rané zimy.

Kořenová zelenina, mezi kterou řadíme mrkev, celer, petržel a řepu, patří mezi typickou českou zeleninu, ve které máme silný genetický základ. Tak proč se v našem jídelníčku vyskytuje tak poskrovnu? Vím, v době hamburgerů, nejrůznějších tyčinek a dalších podivných lákadel je těžké propadnout kouzlu mrkve a řepy, nicméně, s troškou šikovnosti a hrstky koření lze z toho všeho uchystat nevídané dobroty. Dobroty, které zároveň upevňují zdraví. Ať už slané či sladké, jednoduše je zbožňuji a ponejvíce pak mrkev. Vždyť jedna vedle druhé patří mezi cenné siláky, kam se na ně vůbec hrabe rajče, okurka či paprika? A pokud vám to ještě stále nestačí, celá řada z nich se řadí mezi potraviny, které přispívají k dlouhověkosti.

Batáty, neboli povijnici jedlou, jsem poprvé objevila zhruba před 14 dny. Přiznávám, že jsem ony podivně krabaté hlízy kupovala se zvláštním respektem, přeci jen, nepatří mezi nejvzhlednější zeleninu. Ostatně řepa také ne a jak velkou spoustu minerálních látek ve své karmínové dužnině ukrývá, aby se pak zařadila mezi jedny z nejsilnějších detoxikačních siláků. Tam můžeme zmínit rovněž i mrkev, petržel, cibulku, česnek, případně ještě česnek medvědí. Na ten si však třeba do února, března posečkat. Vraťme se však k batátům, sladkým bramborům, se kterými však mají pramálo společného. Jejich zvláštně načervenalá slupka ukrývá oranžovou dužninu podobnou máslové dýni, za tento odstín pak vděčíme většímu množství betakarotenu. Nachází se také ve slupce, proto batáty, pokud možno, neloupeme.

V minulém díle jsme si představili zdravé sacharidové přílohy, jako jsou pohanka, jáhly, bezpluchý oves, quinoa, jež se svým obsahem plnohodnotných aminokyselin vyrovnává masu. Vysvětlili jsme si, proč tu namísto knedlíků, těstovin, kuskusu či bulguru upřednostňujeme přílohy nižšího glykemického indexu. Zaměřili jsme se na minerální látky, vitamíny, vlákninu. V podobném rytmu pojedeme také nyní, pouze s tím rozdílem, že onen sacharidový výčet dále rozšíříme o amarant, ječné kroupy, indiánskou rýži a fazolky adzuki. Všechny tyto potraviny mohou být součástí redukční, diabetické, bezlaktózové diety. U celiakie si pak dejme pozor u ječných krup, zbylé potraviny gluten neobsahují. To, jak vykročíme, ovlivní také cílovou pásku, začněme tedy amarantem.

Během své práce se často setkávám s takovými, kteří zde více méně stojí na místě. Nevědí, kudy jít, kterou z cest si vybrat. A ona nutkavá potřeba konečně vykročit je kolikrát nasměruje ke mně. Protože změna jídelníčku může být skutečně oním prvním správným krokem. Pravda, pro mnohé je strava něčím zcela běžným, něčím, čím se zde netřeba zabývat. Vždyť je to jedno, zda den začneme bílým pečivem s kouskem sýru, na oběd se odbudeme špagetami s rajskou omáčkou, na svačinku nepohrdneme čokoládovým jogurtem a k večeru namažeme krajíček chleba májovou paštikou. Nicméně, jakým směrem by se ubíral náš den, pokud bychom si dopřáli ranní jahelnou kaši s nastrouhaným jablkem a skořicí, na oběd dušenou pohanku s dýňovým pyré, odpolední svačinku by tvořila malá miska mandlí a čerstvá mrkvová šťáva, k večeři pak větší zeleninový salát s quinoou a kouskem parmazánu? Zní to jako utopie? Kolika z nás však již v polovině dne dochází drahocenná energie, dech? Namísto toho, abychom tvořili, máme tendence se natáhnout a snít.

S přibývajícími listopadovými dny ráda listuji nejrůznějšími časopisy, babiččinými starými kuchařskými knihami, ústřižky s recepty, které si tu kdy z novin povystřihovávala. Porovnávám dnešek s dobou dávno minulou a zjišťuji, že vše se tolik mění, uhání svým vlastním tempem, až na malé výjimky, kterými jsou právě Vánoce. Stále tu pečeme voňavou vánočku, smažíme štědrovečerního kapra, soutěžíme o nejchutnější bramborový salát, v televizním programu kroužkujeme nejoblíbenější pohádky, mnozí stále odlévají olovo, navštěvují půlnoční a v oněch vánočních svátcích spatřují, díky Bohu, víc, než to, co dnešní uspěchaná doba nabízí.

Že elixír nesmrtelnosti neexistuje? My jsme objevily hned několik elixírů věčného mládí a pevného zdraví. Pro jistotu jsme si na pomoc přizvaly i sportovce, který je vegan. Momentálně nás baví zkoušet různé druhy smoothie a energetických tyčinek, snad vás inspirujeme k vlastním kombinacím.

Vaječnou tlačenku a vůbec všechny možné druhy aspiků jsem měla jako malá moc ráda. V létě dělám různé varianty na zeleninové aspiky, ale teprve nedávno mě napadlo zkusit vaječnou tlačenku. Prvně jsem jí dělala z obyčejného tofu a byla moc dobrá, ale přeci jen jsem chtěla zapracovat na variantě, která bude úplně bez polotovarů. I když občasné konzumaci tofu nebo tempehu se nebráním, mám ráda výzvy a v receptech používám co nejnižší počet nějak zpracovaných potravin. A světe div se, tato varianta je chuťově snad ještě lepší.