Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Všeobecně se má za to, že cukr je škodlivina číslo jedna, která do lidského jídelníčku ani nepatří. Je to prý takový jed, že by měl být vydáván pouze v lékárnách na předpis. Cukrů a jiných sladidel je pěkná řádka. Za nejškodlivější z nich považujeme běžně používaný řepný cukr (sacharózu). Poněkud přijatelnější je ovocný cukr (fruktóza) ─ neplést si s cukrem hroznovým. Ani fruktóza však není bez chyby. Předností je skutečnost, že její metabolismus není závislý na inzulinu, a proto ji lze doporučit diabetikům, i když také jen v omezeném množství.
Fruktózu můžeme běžně zakoupit v některých obchodech s potravinami, a jak je z názvu patrné, je obsažena i v ovoci spolu s dalšími cukry. Nepříjemnou stránkou ovocného cukru je to, že jej mohou hůře snášet lidé s oslabeným metabolismem. Týká se to například lidí s poškozenými játry ─ alkoholiků, cirhotiků a některých starších osob. U těch hrozí při nadměrném požití fruktózy i v ovoci ztukovatění jater. Hroznový cukr (glukóza) – můžeme jej zakoupit jako Glukopur – je vhodný jako rychlý přísun energie a doporučuje se například po prodělané infekční žloutence, je zdrojem energie pro mozek. Pro diabetiky je absolutně nevhodný. Úplně bez rizika nejsou ani dietní cukry, zvláště přírodní cukr sorbit. Ty mohou vyvolat podobné reakce, jakými se projevuje syndrom dráždivého tračníku (IBS). Je to prakticky neléčitelná porucha, běžněji zvaná „spastický tračník“. Je charakterizována zácpami, průjmy, při kterých je stolice třikrát až čtyřikrát denně nejméně čtyři dny v týdnu, nadýmáním, bolestmi břicha a hlavy, únavou. Nesnášenlivost sorbitu se může projevit již po požití deseti gramů tohoto sladidla, což představuje přibližně pět žvýkaček bez cukru, pět větrových bonbonů bez cukru nebo plnou lžíci dietní marmelády. Spastické tračníky a průjmy způsobené sorbitem jsou časté, dají se však obtížně rozeznat od pravého syndromu dráždivého tračníku a vedou někdy k unáhleným celoživotním diagnózám. IBS může dobře napodobit i fruktóza sama o sobě či v kombinaci se sorbitem. Trpíte-li chronickým průjmem, zkuste vyřadit nebo omezit potraviny s vysokým obsahem sorbitu. Jsou to broskve, jablečná šťáva, hrušky, švestky, žvýkačky bez cukru, dietní marmeláda a dietní čokoláda.
Také čokoláda je nezdravá
Většina čokoládových výrobků ano. Čím jsou levnější, tím jsou horší. Cenu ovlivňuje množství obsaženého kakaa, kvalita použitých tuků a ostatních ingrediencí. Podezřelá přeslazená náplň s tenkou vrstvičkou hmoty připomínající čokoládu jen vzdáleně může být i lahodná, protože syntetická ochucovadla dokážou divy, ale je nezdravá, a navíc se po ní tloustne. Milovníci čokolády ale nemusí zklamáním upadat do deprese, a pokud k tomu po přečtení předchozího textu již došlo, mohou se uklidnit paradoxně právě kouskem čokolády. Ovšem té nefalšované, s vysokým podílem kakaa (70 – 99 %) spojeného pravým kakaovým máslem, lehce doslazeného, mírně ochuceného přírodní, nikoli syntetickou vanilkou. V takové čokoládě, kromě žádoucího lecitinu, již nic dalšího není, a taková čokoláda je naopak zdravá. Dokáže „rozpouštět“ úzkostnou náladu, má vysoký podíl hořčíku a řadu dalších látek, které nás pomohou chránit před nemocemi srdce, cév, před některými formami rakoviny (především před rakovinou prsu – i proto možná čokoládu preferují ženy). Na druhou stranu však může přispívat k cystóze prsu, u některých lidí způsobovat bolesti hlavy nebo vyvolávat pálení žáhy.
A co obezita? Příliš nehrozí. Stačí konzumovat pouze hořkou čokoládu a podíl cukru a tuku snížit jinde. Čokoláda prý zvyšuje cholesterol. Nezvyšuje, protože žádný neobsahuje. U jedinců mimořádně citlivých na příjem tuků však může zvýšit spíše hladinu triglyceridů, a to také není žádoucí. V kakaovém másle je kyselina stearová, která hladinu cholesterolu nezvyšuje, a dokonce ji naopak může snížit. Čokoláda kazí zuby. Mléčná a bílá ano, negativně působí vysoký podíl jednoduchých cukrů a sušeného mléka. Hořká čokoláda (čím více sušiny, tím menší riziko) nic takového nezpůsobuje. A co mléčná čokoláda? Obsahuje sušené mléko a prodejci nás pomocí reklamy přesvědčují o její prospěšnosti především v dětské výživě. Jak je to s mlékem, si povíme jindy; nyní nám jde o čokoládu. Její ochranné působení je dáno přítomností antioxidantů a ty mléko ničí. Ničí je patrně i v zelenině a ovoci. Jak je to s bílou čokoládou? Ta neobsahuje vůbec žádný kakaový prášek a je mimořádně tučná a sladká. Každá čokoláda ale v sobě skrývá jiná rizika, na něž bychom si měli dát pozor. Je to možnost napadení plísněmi, které nemusí být pouhým okem patrné, či žluknutí tuku. Plněné nebo jinak obohacené čokoládové pochutiny nemusí být nekvalitní, pokud to bude čokoláda hořká a použitými přídavky budou ořechy, marcipán či sušené ovoce. To, jestli je čokoláda kvalitní, poznáme podle toho, že se při lámání ozve typické chrupnutí.
Cukr a závislosti
Odborníci usuzují, že cukr je příčinou dětské hyperaktivity. Jiní specialisté jsou ale opačného názoru a tvrdí, že cukr podaný ve správnou chvíli může naopak vést ke zklidnění díky tvorbě serotoninu – „hormonu štěstí“. Cukr nebo med tedy může hyperaktivní a destruktivní chování potlačit, zejména u dětí s největšími problémy. U těch, které hyperaktivitou netrpí, může po požití cukru dojít k mírnému zhoršení výkonu v mentálních úkolech. Sníží se pohyblivost prstů a zhorší krátkodobá paměť. Čím je dítě psychicky labilnější, tím je na cukru závislejší. Cukrovinky však většinou obsahují i tuky, a bohužel i tuky mohou vyvolat závislost. Tento poznatek se netýká pouze dětského věku a vysvětluje potřebu sladkostí i u dospělých lidí trpících stresem.
Některé ženy, především ty mladší, potřebují pro svou hormonální tvorbu a další fyziologické procesy dostatek tučných sladkostí, protože ty obsahují aminokyseliny vytvářející dobrou náladu, zvyšují mimo jiné hladinu estrogenů, serotoninu, endorfinu, je-li příliš nízká. Muži v podobné situaci touží spíše po mase, vajíčkách, uzeninách, protože potřebují zvýšit hladinu testosteronu. Také ženy trpící premenstruačním syndromem by neměly touhu po sacharidech potlačovat a odpírat si dezerty, cukroví, chléb, brambory, rýži, těstoviny a obilniny. Pravidelný příjem sacharidů v době bdělosti zachovává stálou hladinu cukru v krvi. Dlouhodobé přestávky v přísunu sacharidů způsobují pokles hladiny cukru následovaný jeho vzestupem, a tím dochází k uvolňování adrenalinu. Ten zabraňuje plnému využití ženského hormonu progesteronu.
Cukr je sedativum, vyvolává spánek, tlumí bolesti, působí jako antidepresivum, má i antibakteriální vlastnosti a pomáhá hojit rány. Kostka cukru může někdy zachránit život diabetikovi, který se ocitl ve vážné hypoglykemické krizi. Na druhé straně se po něm tloustne, kazí se zuby, může mít vztah ke Crohnově nemoci, zvyšuje hladinu glukózy a inzulinu v krvi. Může také podpořit vznik žlučových kamenů. V současné stravě je příliš mnoho cukrů a chybí v ní vláknina. Při konzumaci takto složených jídel stoupne ve žluči příliš obsah cholesterolu a jeho přebytek se sráží do kaménků. Vaše tělo vám přirozenou cestou sdělí, co máte jíst, pokud jídlo nepoužíváte jako náhražku za něco jiného. Přejídat se sladkostmi z nudy a pocitu samoty není dobré, a je rozumnější, pokud to lze, odstranit příčinu a omezit choutky. Měli bychom vědět, že máme-li výraznou chuť na sladké, naše tělo to pravděpodobně potřebuje a není třeba se vždy přísně omezovat. Výčitky ze selhání jsou škodlivější než selhání samo. Někdy je lepší mít několik málo kilogramů navíc než stres a depresi.