Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dobře se najíst chceme všichni. Ale co to vlastně znamená? To už řeší málokdo. Mnozí o tom, co jí, mnoho nepřemýšlí, nepřipadá jim to důležité. Přitom strava zásadně ovlivňuje naše zdraví, náladu a kondici. Zdraví máme z velké části ve svých rukách, stačí se jen zamyslet nad sebou a nad tím, co jíme.
Vše začíná na poli
Průmyslové zemědělství je charakteristické vysokými dávkami agrochemikálií, do českých sadů a polí se tak každoročně dostanou tisíce tun pesticidů a miliony tun umělých hnojiv. Zemědělcům usnadňují práci a zvyšují výnosy. Oproti masovému plýtvání koncem osmdesátých let sice spotřeba hnojiv a pesticidů, které se používají k ničení plevelů, hmyzu, hub a plísní, klesla u nás na polovinu, ale v některých evropských státech, například ve Švédsku, jsou na tom podstatně lépe. Zato v Německu se používá asi třikrát více přípravků na jeden hektar zemědělské půdy než u nás. Podle oficiálních testů lze koupit v obchodech. Určitá opatrnost se doporučuje při nákupu rychlené zeleniny na jaře, kdy může obsahovat vyšší hladinu dusičnanů. To se týká zejména hlávkového salátu a ředkviček, u zelí či kapusty stačí odstranit košťál a vnější listy. Ale je určitě lepší konzumovat jablka či mrkev, jejichž růst byl podpořen průmyslovými hnojivy, než jíst jídla z rychlého občerstvení (fast food), uzeniny, chipsy a vše zapíjet Coca-Colou.
Dobrou zprávou je, že prodej potravin se značkou „bio“ je na vzestupu, na mnoha místech se rozvíjejí farmářské trhy, zvyšuje se i počet bio prodejen a na podporu ekologického zemědělství jde rok od roku více peněz. Přesto by náš stát měl masivněji podporovat místní zemědělce, produkci ekologicky pěstovaných potravin a vynakládat více peněz na zdravotnickou osvětu. Bohužel na propagaci zdravých potravin a vyvážené stravy zbývá finančních prostředků velice málo.
Tajemství potravin aneb Chemie na talíři
Obchody přeplněné nesčetnými druhy potravin a potravinářských produktů symbolizující blahobyt. Pokud chce dnešní moderní strava, na trhu uspět, musí být co nejchutnější, nejtrvanlivější, nejvzhlednější… Pestrost výrobků, dlouhá trvanlivost, intenzita chutí a barevná mnohotvárnost si bohužel vybírají svoji daň, a to množství chemikálií, které s jídlem konzumujeme.
Přídavných látek – aditiv či tzv. éček, kterými se „vylepšují“ potraviny, jsou stovky druhů. Během posledních desetiletí je v laboratořích vymyslel a masově rozšířil člověk. Přidávané chemické látky zjednodušují a zlevňují výrobu, a tím i zvyšují zisk výrobců. Mezi jednotlivými přídavnými látkami existují velké rozdíly. Do aditiv se počítají jak látky přirozené jako kuchyňská sůl, vitaminy, extrakty koření atd., tak syntetické sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně. Určitou část přijatých chemikálií dokáže náš organismus po zpracování vyloučit, ale jde-li o umělé a těžko odbouratelné sloučeniny nebo je škodlivin moc, dochází k výraznému zatěžování organismu, zejména důležitých orgánů – jater a ledvin. Protože by po překročení určité koncentrace došlo k otravě, ukládají se tyto škodliviny na různá místa v organismu. Tyto „skládky“ mohou být zdrojem mnoha zdravotních problémů – od alergických potíží a ekzémů až po ty nejobávanější, jako jsou srdečně cévní nemoci a rakovina.
Ukázka z knihy Co nejíst, když…