Workaholismus – sociálně akceptovaná závislost

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, workoholismus se považuje za závislost. Jde o mylný dojem či představu, při které má jedinec pocit, že všechny životní výzvy se zrcadlí výlučně přes práci. Závislost pak spočívá v jakémsi zacyklení v této mylné představě. Životní a pracovní nepohoda u jedince způsobují to, že pak hledá úlevu z tohoto nepohodlí. Bludní kruh je v tom, že tuto úlevu hledá a nachází opět jen v práci.

Tím, že workoholik tráví většinu času v práci, nebo prací obecně, trpí tím osobní a vztahový život, protože jedinec nevěnuje tolik pozornosti rodině, kolik jí věnuje pracovním záležitostem. A tím tedy vznikají konflikty! A jak je workoholik řeší? Tak, jak jsme zmiňovali v úvodu: zacyklením, čili opět prací! Pocit tenze, neuspokojivých osobních vztazích, napětí v rodině apod. se workoholik snaží překlenout zase jenom delším pobytem v práci, zahlcením povinností. Potíže na úrovni rodinných vztazích (konflikty, nespokojenost, trávení málo času s dětmi, rodinou, nedostatek času jít vyzvednout děti ze školky apod.), osobní a psychické úrovni (podrážděnost, napětí, únava, potíže s koncentrací, pamětí apod.), zdravotních (vysoký krevní tlak, potíže s kardiovaskulárním systémem) aj. se pak v takovémto bludném kruhu nabalují dál a dál.

Jednou z potíží při léčbě workoholismu je to, že se v naší společnosti na něj nenahlíží jako na problém, právě naopak. V očích nadřízených a managementu je takovýto jedinec vnímaný jako vzorný pracovník, loajální pracant, takže jeho workoholismus je často podporovaný zaměstnaneckými benefity a odměnami. Tím pak argumentuje workaholik potřebu práce i doma – “moje práce nám přece přináší peníze”. Proto je workoholik do značné míry v naší společnosti sociálně akceptován, podobně, jako se toleruje více např. pití alkoholu než užívání jiných návykových látek. Naštěstí, personální oddělení a manažeři na úrovni HR aj. se postupně vzdělávají v rozpoznaní znaků workoholismu, jeho rizik a vědí, že výkon workoholika se postupem času snižuje. Stres, vypětí v rodinných vztazích, kumulování pracovních povinností (které si dobrovolně workoholik klade na sebe sám) pak logicky způsobí, že časem se zhorší nejen výkon, ale i zdravotní a psychický stav jedince.

Takže, pozor na varovní signály workoholismu: Domov se stává jen dalším pracovištěm, či kanceláří, workoholik si víc a víc nosí prací i na doma. Je prudce soutěživý, jede na plný výkon a až příliš se jeho život točí kolem práce. Práci a všechno, co s ní souvisí (notebook, pracovní telefon apod.) si nosí s sebou i na dovolenou (kterou podstupují buď z “donucení” rodinou nebo nutností si jí vybrat v práci). Během volna a na dovolené se cítí nepokojní a často jí pak zkracují. Šťastným ho dokáže udělat pouze práce. Spánek a oddech jsou pro něj jenom ztráta času. Věří, že kdyby daný úkol mohli udělat ještě jednou, udělali by ho mnohem lépe. Na řešení problémů je v mysli zaměřený pořád (při usínání, komunikaci s blízkými je myslí pořád v práci). Přátelé mu přestávají volat, protože na ně beztak nemá čas – a když s nimi telefonuje, už se nemůže dočkat, kdy hovor ukončí, aby se opět mohli věnovat práci. Blízcí mu často říkají, že má mnoho energie, že pracuje přespříliš apod. Je unavený, podrážděný, sociálně izolovaný, pod stresem, trpí bolestmi hlavy, nespavostí, potíže s dýcháním, srdcem, žaludečními vředy či svalovou tenzí.

A co se s tím dá dělat? Je třeba si pečlivě plánovat čas i na své vztahy (rodinu, přátelé) a taky je zahrnout “do svého diáře”, trávit čas se známými a přáteli, starat se o své tělo a zdraví, přehodnotit své krátkodobé i dlouhodobé cíle. Když se však situace nelepší, nebo workoholismus je plně rozvinutý se silnými symptomy, pak je na místě psychologické poradenství – protože jsou ohrožené nejen vztahy jedince s rodinou a blízkými, ale taky fyzické i psychické zdraví.

Zpět nahoru