Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Možná věříte, že myšlenky mohou léčit. Možná znáte studie, které léčivou sílu mysli potvrzují. A možná jste sami nějakou z forem léčebné vizualizace praktikovali – například jste postiženému nebo bolavému místu v těle posílali hojivé světlo. Dnes si ukážeme postup, který jde ještě o krok dál. Nepůjde o to si představovat, že jste zdraví, ale přesunout se v čase až za moment svého uzdravení.
„Pokud si vzpomínáme, že již máme to, co si přejeme, umožňuje nám to klidněji dýchat, uvolnit tělesné a duševní vypětí a dovolit tajemným silám vesmíru, aby proudily mezi námi a předmětem naší pozornosti. Namísto konání a chtění jednoduše použijeme pozornost na výsledek. „Chutná“ to spíše jako milá vzpomínka.“ píší J. Vitale a D. Barrett (2015: 54) v knize Jak si pamatovat věci a události.
Pojďme si tuto pokročilou, mocnou, a přitom velmi hravou techniku probrat podrobněji:
Když si vzpomínáte na zázraky, tak je vytváříte
Tradiční postupy práce s myslí minulého století doporučovaly, že si máte to, co chcete, představovat – v budoucnosti. Dnes víme, že je účinnější je představovat si, že jsme zdraví (úspěšní/bohatí/milovaní…) už právě teď.
Technika „Vzpomínání“ umožňuje dostat se o pomyslný krok dál. Naše přání už je v budoucnosti dávno uskutečněné. To, co by naše současné racionální „Já“ mohlo chápat jako nedosažitelnou budoucnost, pro naše budoucí „Já“ je již minulost. „Technika vzpomínání je způsob, jak do vybraných věcí vstoupit. Je kvantová – nikoliv lineární – a vede vás k univerzální energii. Je to nejmocnější nástroj pro vstup do energií vlastních tužeb, jaký jsem objevil (Barrett, Vitale, 2015: 57)“.
Technika vzpomínání nenahradí terapii ani to není náhražka léčby. Umožňuje však nemocnému člověku něco velmi důležitého – uvolnění.
Přání jsou vzpomínky přicházející z budoucnosti
Autorem této myšlenky je básník Rainer Maria Rilke. Ve vizualizaci je mnohdy přítomná snaha o výsledek – usilovně si představuji, že už jsem zdravý. Zároveň je ta představa velmi statická – vidím se obvykle v jednom obraze (s novou schopností či předmětem svého přání, v kontextu dnešního článku jako zdravý člověk). Pokud ale přijmeme myšlenku, že naše přání jsou skutečně vzpomínkou na budoucnost, můžeme se naprosto uvolnit a uklidnit, protože v některé z verzí naší budoucnosti je to, co si přejeme, nezpochybnitelná realita. Můžeme pocítit až jakoby výbuchy nadšení, protože „nahlédnout“ na chvíli do své budoucnosti a napojit se na příběh svého splněného přání je euforizující: „Je krásné vzpomínat na svůj život po uzdravení. Vzpomínejte na první jídlo po uzdravení. Vzpomínejte na to, jak jste na základě lekcí, které vás nemoc naučila, měnil svůj styl života (Barrett, Vitale, 2015: 126).“
Joe Vitale také doporučuje položit si otázku: „Jak jsem vytvořil tuto zdravou verzi sebe sama?“
Příklad z praxe: Gail Deversová
Když mi bylo přibližně dvacet let, viděl jsem životopisný film o olympijské vítězce a mistryni světa v atletice v běhu na 100 metrů překážek Gail Deversové. Ta se potýkala s takzvanou Gravesovou chorobou, byla na dně a nevěřila si. Její trenér jako by už tehdy Techniku vzpomínání znal, když se budoucí vítězku OH snažil motivovat slovy: „Chceš získat zlato? Chceš získat zlatou medaili? Ty totiž nechápeš, že už ji máš! Čeká na tebe. Sleduj kroky, které tě k ní dovedou.“
Takže, už skoro závěrem: Vidíš v budoucnosti své přání? Jaké kroky jsi v dalším úseku života musel pro jeho splnění udělat? Co se na tvé úspěšné cestě za snem stalo? 🙂
Bashar, o němž byl na Celostní medicíně speciální článek, říká, že když žiješ v energii z budoucnosti už teď, tak je to lepší, protože k tobě může z budoucnosti proudit více informací: „Když jsi sám sebou, proudy tě ponesou, kam potřebuješ.“ Mimochodem, když jsem zmínil Bashara, tak mistrovsky jsou vzpomínky na budoucnost ztvárněny ve filmu o jiné mimozemské civilizaci – Arrival (Příchozí).
A nemusíme tuto techniku používat jenom pro sebe. Vitale s Barrettem (2015: 73) mají v knize i luxusní větu, pomocí níž můžeme dodat podporu někomu, kdo si svými sny není jistý: „Vzpomínám si, jak ti to vyšlo.“
Literatura:
Vitale, J., Barrett, D. (2015): Jak si pamatovat věci a události. Pragma: Praha.