Vzájemná tolerance mezi pacientem a lékařem

cm doktor muz

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme jezdili starou škodovkou. Bylo nutno mít po ruce šroubovák, klíč a kleště. Motor byl vzadu. Když něco zlobilo, a to bylo často, otevřela se zadní kapota a člověk musel umět seřídit karburátor, předstih, volnoběh… V mototechně se dokoupilo těsnění, plováček, víčko a po opravě se jelo hned dál. Zkušený řidič si náhradní díly s sebou vozil, aby nebyl zaskočen. Součástka stála 5 až 50 korun.

Základem bylo, že jsme museli znát mechanizmus, jak to funguje, a pak šlo jen o zručnost. Uplynulo třicet let, máme vyspělá auta, motor je vpředu, nepotřebujeme šroubovák, pod kapotu ani nechodíme. Pokud vznikne nějaký problém, není v našich silách zjistit jeho příčinu. Pod kapotou je celý systém jednotlivých mechanizmů a při poruše musíte zajet s autem na počítačovou diagnostiku. Tam zjistí místo a rozsah poruchy a vy musíte dát vyměnit celý daný systém. Opravář obvykle není schopen sám poruchu opravit. Zaplatíte 500 až 5000 Kč za nový systém a jezdíte dál. Vůbec nezjistíte, ani opravář to nezjistí, kde byla chyba, zda stačilo vyměnit třeba těsnění, pružinku, pérko. Porouchaný je celý systém.

Stejně i ve zdravotnictví

Použil jsem tento vzpomínkový příběh se škodovkou proto, že naprosto stejně vnímám situaci i ve zdravotnictví. Před třiceti lety jsme měli standardní vybavení a neměli jsme k dispozici techniku, svým kolegům ze západu jsme ji záviděli. Ale při konfrontaci s nimi jsem vnímal, že jsme bystřejší, že máme vycvičenou rutinu, že jsme se opírali více o vlastní úsudek a logiku, protože jsme si v diagnostice museli poradit s tím, co máme. Kdežto oni se spoléhali na počítače a argumenty, které z nich získali.

Za třicet let se situace změnila, máme už také k dispozici toto drahé počítačové vybavení, pojišťovny se prohýbají pod tíhou finančních nákladů za provoz, ale mám pocit, že jsme se dostali do pozice těch zahraničních lékařů, kteří moc nepoužívali svůj úsudek. Také výsledek diagnostiky je stejný, jako býval u nich: Získáme přesný popis, anatomickou situaci, včas poznáme nádor, nějakou odchylku, ale tato zobrazení nám nevysvětlují příčinu, proč k tomu došlo.

Vidím to denně v dialogu s pacienty, kteří navštěvují naši poradnu. Uvedu příklad.

Praktický příklad

Pacient má zažívací problémy, je mu provedeno precizní vyšetření gastroskopií a ultrazvukem, a přitom tam není žádný nález. Je mu sděleno, že je zažívací trakt v pořádku. Pacient je vcelku rád, že je nález normální, přesto má pokleslý koutek při úsměvu, protože jsou jeho potíže reálné a přetrvávající.

Chybí laboratoř, vyšetření enzymů, zjištění potravinové alergie, intolerance a rozbor celkové situace pacienta včetně psychosomatiky.

Při objektivním přístrojovém vyšetření se objeví nález až tehdy, kdy je přítomen následek, např. vřed, nádor, ale to je už pozdě.

Závěr

Vyspělá technika nám nepomůže vyléčit pacienta, pokud k ní nebudeme používat úsudek, neprovedeme diferenciální diagnózu a také podrobný rozbor.

Zaběhlý postup

To jsou všechno známá fakta, žel, zdravotní systém je nastaven tak, že na to není čas, nejsou k tomu podmínky, a to vede k marným pokusům o vyléčení.

Uvedu příklad takové marnosti.

Pacient je několik let léčen na vysoký tlak a užívá na něj lék, který drží tlak krve v mezích normy. Kromě toho má problém se zažíváním.

Ptám se ho: Jakým způsobem stanovil Váš lékař diagnózu? Co je příčinou Vašeho problému? Jaká je patofyziologie toho procesu, který léčí? Pacient odpoví: Nevím, doktor mi to neřekl. Byl jsem na vyšetření a prý je všechno v pořádku.

Od pacienta se nedozvím, co bylo vyšetřeno a co „všechno“ bylo v pořádku. Lékařskou zprávu a nálezy lékař pacientovi neposkytne. Je to jistý druh patové situace. Pacient má problémy, lékař mu tvrdí, že je vše v pořádku, přesto ale užívá lék(Proč, když je v pořádku ?), problémy pokračují, proto vyhledává naši poradnu, ale není schopen nám poskytnout potřebné informace. Má strach jít za svým lékařem a říci mu, že není spokojen s léčbou, že chce dokumentaci, aby se jiný lékař mohl podívat na lékařské nálezy.

První problém nedůvěra, druhý problém neřešená příčina

A to je první problém: Když není důvěra mezi pacientem a lékařem, pak klesá procento úspěšnosti léčby.

Druhý problém, a to ten hlavní: Není-li známa příčina a není-li odstraňována, nepřináší léčba efekt. A to se u tohoto pacienta evidentně dělo.

Daný pacient má současně zažívací problémy a řekl svému lékaři, že má pocit, jako by mu vadilo mléko. Lékař řekl: Ano, to je možné, asi mléko nesnášíte, vyřaďte ho ze svého jídelníčku a tady máte lék, který užívejte, aby Vás to zažívání netrápilo.

Takže pacient užívá dva léky: na tlak a na zažívání. Nevíme, proč má vysoký tlak, ani nevíme, proč má zažívací problémy, je vysloveno podezření, že mu vadí mléko.

Problém je řešen tak, že užívá dva chemické léky a má vyřadit z jídelníčku mléko.

Mléko

Jak je to s mlékem? Je přítomna alergie na bílkovinu kravského mléka? Nebo se jedná o nesnášenlivost laktózy, mléčného cukru? Obojí může způsobovat zažívací potíže. Když nebude konzumovat mléko, je logické, že potíže odezní. Ovšem je nutno dodat, že se to netýká jen mléka, nýbrž všech mléčných výrobků! Tedy i sýrů, jogurtu, tvarohu… Pokud půjde o alergii na bílkovinu kravského mléka, bude lhostejné, v jaké formě pacient tuto bílkovinu sní; bude ho totiž zatěžovat stejně, jako je tomu v případě samotného mléka v původní podobě.

Mléčný cukr

A pokud jde o mléčný cukr? Tady je možná ještě rozsáhlejší oblast problémů, protože ho nenajdeme pouze v mléčných produktech, ale je přítomen i v různých jiných potravinách, potravních doplňcích, a dokonce i v lécích.

Pročetl jsem si složení léků, které pacient užívá, a hle, oba léky obsahují laktózu.

Kontradiktorické léčení

Co to teoreticky znamená? Pacient dostává lék na vysoký tlak, jenž svým způsobem tlak udržuje pod kontrolou, ale současně obsahuje laktózu. U pacienta je však nedořešeno, zda má intoleranci na laktózu. A pokud ji má, pak ten lék mu současně přitěžuje v jeho trávení. Takže lék na jedné straně něčemu pomáhá, avšak na druhé straně škodí.

A na zažívací potíže užívá jiný lék, který ovšem také obsahuje laktózu. Dokud nebude vyjasněno, proč pacientovi vadí mléko, pak nad popsanou léčbou visí otazník.

Mohu zde ještě uvést, že se u daného pacienta vyskytovaly časté stresové životní situace a že jim lze přikládat velký vliv jak na problémy s tlakem, tak na problémy se zažíváním.

Nárys postupu

Léčení má proto probíhat zcela jinak. Každý si domyslí, jak. Ukázal jsem srovnání staré škodovky a moderního auta, poukázal jsem na srovnání staré vyšetřovací metody s tou dnešní technikou, bez použití prostého úsudku. Žijeme v „rychlé“ době, není čas na podrobné vyšetřování, existuje finanční náročnost na provoz soudobé techniky.

Nebylo by však vhodné, aby to vyznělo tak, že za všechno může současné zdravotnictví a lékaři.

Ne, hlavní slovo má vždy pacient a na něm záleží, do jaké míry se zajímá o své zdraví a o to, jak si problémy způsobil, proč žije ve stresech a proč se nezajímá o výsledky svých vyšetření, proč nepřiměje lékaře k vysvětlení, k seznámení se s výsledky. Často při rozboru vnímám skutečnost, že lékař svou práci odvedl dobře a pacientovi vše potřebné vysvětlil, na konci lékařské zprávy lze číst, že byl pacient s problematikou seznámen.

Všechno je o komunikaci a vzájemném pochopení. Tento článek nemá působit kriticky, ale jako výzva ke vzájemné toleranci.