Význam mědi ve výživě

cm kov med

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

V poslední době se hlavně u klientek s nadváhou setkávám, že podle výsledků měření pomocí kondičního orgánového skeneru mají menší i vyšší nedostatek mědi, většinou ve spojitosti s nedostatkem železa nebo zinku. V čem je tento prvek pro organismus důležitý a jak jej můžeme do těla přírodně dodat? Na to jsem se podívala v dalším příspěvku.

Měď je pro tělo esenciálním, tedy nezbytným prvkem a potřebujeme jej jen stopová množství, ve velkých dávkám může být měď pro tělo až mírně toxická. Její částečně výhodou je její toxicita i pro bakterie, tudíž jde o baktericidní prvek.

V těle dospělého člověka je přítomno cca do 200 mg mědi, denní doporučená dávka se pohybuje denně od 2 – 5 mg (vstřebatelnost mědi je pouze 25 až 75 %). V tkáních a krvi je měď vázána na bílkoviny tvoří tzv. metaloproteiny. Například je součástí ceruloplasminu v krevní plasmě (reguluje oxidaci železa), a proto má nedostatek mědi vliv na vznik anemie. Dále má význam jako aktivátor mnoha enzymů (např. superoxiddismutázy), je ochranným faktorem proti zvýšenému obsahu tuků v krvi a tím také pomáhá chránit cévy a srdce proti poškození. Proto je nedostatek spojován se srdečně-cévními chorobami.

Měď také reguluje vápník v kostech a má regenerační vliv na opravy  pojivových tkáni jako jsou šlachy, vazy, kůže, vlasy, nehty, tepny a žíly. Měď je potřebná v energetickém metabolismu buněk a jakýkoliv  problém  se špatným množstvím mědi způsobuje únavu, deprese a dalších nerovnováhy související s nízkou energií.

Je důležité udržovat rovnováhu mědi a zinku. Dojde-li k narušení rovnováhy, je člověk  více náchylný ke všem infekcím, zejména houbových a kvasinkových infekcí, které jsou dnes tak běžné. Například, většina lidí, která konzumuje hodně cukru má  střevní kvasinky Candidy, které obsahuje například i kefír, který také není při těchto onemocněních vhodný. Štítná žláza je rovněž velmi citlivá na výkyvy mědi.

Měď má velký význam při metabolismu estrogenu. A tím souvisí plodnost u žen. Pokud je v těle nerovnováha mědi, projevuje se to například silnějším premenstruačním syndromem, tvorbou cyst na vaječnících, sníženou plodností, až neplodností. Co se týká neurologického systému, má měď vliv na tvorbu dopaminu, epinefrinu a dalších neurotransmiterů. Takže je zapojena do vícero neurálních systému v CNS. Pokud je v těle nerovnováha mědi, může se projevovat například zhoršená paměť, soustředěnost, úzkostné a depresivní poruchy atd.

Čokoláda

V potravinách je obsah mědi většinou nízký, proto by měla být strava co nejvíce pestrá. Samozřejmě s ohledem na zdravotní stav, intolerance a alergie. Co se týče nejvyššího zastoupení, to najdeme v játrech. Dále je její obsah významnější ve vejcích, obilovinách, luštěninách, ořeších, kávě, čaji, bylinkách a hořké čokoládě. Měď ale může být kontaminantem, a to při ošetření plodin určitými druhy pesticidů na bázi měďnatých sloučenin, nebo použitím měděného zařízení nebo potrubí při zpracování a dopravě surovin a potravin.

Problémy související s mědí může vyřešit úprava životosprávy se zohledněním všech faktorů a zdravotních potíží. Mnoho lidí však kvůli zdravotním problémům, nebo alergiím, nemůže například játra nebo vejce, nebo třeba nepijí kávu, nebo kvůli migrénám nesmí kakao anebo čokoládu. Jedním ze způsobů, jak můžete do těla přirozeně a bez obav dostat vyvážené množství mědi, je moringa olejodárná.

Moringa olejodárná (Moringa oleifera) je strom, který pochází z oblasti pod Himalájemi v Indii, Pákistánu, Bangladéši a Afghánistánu, ale v současnosti se moringa rozšířila už i v tropech v Asii či Americe. Moringa je po právu popisována jako velice všestranná, užitečná rostlina s bohatým zastoupením živin, vitaminů a minerálních látek. I díky všestrannosti a bohatému zastoupení živin se moringa označuje názvy jako „zázračný strom“ či „zelený diamant“. Kromě mědi obsahuje Moringa také obsahuje komplex dalších nezbytných stopových prvků – železo, zinek, hořčík, fosfor, mangan, vápník a draslík.