Vůle pro boj s nemocí

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pacient přichází k lékaři, protože má zdravotní problém, chce, aby mu lékař pomohl, aby jej vyléčil. Ovšem pokud pacient nemá vůli pro boj s nemocí, budou lékařovy možnosti omezené a efekt se nedostaví, jak by si pacient přál. Poměrně dost často se s tímto jevem setkávám. Probudit vůli pacienta k boji s nemocí je prioritní záležitostí. Jeho nemoc vzniká na základě dlouholetých chybných postojů k tělu, zdraví, na podkladě chybných stravovacích návyků, nedostatečné pohybové aktivity apod. A jakmile je stanovena diagnóza, jejíž úvod začíná slovem chronická, bývá pro pacienta nesnadné, až nemožné, otočit svůj režim a postoj k léčení. Uvedu několik příkladů.

Cukrovka

Je zjištěna cukrovka a pacientovi vysvětleno, že jeho slinivka nedokáže z různých důvodů správně zpracovávat cukr a že je nezbytné držet dietu s omezením cukru. Někdy je situace dokonce vyhrocena až tak daleko, že lze říci, že jej cukr ohrožuje na životě. Přesto daný jedinec nedokáže slevit ze „sladkých“ zvyklostí. Diabetolog sleduje situaci, ordinuje léky, inzulin, vysvětluje nutnost diety, ale marně. Před plánovanou kontrolou jedinec zpřísní dietu v iluzi, že tím svého diabetologa ošidí. To se mu podaří, ale cukrovku neošidí. Ta není stabilní, má výkyvy a dostavují se komplikace v podobě diabetických neuropatií, pacientovi se zhoršuje zrak, hrozí mu amputace končetiny…

Zde je řetězec příčin nemoci mnohem složitější, na programu není samotná cukrovka, ale mnohem podstatnější je program v hlavě dotyčného, a ten zakořenil následkem událostí v historii jeho života – v dětství, v partnerských vztazích, do problému se zapojují také genetické dispozice.

Kouření

Podobné je to u kuřáků. Lékař může dělat, co umí, předepisovat léky na příznaky vzniklé následkem kouření, ale pacient stejně dál „žije v komíně“ a vědomě zabíjí své buňky. Chce vůbec žít? Když se sám likviduje? A nelze se spoléhat na obvyklé výmluvy, že se na něco přeci umřít musí, že tamten kuřák se dožil sta let, a že naopak tamten nekuřák zemřel v padesáti.

Dna

Poslední dobou vidím stejné téma u léčení dny. Pacientovi byla zjištěna vysoká hladina kyseliny močové, doporučena dieta, omezení masa a purinů, ale i přes užívání léků na dnu má vysokou hladinu kyseliny močové a dietu nedrží. Až v okamžiku, kdy má kloub oteklý, červený a bolestivý, začne dietu dodržovat. Ale jen do doby, než potíže odezní, pak dietu opět nedrží…

Hormonální antikoncepce

Další civilizační faktor, jenž významně ovlivňuje dění v těle ženy. Převažuje zájem o bezpečný sex, plánované rodičovství, maskování hormonální nerovnováhy v důsledku osobních problémů v životě ženy a její rodiny. Zvláště dlouholeté užívání hormonální antikoncepce přináší ženě v budoucnu těžkosti v mnoha směrech. Ale toto „není dostatečný argument“, však ony těžkosti se nějak napraví, máme přece moderní metody asistované reprodukce, vedení porodu se provede císařským řezem. A když reprodukční orgán přestane fungovat a začne hrozit, že se změní v rakovinný, pak bude odstraněn… Následnou osteoporózu „řeší léky“, depresi také…

Moderní způsob sexuálního života je podporován systémem zdravotní prevence a zájmem farmaceutických firem, byť tu existuje např. osvěta a pomoc tzv. Hnutí pro život. Duchovní rovina Božích zákonů je daleko stranou. Dívka, která začíná sexuálně žít v 16 letech, nedostala od svých rodičů poučení, protože oni sami jsou z generace Husákových dětí a pravidlo o sexu až po svatbě u nich také není zakořeněno. V Bibli je napsáno – napřed je žádostivost, potom hřích a mzdou hříchu je nemoc a smrt.

Sezení u televize

Velký problém je sezení u televize a nasávání do hlavy cizích špatných programů. A žel, tento fenomén je velmi vážným civilizačním faktorem.

Kolik pacientů má bolesti hlavy, bolesti krční páteře či jiné bolestivé syndromy. Mají ztuhlé svalstvo, nemohou otáčet krkem, nemohou spát, berou léky proti bolesti, na uvolnění svalového napětí, na spaní… Do pohybu se nepustí, chodí 2 x týdně na rehabilitaci, doma sami necvičí. Nemohou, vždyť mají bolesti páteře. Zasednou k televizi, aby si odpočinuli a ulevili si od bolesti. Jenže v této poloze ztuhnou ještě více a bolesti se stupňují. Aby vydrželi do rána, zvýší dávku hypnotik. V zaměstnání nemají výkon, kafují, pracují ve stresu, sáhnou po cigaretě, alkoholu, přijdou o práci, to je přivede do deprese a k předpisu dalších léků, tentokrát proti depresím. A doma si konečně potřebují odpočinout, a tak zasednou k televizi a klubko potíží pokračuje. Programy v televizi mění program v jejich hlavě. Začne převažovat negativizmus, krutost, předrážděnost, zoufalství, pláč, bezvýchodnost, beznaděj…

V dotazech naší poradny čtu velmi často: „Už jsem z toho zoufalý(á), můj lékař mi nedokáže poradit, posílá mne na psychiatrii, užívám hrst léků ráno, v poledne i večer, pomozte mi!“

Zdravotnický systém a řešení problému

Zdravotnický systém dnes pracuje s dokonalou technikou a prostředky, léky, dokáže prodloužit život. To je však ještě malá část v poměru k tomu, co musí udělat sám pacient. Je pravidlem, že to sám ve své chronické nemoci nedokáže, a tak potřebuje pomoc, neboť jeho problém se dotýká celé rodiny, často s problémem přímo souvisí. Když si pacienta zvu do osobní poradny, požaduji, aby s ním přišli jeho blízcí – manžel / manželka, případně rodiče, dospělé děti… A dostávám odpovědi: „Je to nutné? Nechce se mi do toho členy své rodiny zatahovat. Manžel nemá čas, je časově vytížen.“ A podobně obvykle pokračuje výčet objektivních důvodů, proč to nejde.

Řešení problému nesouvisí jen s ordinací nějakých léků či potravních doplňků, ale je nutno probrat celou situaci, najít ty brzdy, které brání v dodržování diety, zanechání kouření, vysedávání u televize a konečně i ono užívání bezpečného sexu. Na základě zjištěných faktů přijmout změnu jednání celé rodiny. Je těžké pro diabetika odolávat sladkosti, když si ostatní u stolu libují u dortíku, pro kuřáka je těžké nevzít si cigaretu, když ostatní vedle něj kouří, je těžké šlapat na rotopedu, když ostatní sedí u televize. A k sexu jsou potřeba dva, muž a žena a oba musí přistoupit k uzavření manželství, k plánovanému rodičovství stejným dílem, není to jen věc ženy, že bude užívat HA, aby tak zabezpečila pohodlí sexu…

Jak může dopadnout řešení situace, když se členové rodiny nedostaví? Nepřijmou účast na léčení svého blízkého? Dopadne to tak, že se nemocný utvrdí v programu: Ono to nejde, jsem na to sám, nikdo mi nepomůže, jsem zoufalý. Dejte mně nějaký lék… A to tu uvádím postřehy z praxe a nezdary léčení chronických nemocí jen malým zlomkem.