Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Proč by nemohl člověk léčit sám sebe pomocí komunikace mysli a těla? Termín biologická zpětná vazba je hlavní téma pro tento článek.
V moderní ordinaci psychosomatických onemocnění využívají počítačovou techniku tak, aby zprostředkovali velmi starý léčebný princip, totiž že zdravý je a bude ten, kdo sám sebe a své tělo zná a smysluplně reaguje na okolnosti všedního dne. Lidské tělo můžeme ovládat pomocí takzvané biologické zpětné vazby. Terapeuti to nazývají biofeedback. Přikládají na různá místa těla čidla, která měří tepovou frekvenci, krevní tlak, teplotu těla, elektrickou aktivitu svalů a vodivost kůže. Počítač tato data vyhodnotí a převede na obrazovku, do grafu, obrazu a podobně. Pacient se může naučit vědomě reagovat na zobrazované jevy.
Například senzor umístěný na ukazováčku registruje, jak rychle pacientovi tluče srdce, tedy jak velký stres zažívá. Tyto údaje jsou přeměněny na křivky, které pacient vidí na monitoru. Při terapii na bázi biofeedbacku se učí změnit průběh jen silou své vůle.
Při bolestech hlavy a migréně se často zvyšuje průtok krve spánkovou tepnou. Pomocí senzoru to lze prokázat a znázornit na obrazovce. Vytrénovaní pacienti jsou schopni průtok krve snížit pouze vlastní duševní silou. Nebo svalový tonus v oblasti pletence ramenního snímaný dvěma elektrodami informuje o tělesném napětí. I to je možné vizualizovat na monitoru a řízeným myšlením pozitivně ovlivnit.
Senzory zaznamenají i pochody probíhající hluboko pod prahem lidského vnímání. Tato metoda může pomoci i lidem, kteří vnímání vlastního těla zprvu považují za nevěrohodné a vyžadují důkazy. Technika jde tak daleko, že dovede pomocí neurofeedbacku vytvořit rozhraní mezi mozkem a počítačem, při němž jsou elektricky zesílené mozkové signály přivedeny do počítače a tam přeměněny na řídicí signály. Tímto způsobem se například pacienti po mozkové mrtvici učí, jak ovládat protézu účinkem samotné myšlenky.
Vždyť tento princip máme od přírody každý z nás od narození, jen jsme jej v důsledku civilizačních vymožeností zapomněli používat.
Termín biologická zpětná vazba se dostal do teorie v sedmdesátých letech a je definován jako „technika zpřístupňování podvědomých nebo vůlí neovládaných tělesných procesů (jako je například srdeční tep nebo mozkové vlny) pro smyslové vnímání, abychom je následně dokázali mít pod vědomou kontrolou“.
U zvířat, stejně tak i u člověka, musí být vnitřní prostředí těla schopno fungovat za všech podmínek a musí být udržováno ve snesitelných mezích.. Vnitřní prostředí musí být stále v takzvané homeostáze.
Mozek ji musí mít neustále pod kontrolou, a to pomocí biologické zpětné vazby. Používá k tomu různé receptory a efektory, které si mezi sebou předávají informace, aby zajistily, že tyto podmínky jsou nadále příznivé. Lze to demonstrovat na sledování hladiny krevního cukru, vody, koncentraci a teplotě.
Každá buňka potřebuje pro svou funkci glukózu jako zdroj pro výrobu energie (ATP). Když poklesne hladina cukru v krvi, zaznamenají tuto skutečnost příslušné receptory a informaci předají do mozku, kde je zpracována. Mozek vyšle nápravnou informaci, zahájí mechanizmus zpětné vazby, aktivují se jiné receptory a začnou se uvolňovat hormony směřující k cílově buňce. Ta začne produkovat do krevního řečiště více glukózy. Vzhledem k tomu, že savci jsou teplokrevní, potřebují mít stálou teplotu a stabilní kvalitu vnitřní vody, jinak nebudou v buňkách fungovat mnohé procesy.
Mechanizmus biologické zpětné vazby je u teplokrevných živočichů důležitý, protože umožňuje tělu pracovat v optimálních podmínkách. Jakékoli změny od normy jsou upraveny mechanizmem zpětné vazby. Biologická zpětná vazba má hodnotu přežití, protože to znamená, že se dokážeme přizpůsobovat měnícímu se prostředí. Pochopení mechanizmu zpětné vazby se začalo také využívat v léčení.
Technika byla původně využívána ve výzkumu snění a spánku k výuce subjektů, jak vyvolat vlny alfa, spojené se stavem relaxované pozornosti. Později se tento přístup stal součástí léčení nemocí, které mají vztah ke stresu, jako jsou migrénové bolesti hlavy, nespavost a astma, i k rehabilitaci poškozených svalů.
Biologickou zpětnou vazbu můžeme také trénovat. Využívá se přitom technika složitého zařízení, která se skládá z elektrod a monitoru. Toto zařízení nestimuluje mozek, ani neovlivňuje přímo svalovou relaxaci. Prostřednictvím elektrod připojených k různým částem pacientova těla je monitorováno svalové napětí, teplota ruky, rychlost srdečního rytmu nebo mozkové vlny. Informace je pak převáděna na viditelné signály na monitoru nebo na signály, které může pacient slyšet. Člověk se učí, jak postupně měnit signály, aby získal vědomou kontrolu nad mimovolnými procesy, které jsou příčinou bolesti hlavy nebo astmatu. Když je trénink úspěšný, dotyčný se naučí, jak kontrolovat tělesné procesy bez přístrojového vybavení.
Trénink by měl být prováděn akreditovaným psychoterapeutem nebo lékařem.