Vliv sérové hladiny železa na obranyschopnost organismu

cm cervene krvinky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

V posledních několika letech vzrůstá zájem o různé mechanismy obrany organismu proti infekcím. Následující článek se bude věnovat problematice plazmatické hladiny železa v těla a jejímu vlivu na vznik různých onemocnění. Naše tělo používá obranný mechanismus, o kterém většina lidí neví a který se lékaři někdy bezděčně pokoušejí zmařit. Následuje několik náznaků, jak tento mechanismus pracuje.

Muži kmene Zulu často pijí pivo připravované v železných hrncích a často trpí vážnými infekcemi jater způsobený mi amébami. Naproti tomu touto infekcí trpí méně než 10 % Masajů, kteří jsou pastevci a pijí velké množství mléka. Když skupina Masajů začala dostávat přídavky železa k potravě, 88 % jich brzy amébové infekce dostalo. Při jiné studii dávali s dobrým úmyslem výzkumníci železo somálským kočovníků k doplnění jeho nedostatku. Za jeden měsíc jich 38 % prodělalo infekci ve srovnání s 8 % těch, kteří přídavek železa nedostávali.

Další z příkladů je následující: Vejce jsou bohatým zdrojem živin, jejich porézními skořápkami ale mohou snadno pronikat bakterie. Jak mohou vejce zůstat tak dlouho čerstvá? Obsahuje spoustu železa, všechna je ale ve žloutku, v okolním bílku není žádné. Vaječný bílek obsahuje 12 % conalbuminu, molekuly, která díky své stavbě pevně váže železo a odejme ho tak bakteriím, které se mohou dostat dovnitř. V období před zavedením antibiotik byl vaječný bílek používán k léčení infekcí.

Bílkoviny lidského mléka obsahují 20 % laktoferinu, další molekuly s velkou schopností vázat železo. Kravské mléko má jen 2 % laktoferinu a kojené děti následkem toho méně trpí infekcemi než děti krmené z lahve. Laktoferin se také nachází v slzách a ve slinách, zvláště však v okolí ran, kde je tkáň kyselejší a laktoferin váže železo zvlášť účinně. Vědci, kteří objevili conalbumin, předpověděli, že by měla existovat podobná molekula, která by vázala železo uvnitř těla. To vedlo k objevu transferinu, další bílkoviny, na kterou se železo pevně váže. Transferin uvolňuje železo pouze do buněk, které mají na povrchu zvláštní rozpoznávací značky. Bakterie tyto značky nemají a železo nemohou tímto způsobem získávat. Lidé trpící nedostatkem bílkovin mohou mít hladinu transferinu nižší než 10 % normálu. Když dostanou užívat železo předtím, než tělo dokáže obnovit svůj transferin, volné železo v krvi může podpořit smrtící infekce – což byl tragický následek některých pokusů pomoci obětem hladomoru.

Dnes už je podstata tohoto obranného mechanismu s jistotou popsána. Železo je pro bakterie životně důležitou a vzácnou živinou a u jejich hostitelů se vyvinuly různé mechanismy, jak jim v přístupu k železu zabránit. Při infekci tělo vytváří látky zvané cytokiny, které zvyšují tělesnou teplotu a současně výrazně snižují dostupnost železa v krvi. Při infekci je sníženo i vstřebávání železa v krvi. Při infekci je sníženo i vstřebávání železa z potravy. Mění se i naše chuť na určitá jídla. Když nás klátí chřipka, jídla bohatá na železa, jako je třeba šunka s vejci, v nás najednou vyvolávají odpor, dáme si raději čaj a topinku. Je to způsob, jak patogenů nedopřát železo. Na pouštění žilou se dnes díváme jako například nevědomosti dřívějších lékařů, je ale možné, jak podotýká Kluger, že to ve skutečnosti některým nemocným pomohlo tím, že se jim snížila hladina železa.

V sedmdesátých letech se jasně ukázalo, že nízké hladiny železa při některých onemocněních nejsou škodlivé, ale prospěšné. Podle Klugera a jeho spolupracovníků ale i dnes jen 11 % lékařů a 6 % lékárníků ví, že podávání železa může poškodit nemocné trpící infekcemi. Jejich vzorek byl sice malý, ukazuje nicméně, jak je obtížné přimět lékaře, aby si uvědomili některé vědecky ověřené údaje. I nejlepší vědci někdy tento adaptivní mechanismus opomíjejí. Nedávná studie uveřejněná v časopisu The Nex England Journal of Medicine ukázala, že děti s mozkovou malárií mají větší naději na uzdravení, když jsou léčeny látkou, která váže železo. Článek se ale nezmínil o přirozeném mechanismu vyvázání železa v případě infekce.

Je jasné, že v průběhu evoluce se vytvořilo mnoho nejrůznějších obranných mechanismů, které ovlivňují zdárné potlačení infekcí. Je proto nutné velmi obezřetně tyto vztahy sledovat a především je využívat při terapeutických zákrocích.