Vliv očkování na imunitu a nervový systém

cm rodina deti balonky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Od začátku očkování existují záznamy o nežádoucích účincích na nervový a imunitní systém. Existuje mnoho hlášených případů nežádoucích reakcí, existují vládní programy odškodnění (jen v některých zemích), v USA jde z ceny každé vakcíny určité procento do fondu odškodnění atd. Částky se pohybují od několika centů až po několik dolarů z ceny jedné dávky vakcíny. Jinými slovy, konzumenti – pacienti si sami platí odškodné za poškození. Je nutné vědět, že odpovědnost za poškození vakcínami má jiný režim než odškodnění za poškození způsobené léky. Farmaceutické firmy mohou platit astronomické pokuty a mimosoudní vyrovnání za poškození léky, ale za poškození vakcínami neplatí.

Zastánci očkování argumentují tím, že případy poškození jsou jen ojedinělé a současně s tím se táhne nevyslovená myšlenka, že tito jedinci mají sice smůlu, ale holt se obětovali pro blaho celku. Pravdou je, že nikdo neví, kolik je ve skutečnosti nežádoucích účinků vakcín. Kdyby se hlásily všechny reakce, skutečně všechny, tak by pediatři možná trávili v ordinacích hodinu denně navíc papírováním. Určitou představu si můžeme udělat podle amerického systému hlášení VAERS. Uvádí se v něm pro jednotlivé vakcíny až deseti-tisíce reakcí ročně, z nichž mnoho bylo vážných, vyžadujících návštěvu pohotovosti nebo hospitalizaci. Také mnoho úmrtí. Oficiální autority v USA z FDA a CDC odhadují, že je hlášeno řádově jen několik procent všech reakcí. Takže si ta čísla můžeme vynásobit nejméně 50x a dostáváme se ke statisícům ročně. USA mají cca 300 miliónů obyvatel, Česká a Slovenská republika dohromady asi 15 miliónů, tj. 20krát méně. Z toho vyplývá, že by u nás mělo docházet ročně k řádově desetitisícům nežádoucích reakcí na vakcínu, většina z nich se logicky týká dětí. To je značně znepokojivé číslo, znamená to cca desetinu očkovaných. V České republice bylo nedávno umožněno, aby veřejnost mohla sama hlásit nežádoucí účinky léků SÚKLu. Formulář si lze stáhnout na jejich stránkách. Na Slovensku je to obdobné. V každém případě lze trvat na hlášení prostřednictvím lékaře. Zákon výslovně ukládá povinnost hlásit nežádoucí účinky.

Existují i případy úmrtí, oficiálně uznané v souvislosti s očkováním a uváděné na příbalových letácích, viz např. https://www.vaccineshoppe.com/image.cfm?doc_id=5966&image_type=product_pdf, kde najdete příbalový leták k vakcíně Tripedia, obdobě našeho Infanrixu. Na straně 11 na konci kapitoly o nežádoucích účincích je uvedeno: „nežádoucí účinky hlášené během používání vakcíny po schválení zahrnují idiopatickou trombocytopenickou purpuru, syndrom náhlého úmrtí kojence, anafylaktické reakce, celulitis, autismus, epilepsii grand mal, encefalopatii, hypotonii, spavost a zástavu dýchání.“ Autismus uvedený v příbalovém letáku! A je nutné si uvědomit, že se tato vakcína aplikuje tříměsíčním dětem, proto je tento seznam velmi znepokojivý!

Vakcíny obsahují mnoho přídatných látek a tyto látky – adjuvancia, konzervanty atd.- se ukazují být hlavním problémem. Existuje rozsáhlý výzkum vlivů adjuvans na imunitní a nervový systém zvířat a odpovídající epidemiologické studie u lidí.

Již v roce 1926 Lancet publikoval data dokazující, že očkování proti neštovicím způsobuje encefalitis (zápal mozgu/zánět mozku – pozn. red.). Dr. Gerhard Buchwald uvádí v knize „Očkování – obchod se strachem“, že v Německu několik let po zastavení očkování proti neštovicím skokově poklesl počet dětí s vážným poškozením mozku, které byly přijímány do sociálních ústavů. Snížení jejich počtu bylo trvalé a stabilní. Zjevně u určitého procenta dětí docházelo po očkování proti neštovicím, které se provádělo během prvních dvou let věku, k závažnému trvalému poškození mozku a vývoje.

Vakcína proti pertusi (čierny kašeľ – pozn. red.) se běžně používá k vyvolání encefalitidy u laboratorních zvířat.

Vakcíny nebo jejich ekvivalent (antigen plus hydroxid hlinitý) se i v současnosti používá k vyvolání alergií u pokusných zvířat. Byla jsem přítomna na přednášce Fyziologické regulační medicíny, kde to bylo prezentováno. Přednášel Dr. Alessandro Perra, vědecký sekretář Mezinárodní akademie fyziologické regulační medicíny, Milán, Itálie.

Japonsko bylo v 70. letech na 17. místě v kojenecké úmrtnosti, ale pro časté nežádoucí účinky DTP vakcíny (zejména SIDS, epilepsie a další neurologické poruchy) v roce 1975 přesunulo první očkování až po dovršení dvou let věku. Toto opatření katapultovalo Japonsko na 1. místo (tj. nejlepší) v kojenecké úmrtnosti. Japonsko mělo nejnižší úmrtnost kojenců a batolat v době, kdy tyto děti NEBYLY vůbec OČKOVÁNY. Není to zvláštní? Rodiče jsou u nás strašeni tím, že jejich neočkované děti chytí pertusi a zemřou, když nebudou očkovány, ale současně se jejich celkové riziko úmrtí paradoxně sníží, protože vymizí SIDS. Autoři této studie v závěru uvádějí, že věk zahájení rutinního očkování se zdá být mnohem důležitějším faktorem výskytu reakcí než přechod od buněčných k nebuněčným vakcínám.

V našich zemích není moc možností porovnat vývoj očkovaných a neočkovaných dětí. Děti se neočkují obvykle jen ze zdravotních důvodů, tudíž je nelze porovnávat se zdravými dětmi. Když se ale podíváme do zemí, kde tu možnost mají, budeme překvapeni. Znovu odkazuji na stránky s přehledem ústupu infekčních nemocí, zejména na grafy 29 a 30, kde vidíte porovnání celkového zdraví očkovaných a neočkovaných dětí.

Další pozorování poskytuje praxe Dr. Philipa Incao, www.philipincao.com. Dr. Philip Incao je antroposofický rodinný lékař dlouholetou praxí v zemědělské komunitě státu New York. Jeho praxe mu umožnila sledovat očkované a neočkované děti od narození do dospělosti. Poměr očkovaných a neočkovaných dětí (z důvodu přesvědčení rodičů) v jeho praxi byl cca 1:1. Během 23 let praxe pozoroval, že neočkované děti byly zdravější, silnější a odolnější než očkované. Alergie, astma, poruchy chování a pozornosti byly zcela zřetelně častější u očkovaných dětí. Na druhou stranu neočkovaní netrpěli nijak častěji ani vážněji infekcemi.

http://www.compwellness.net/mp/Testimony-HouseofRepresentatives-Ohio.pdf.

Dr. Martin Hirte v knize „Očkování – pro a proti“ uvádí, že neočkované děti jsou mnohem méně nemocné, než ty očkované. Neočkované vídá obvykle jen při preventivních prohlídkách.

Mnoho z vás bude asi překvapeno. Celé roky je nám tvrzeno něco úplně jiného. Že očkování dětem prospívá, že je chrání před nemocemi a snižuje celkovou úmrtnost. Jak se ukazuje, nebude to tak úplně pravda.

Skutečných vědeckých, dvojitě slepých kontrolovaných studií, sledujících očkované a neočkované děti, moc není. Neil Miller uvádí jednu: Kristensen, Aaby a Jensen: „Routine vaccination and child survival: follow up study in Guinea-Bissau, West Africa“ (BMJ 2000; 321:1435). Kojenci očkovaní DPTPol měli téměř dvojnásobné riziko úmrtí než neočkovaní – imunosuprese navozená vakcínou v nehygienickém infekčním prostředí vede k vyššímu riziku nemoci a úmrtí. U nás očkované děti houfně neumírají jen proto, že nejsou v kontaktu se závažnými nemocemi.

V Austrálii způsobily imunizační kampaně u domorodých Aboriginů vzestup kojenecké úmrtnosti na dvojnásobek, popisuje jejich lékař Dr. Archie Kalokerinos (http://www.whale.to/v/kalokerinos.html).

Proč je tomu tak? Co se vlastně děje v těle po očkování? Jak jsem již uvedla, složení vakcín se během let zásadně změnilo, už to není napodobování přirozené infekce, jako tomu bylo dříve. Studie sledující účinnost se obvykle zaměřují jen na hladinu protilátek, čím více, tím lépe. Nezohledňují stav celé imunity, změny v buněčné nespecifické složce. Přitom právě buněčná imunita, leukocyty, makrofágy, je to, co skutečně fyzicky likviduje infekční zárodky, co nás zbaví bakterií a virů. Protilátky jsou jen jakési značky, signální praporky označující rozpoznaného vetřelce. Dokonce ani nezaručí imunitu, jak bylo v epidemiích mnohokrát dokázáno. Vyskytují se případy, kdy onemocní člověk s vysokým titrem protilátek a neonemocní člověk bez protilátek.

Pokračování v druhé části článku Vliv očkování na imunitu a nervový systém.