Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hlavním zdrojem vitamínu C (kyseliny askorbové) je čerstvá zelenina a ovoce. Brambory ho sice neobsahují velké množství, ale pokud jsou pravidelnou součástí potravy, podílejí se dokonce významně na krytí potřeb. Mechanizmus zužitkování vitamínu je závislý na sodíku (Na+). Vysoký příjem vede k zahlcení organizmu a to způsobí, že se zvýší jeho vylučování močí.
Mnoho lidí si myslí, že čím více vitamínu C přijmou, tím více budou zdraví, ale jak bylo napsáno, organizmus přijme vitamín jen do určité míry a nadbytek vyloučí. Nejvyšší jeho koncentrace v organizmu je v nadledvinkách a hypofýze, následují oči, ledviny, játra, slezina a poté další části mozku.
Kyselina askorbová působí jako antioxidant (redukuje Fe 3+ na FE 2+) a kofaktor hydroxylačních reakcí (hydroxyprolin, hydroxylyzin). Má význam pro vstřebávání železa a tvorbu kolagenu. Není stále vědecky prokázáno, jakým způsobem se podílí na imunitních reakcích organizmu. Výsledky sledování vlivu vitamínu C u běžných nachlazení se velice liší.
Je však známo, že vitamín C chybí u kuřáků, například koncentrace vitamínu v bílých krvinkách u nich klesá k nule. Chybí při stresech, úrazech, chirurgických výkonech; to podporuje myšlenku, proč se zhoršuje hojení ran. Stále se sleduje význam vitamínu v léčbě onkologických nemocí, výsledky si však mnohdy protiřečí. Nedostatek vitamínu C se projevuje menší pevností cévní stěny, především vlásečnic, zvýšenou krvácivostí, dále typicky sníženou pevností vazivového aparátu zubu a s tím spojeným vikláním a vypadáváním zubů.
Liší se také doporučené množství pro příjem vitamínu C od 60 až po 250 mg. Nebyla prokázána otrava vitamínem C.
V celostní medicíně dáváme důraz na příjem vitamínu C, hlavně však na jeho přírodní formu ve formě zeleniny a ovoce, šťáv, koncentrátů nebo potravních doplňků, protože se domníváme, že není zajištěn dostatečný a pravidelný příjem tohoto vitamínu v běžné stravě a naopak je zvýšena jeho spotřeba v organizmu, který musí čelit obrovským nárokům mnohých civilizačních faktorů.
Velmi bohatý na vitamín C je šípek, černý rybíz, rakytník, mochyně, brokolice, papája, zelí, paprika, citrusy i další…
Při tepelném zpracování potravin v nich dochází k jistému úbytku vitamínu C. Vařením se ničí až 60 % vitamínu C, sušením až 50 %, šetrnější je dušení v páře. Velké ztráty způsobuje tepelná konzervace. Nejšetrnější k vitamínu C je rychlé a hluboké zmražení.
Většina zvířat a rostlin si vyrábí tento vitamín sama a nepotřebuje jeho speciální dodávání. Není dosud dobře zodpovězena otázka, proč se zrovna člověk nedokáže přirozenou cestou zásobovat dostatečným množstvím vitamínu C.
Tento poznatek vedl některé vědce k závěru, že neschopnost přirozené produkce vitamínu C je genetický defekt, a následně k hypotéze, že pokud by se jeho hladina u člověka vyrovnala s hladinou u zvířat, vedlo by to ke zlepšení jeho celkového zdravotního stavu. K hlavním propagátorům užívání vysokých dávek vitamínu C patřil například dvojnásobný držitel Nobelovy ceny Linus Pauling. Tvrdil, že vitamín C je lékem na všechno – od nachlazení po rakovinu. Na sklonku svého dlouhého života (dožil se devadesáti tří let) užíval denně dávky 12 000 mg vitamínu C a toto množství dokonce zvyšoval na 40 000 mg v době, kdy u sebe pozoroval příznaky nachlazení.