Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Violka vonná, latinsky Viola odorata, je známější pod lidovým názvem fialka. Je to vytrvalá rostlina z čeledi violkovitých (Violacea). Dorůstá výšky až 15 cm. Její listy vytvářejí pozemní růžici. Květy jsou většinou tmavě fialové, mohou být ale i bílé barvy. Květy intenzivně voní. U nás je pěstována už od středověku, ale není jisté, zda je to zcela původní rostlina. Roste na různých stanovištích, zejména v blízkosti lidských sídel, v listnatých lesích, křovinách či parcích.
Jako rostlinná droga se z fialky zpracovává oddenek, ale i celá nať obsahuje v menší míře některé přírodní látky. Usušený a zpracovaný oddenek je bez pachu a má ostře palčivou chuť. Z těchto látek lze uvést saponiny, slizy, voskové látky, alkaloid violin, silici a salicyláty. Vzhledem k obsahu saponinů a slizů je používána jako součást čajových směsí na podporu vykašlávání a uvolňování hlenů. Díky obsahu salicylátů pomáhá při revmatických obtížích.
Z dalších působení lze uvést močopudné a také může fungovat jako emetikum – vyvolávat zvracení (ale toho se nemusíme, pokud ji najdeme v čajových směsích, obávat, záleží totiž na dávkování). Nicméně jako zajímavost lze uvést, že právě pro svoje emetické působení byla dlouhou dobu používána jako náhražka Radix ipeacacuanhae (ipekakuanhový kořen, dlouho dobu rostlinná droga, která byla využívaná, mimo jiné, na vyvolání zvracení).
Díky vůni svých květů (silice jemně zelené barvy) našla použití v kosmetice a parfumérii. Ve Francii jsou dokonce pěstovány speciální odrůdy pro svoji typickou vůni. Silice obsažená v květu po izolaci nejprve nevydává vůni, ale po přesném naředění je možno cítit typickou fialkovou vůni. Pro zajímavost lze uvést, že pro získání asi 31 gramů silice je nutno natrhat tisíce kilogramů květů. To je také důvod, proč se dnes vůně fialek dodává do parfémů ze syntetických látek.