Vilín virginský

cm vilin virginsky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Vilín virginský (latinsky Hamamelis virginica) pochází, jak název napovídá, původně z oblastí Severní Ameriky. Patří do čeledi vilínovitých. Od poloviny 18. století se pěstuje i v Evropě. Je to opadavý keř, který roste až do výšky sedmi metrů. Listy mají vejčitý tvar. Rostlina má žluté květy. Plody jsou dřevnaté a chlupaté tobolky. Po dozrání pukají a dokáží vymrštit semena až čtyři metry daleko. Vilín virginský jako léčivou rostlinu používali severoameričtí Indiáni.

Jako rostlinná droga se používá z vilínu virginského sušená kůra a listy. Dříve se z usušených listů používala tzv. vilínová voda, což byl destilát získávaný vodní parou ze sušených listů. Některé homeopatické školy používají pro přípravu matečné tinktury z rostliny čerstvou kůru z větévek a kořenů. Je používán pro zmírnění menstruačních bolestí, které jsou doprovázeny silným krvácením.

Z důležitých látek obsahuje třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy a silice. Díky obsahu tříslovin (látka hamamelitanin) působí svíravě (lidově stahuje, odborně adstringentně). Z dalších uváděných působení lze zmínit protizánětlivé, slabě antibakteriální, venotonické (posiluje cévy). Jako venotonikum byl používán v přírodní medicíně při žilních problémech, křečových žilách a hemeroidech (díky obsahu flavonoidů). V lidovém léčitelství se zevně používal k zastavení lokálního krvácení a při ekzémech. Také v ní našel uplatnění jako kloktadlo při zánětech dásní a dutiny ústní. Pro jeho vlastnosti našel uplatnění také v kosmetice – je součástí vod po holení a vyhlazujících pleťových tonik a krémů.

Na závěr je možné zmínit, že existuje ještě vilín japonský, měkký a jarní. Ty však už neobsahují účinné přírodní látky.