Veronika Allister o nových technologiích: Jak bude vypadat medicína budoucnosti?

O regenerativní medicíně, transhumanismu, technologiích budoucnosti, platformě dlouhověkosti a spoustě dalšího si povídám s biohackerkou Veronikou Allister z týmu Code of life. Jaká je a jaká bude dostupnost špičkových technologií pro moderního člověka? Nedají se tyto věci zneužít? „Technologie samy o sobě ještě nikomu neublížily. Největším nebezpečím lidské rasy je člověk sám – jeho způsob myšlení a zneužívání záměrů,“ říká Veronika. Těšte se na neotřelé odpovědí, které jdou hodně do hloubky!

Veroniko, už jsme na Celostní medicíně několikrát psali o biohackingu. Ale nejsem si jistý, jestli úplně všichni i tak vědí, co to slovo přesně znamená. Jaká je definice biohackingu a jak se biohacking liší od zdravého životního stylu?

Biohacking je o optimalizaci lidské biologie – tedy o zdraví, výkonnosti a obecně kvalitním životě. Biohacking se zdravým životním stylem samozřejmě úzce souvisí. Nicméně má navíc několik dalších parametrů, a ten hlavní je systém a práce s daty. Přistupujeme k sobě jako k té nejlepší technologii, která existuje, měříme se, sbíráme o sobě data a s nimi i dále pracujeme. Můžete si to představit tak, že máme nějaký vstup, proces a výstup. Vstup může být něco, co chceme v životě změnit, tak si sestavíme protokol nebo experiment a vstoupíme tím do procesu. Proces probíhá nějaký časový horizont, kdy se pozorujeme, a měříme, až nakonec přijde výstup, tedy vyhodnocení celého experimentu, protokolu. Nemícháme tedy vše najednou, ale zefektivňujeme veškeré procesy, které jsou optimalizované na naší individuální biologii. Někdo může považovat biohacking už jen za to, že si dá občas přerušovaný půst nebo se otužuje, někdo jde dál a upravuje si své DNA (např. CRISPR) z pohodlí domova. Jako biohackeři aktivně hledáme řešení, jak si zlepšit inteligenci, zdraví, jak zpomalit stárnutí, jak být výkonnější, spokojenější. Jak být jednoduše tou nejlepší verzí sebe sama. Jsme fascinováni lidskou biologií a čeho jsme jako lidé schopni. Je to holistický přístup ke zdraví člověka, který má systém, a tím tak paradoxně pomáhá zlepšit naší intuici. My jsme totiž sami sobě tím nejlepším doktorem a učitelem, pokud dáváme pozornost tomu, co nám naše tělo říká.

Může to někomu přidat složité, ale je to ve finále velmi jednoduché. Stačí převzít zodpovědnost za své zdraví. Vědět, kde jsem, kam chci jít a při procesu se pořádně bavit a užívat si cestu jako takovou. Po cestě nasbírat hračky, se kterými si chci hrát, včetně technologií a různých přírodních medicín a technik. Biohacking je o životním stylu, nikoliv další trend, i když má mnoho lidí tendenci ho tak brát.

Kde se biohacking objevil?

Termín „biohacking“ se objevil společně s konceptem „DIY (do it yourself) biology“ na konci 80. let. Což je jednoduše v překladu „udělej si sám“. Něco jako medicína pro kutily. Lidé si odjakživa chtěli věci vyrábět po svém z pohodlí domova, ať se jedná o nábytek, dekorace či jiné věci. Tento princip se přirozeně dostal i do toho, jak si může člověk ovlivnit svou vlastní biologii, aniž by musel jít za nějakým odborníkem či institucí. Biohacking se následně ujal v technické komunitě v Silicon Valley, kde podnikatelé a inženýři začali experimentovat s tím, jak si mohou zlepšit své zdraví a produktivitu.

Mise biohackingu je jednoduchá, a to sice „hacknout“ si svá těla tak, aby se z nás staly pokročilejší lidské bytosti. Pracujeme s tím, co už máme a zároveň se nebojíme jít dál za svoje hranice a prozkoumat právě i svět technologií. Zde je však zatím velmi tenký led, ke kterému se ještě dostanu.

S biohackingem je dobré začít zlehka. Mnoho lidí už tyto techniky praktikuje, aniž by se považovali za biohackery. Tyto techniky, či nástroje zahrnují například meditace, dýchací techniky, přerušované půsty, otužování. Pak jsou biohackeři, kteří jdou ještě dál a hrají si s doplňky stravy, bylinami, nootropiky, léky, a tím si sestavují různé protokoly, aby zpomalili stárnutí, což už jak víme z medicíny, je možné. Pokud člověk chce jít ještě dál, může jít do víc extrémních verzí a využívat pokročilejší doplňky stravy, kryoterapii či práci s infračerveným zářením, popřípadě jít až do genetického inženýrství. Pokročilejší biohacking zahrnuje řadu testů, ať už krevních či jiných a práci s technologiemi. Člověk však může zůstat jen u ryze přírodních technik a nástrojů a je to tak v pořádku. Kolikrát je to ta nejlepší strategie. I v biohackingu se často setkáváme s tím, že je potřeba se vracet k pra-základům. Tím zjistíme, že toho jako lidé moc nepotřebujeme a že méně je kolikrát více. Osobně mám ráda rozmanitost, a tak mě baví si hrát s přírodními nástroji a vracet se do dob, kdy naši předci věděli, co dělat. Zároveň mě fascinuje moderní medicína a technologie, a tak si hraji s oběma světy a snažím se je mezi sebou propojovat.

Co by nám biohacking jako společnosti mohl v budoucnu přinést?

Biohacking může doslovat změnit svět tak, jak ho známe teď. Je to cesta, na kterou když člověk vyjde teď, tak v budoucnu bude mít opravdu velkou výhodu – nejen oproti ostatním, to možná není ani tak důležité, ale převážně si bude užívat život ve větší harmonii. Když je člověk zdravý, tak ho život baví víc, než když je nemocný. Když je člověk ale zdravý a zároveň se cítí jako superčlověk, protože má spoustu energie, hravosti a kreativity, pak se mohou dít zázraky. Zdravotní systém se tak bude méně zatěžovat a po světě bude běhat víc lidí, kteří mají energii a chuť něco tvořit. Pro někoho to možná může být velké překvapení, ale většina prostředků, které se na zdravotnictví vynakládá se již dnes používá na boj se stárnutím, tedy s chorobami, které jsou se stárnutím spojeny. Když se podíváme na statistiky, tak uvidíme, že v průměru polovina celoživotních zdravotních výdajů je na člověka použita v pozdním věku. Opravdu jen malé procento výdajů jde na lidi v mladém věku. Tento fakt nám naznačuje, že tímto způsobem takto jako společnost dlouho fungovat nelze, není to udržitelné.

Nicméně, je zde na místě rozlišit lidi, kteří se považují za biohackery, ale s biohackingem nemají nic společného. Je to řada šarlatánů a pseudo odborníků, kteří se na této vlně chtějí svézt. Na ně je potřeba si dávat pozor a ne vše, co bude v budoucnu mít ikonku mozku a slovo „hack“ ve svém názvu, bude kvalitní. Zároveň jsou zde lidé, kteří si se svou biologií hrají tak, že chtějí technologii a lidskou biologii spojovat v jedno. Jedná se o hnutí transhumanismu, kteří se prostřednictvím nových technologií a bioniky snaží změnit intelekt všech lidí na planetě. Na rozdíl od transhumanistů my jako biohackeři pracujeme se zlepšováním svých schopností sami. Technologii používáme jako nástroj pro měření, ale nespojujeme se s ní na biologické úrovni. Věříme, že už jen tím, že převezmeme zodpovědnost za své zdraví, si zpomalujeme stárnutí, jsme více aktivní a produktivní, můžeme společnosti jako celku přinést největší užitek. Samozřejmě řada biohackerů by na toto měla odlišný názor. Biohacking jako takový se stále vyvíjí a i jeho definice a rozměry se rok od roku definují víc do hloubky.

Ty se hodně věnuješ i technologiím. Jaká nás podle Tebe čeká za pár let budoucnost?

Za posledních pár století se medicína vyvíjí mimořádným tempem, od mikrobiologů jako jsou Louise Pasteur a Roberta Kocha v devatenáctém století až po sekvenování lidského genomu v roce 2003. Momentálně vypadá budoucnost medicíny díky moderním technologiím opravdu zajímavě. Různé predispozice nemocí se budou moct zachytit už v prvních okamžicích po narození a tím jim tam snáze předejít.

Délka života je velkou otázkou, jelikož už víme, že můžeme zpomalit stárnutí, a dokonce i do určité míry reverzovat, tak je otázkou, zdali se dožijeme nesmrtelnosti buňky, a tím tak i nesmrtelnosti fyzického těla jako takového. Tomuto tématu se hodně věnuje longevity (dlouhověkost) sektor. U nás vzniká platforma, která se tomuto tématu úzce věnuje, a to sice Longevity Forum (www.longevityforum.eu), které zaštiťují různí lékaři a odborníci, ale i obyčejní lidé, kteří na sobě pracují. Je to široce interdisciplinární platforma lidí a organizací s cílem informovat, koordinovat a podporovat aktivity ve společnosti vedoucí k naplnění vize, kterou je zlepšit kvalitu života, a tím i naši společnost pomocí prodloužení zdravé a aktivní části našeho života. Sama se do tohoto projektu spolu s dalšími našimi členy týmu z Code of Life zapojujeme, jelikož v tom vidíme velký smysl.

Na poli medicíny je momentálně velmi zajímavá regenerativní medicína. Je to relativně nový obor bio medicíny, který se zaměřuje primárně na regeneraci lidských tkání a orgánů za účelem obnovy nebo znovudosažení jejich normálních funkcí. Jednoduše spojuje molekulární biologii a inženýrství tkání. Tento proces vyžaduje mimo jiné použití kmenových buněk.

Tyto buňky aktivují obnovu všech ostatních tkání v těle. Existuje několik způsobů aplikace těchto kmenových buněk, ať už formou doplňků stravy, lokálních injekcích či intravenózních nebo intramuskulárních, v závislosti na účelu. Zde je však potřeba opět být pozorný a nepropadnout trendům a různých obchodníkům, kteří se snaží tento trh ovládnout, ale reálně jim nejde o pomoc lidem. Není potřeba vyzkoušet vše, co existuje. Každý jedinec má individuální biologii a jedinečný životní styl, proto je skvělé si vybrat pár technik, či pár technologických gadgetů a hrát si s nimi do větší hloubky.

Budoucnost může být v tomto oboru velmi barvitá. Jelikož je biohacking kompletně nový trh, tak je náročné něco odhadovat. Může totiž zahrnovat trh wellnessu, anti-aging sektoru, jídla, doplňků stravy atd. Nicméně, když sleduji různé investiční fondy, kteří se věnují dlouhověkosti, tak linka je všude po světě relativně stejná. Vypadá to, že se bude více a více investovat do technologií, které mají co do činění právě se zpomalením stárnutí, popřípadě se zdravím jako takovým a je jedno, zdali se bavíme o softwaru nebo hardwaru.

V rámci biohackingu a jeho spojení s technologiemi, na co se v dnešní době zaměřuje výzkum?

Výzkum v tomto odvětví je velice komplexní. Mnoho vědeckých institucí se zaměřuje na technologie, které by mohly vyléčit či oddálit neurogenerativní onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba, jejíž číslo každým rokem stoupá. Pak existuje mnoho start-upů, kteří se soustředí na hardware, který je dostupný nejen institucím, ale i lidem. Tyto firmy úzce spolupracují s vědci, aby společně vyvinuli technologickou hračku, kterou můžeme každý den používat a která by nám měla zlepšovat zdraví. Některé tyto hračky mají funkce měření různých biomarkerů a některé dokonce dokáží naší biologii ovlivňovat, např. skrz stimulaci nebo modré světlo. Popíšu to více do detailu, abyste si mohli představit, o čem se bavím.

Máme tři druhy technologií, které ovlivňují trh biohackingu a dlouhověkosti:

1. Software

Software je nejjednodušší do společnosti integrovat. Jedná se o řadu aplikací, které jsou dostupné zdarma popřípadě za menší poplatek a jsou velmi uživatelsky přátelské. Tyto aplikace zahrnují například trackování spánku (Sleep Cycle), vedené meditace (Headspace, Calm), trackování zdravých návyků (Fabolous), trackování hormonálního cyklu pro ženy (MyFlo) atd.

2. Hardware

Hardware je většinou dostupný spíše prémiovým spotřebitelům a to i za cenu toho, že není úplně dokonalý ani levný. Jedná se například o chytré hodinky (Apple Watch), monitorování spánkových cyklů, HRV a dalších markerů (Oura ring), monitorování spánku včetně EEG mozkových vln a stimulace mozku (DREEM), meditační kouč (Muse), hračka na snížení stresu a úzkostí (Sensate), světelná terapie do nosu (Bioquant Laser) a další. Výhoda těchto technologických hraček spočívá v tom, že sbírají data a dávají vám následně případná doporučení, které můžete ihned aplikovat do svého každodenního života. Do této kategorie samozřejmě patří i jiná zařízení, která jsou však mnohem dražší a jsou tak dostupná zatím jen různým institucím. Moje osobní vize je postavit po světě tzv. zdravé domy, kde by byla součástí zdravá kavárna a bistro, prostor pro práci a cvičení a sdílená laboratoř, kde by lidé za menší měsíční poplatek mohli využívat široké spektrum těchto jinak nedostupných technologií. Bavíme se například o světelné terapii a floating tanku, které jsou více známé.

3. Analytika a Big data

Lidé se dnes už nějakým způsobem měří, ať již zmíněnou aplikací nebo prstenem, který měří variabilitu vaší srdeční frekvence. Nicméně, mnoho lidí záhy neví, jak s těmito daty dále pracovat. Denně mi píší lidé, co si udělají krevní testy, ale neví, jak je interpretovat. Jak data přečíst a jak prakticky ve svém životě něco změnit. S tímto by nám v budoucnosti mohla pomoct umělá inteligence a blockchain pro bezpečnější infrastrukturu, kterou práce s daty vyžaduje.

Jak to vlastně vypadá s už dnes vyvinutými technologiemi? Umím si představit, že pokrok je už mnohem dál, než je běžná veřejnost informována…

Pokud má dnes člověk peníze a má kontakty, popřípadě pokud má vášeň pro obor a má kontakty, tak se může dostat opravdu k zajímavým technologiím, které dokážou upravit jeho DNA, zpomalit stárnutí nebo vyléčit různé choroby. Implementace různých technologií do společnosti je mnohdy náročná kvůli tomu, že potřebuje projít určitým bezpečnostní procesem a to samozřejmě nějakou dobu trvá. Zároveň potřebujeme uvolňovat větší finanční toky tímto směrem a to především na výzkum a následně urychlení procesu, aby se daná technologie dostala k běžným lidem. Nicméně, už jen za posledních pár desítek let se toho stalo v tomto směru relativně dost. Na trhu si dnes můžete koupit za pár tisíc ledasco. Zcela upřímně, spoustu faktorů ovlivňujících zdraví si může každý z nás optimalizovat zadarmo. Díky internetu jsou tyto informace více dostupné, než kdy jindy. Ať už se bavíme o zdravé stravě, otužování, saunování, jak si zkvalitnit spánek, nebo dechových technikách. Pokud je člověk příliš zaneprázdněný a nemá čas tyto informace sbírat, popřípadě tyto techniky dělat, tak si může pořídit již zmíněné technologické hračky. Osobně mám ráda obojí. Dám vám příklad.

Když se podíváme na statistiky ze světové zdravotnické organizace (WHO), tak zjistíme, že procento lidí, kteří mají úzkosti nebo reportují vysokou míru stresu, se za posledních deset let jen a jen zvyšuje, tím roste další poptávka po takovém hardwaru, který by nám se stresem mohl pomoci. Samozřejmě existuje řada přírodních technik, nicméně u nich je jedna zásadní nevýhoda a to je sebedisciplína je dělat. Technologie oproti přírodním metodám dělá spoustu věcí za nás. Což je v dnešním uspěchaném světě velkou výhodou. Existuje jedna technologická hračka, která je na trhu relativně mladá, jmenuje se Sensate. Je to takové ploché hezky vypadající vajíčko, které si dáte místo náhrdelníku na krk, blízko srdce a které má potenciál vám snížit stres a úzkost a to skrz technologii, která vám stimuluje prostřednictvím zvukové rezonance váš bloudivý nerv (nervus vagus) a tím tak ovlivňuje váš autonomní nervový systém, který se zklidňuje a lépe dostává do parasympatického stavu, tedy stavu odpočinku. Zároveň je tento nerv spojený s vašimi důležitými orgány a ovlivňuje tedy to, jak se zotavujete ze stresových situací. Zatímco stimulace bloudivého nervu je relativně nová pro svět technologií, tak se tento nerv stimuluje ve společnosti už po tisíciletí. Můžeme se například podívat na praxi jako je QiGong či při meditacích se používá tzv. chanting, neboli dlouhý táhlý zvuk při výdechu. Nicméně, v dnešní době si málokdo dovolí na veřejnosti tento dlouhý táhlý zvuk praktikovat.

Souhlasíš, že se nůžky rozevírají? Jsou tyto vymoženosti finančně dostupné jen pro někoho?

Ano i ne. Záleží, z jakého úhlu se na to podíváš. Je to velice komplexní téma. Tyto vymoženosti jsou momentálně dostupné spíše prémiovým spotřebitelům, jelikož jedna taková hračka stojí klasicky od 5 – 12 000 Kč. Pokud jich chceš víc, tak už to pro někoho může být větší investice. Nicméně, celou dobu se tady spíše bavím o prevenci a o tom, jak si zkvalitnit svoje zdraví, nebavím se o léčbě. Pokud je člověk hodně nemocný a nemá peníze, pak se zde samozřejmě nůžky rozevírají. Člověk, co peníze má, tak si může i dovolit patřičnou léčbu, o které dnes bohužel ani spousta lékařů neví, že ve světě existuje.

Proto vidím takový smysl v biohackingu, který je spíše celosvětovým hnutím, než dalším trendem zdravého životního stylu. Pokud více a více lidí po světě převezme zodpovědnost za své zdraví a přestane ji dávat centralizované entitě, tedy lékařům, pak se máme na co těšit.

Není to ale celé už někdy tak trochu hra s ohněm? Někdo by řekl: „Nehrajeme si už na Boha?“ Kde jsou podle Tebe hranice experimentů s tělem a člověkem?

Tohle je skvělá otázka. Je zde mnoho etických, morálních a společenských otázek, nad kterými se potřebujeme jako společnost zamyslet. Já Tobě a čtenářům dám jednu otázku, která je klíčová a nad kterou bychom se měli zamyslet každý: Co to vlastně znamená být člověkem?

Odpověď na tuto otázku je velice jednoduchá a zároveň skoro nemožná dát do slov. Je to takový paradox. Pokud nevíme, co pro nás znamená být člověk, pak pro nás může být technologie v budoucnu nebezpečná. Jakmile se minimálně nad touto otázkou zamýšlíme a postupně přebíráme zodpovědnost za svůj život, pak nám technologie může být velkou pomocí. Technologie jako taková sama o sobě není špatná nebo dobrá. Technologie prostě jen existuje, protože jsme ji my jako lidé stvořili. Jde o to, jakým způsobem ji člověk využívá, s jakým záměrem.

Měli bychom se tedy technologií a biohackingu obecně obávat? Když si uvědomíme, že biohackeři vlastně mění to, co to znamená být člověkem, tak si nejdříve musíme říct, co to vlastně znamená být člověkem dnes. Člověk dnes vypadá, žije a chová se jinak, než před 1 500 lety. Žijeme déle, jsme vyšší, jsme flexibilnější a mobilnější. Můžeme cestovat po celém světě v relativně krátké době. Můžeme poznávat jednotlivé kultury a různě se mezi sebou propojovat, což i bez genetického inženýrství způsobuje změny na genetické úrovni.

Nicméně, je zde mnoho, opravdu mnoho otázek, včetně těch etických. S technologickými inovacemi v medicíně, které přinesou velké změny čelíme i rizikům. Co když se tyto různé biohackerské hračky a upgrady nedostanou rovnoměrně mezi všechny lidi, ale zůstanou dostupné jen pro bohaté? Nebudou se pak nůžky mezi bohatými a chudými dále rozšiřovat? Bude to znamenat, že když máte peníze, můžete žít déle a když jste chudý, tak umřete mladí? To jsou otázky, nad kterými se samozřejmě všichni zamýšlíme. Nicméně, osobně to vidím tak, že tyto obavy jsou zbytečné. Existuje řada technik, metod, doplňků a technologií, které jsou už dnes velmi dostupné široké populaci, jak- jsem popsala v předcházející otázce. Budoucnost je ovlivněna, jak budeme jako společnost k tomtu tématu přistupovat. Když se například podíváme na insulin, tak jeho výrobní cena není drahá, ale my jsme jako společnost dovolila firmám, aby cenu vystřelili nahoru, což ve výsledku znamená, že si ho někteří lidé, kteří by ho potřebovali, nemohou dovolit. To však není problém technologie, ale nás, jako lidí,      nás, jako společnosti.

Co se týče biohackingu a optimalizace své biologie, tak se stačí podívat do historie, jak na tom člověk s hackováním vlastně byl. Najednou zjistíme, že se snažíme hacknout lidskou biologii už odjakživa. Ať už se bavíme o tom, že jsme si nejdříve optimalizovali vnější prostředí skrz objevení ohně a zemědělství nebo vnitřního prostředí skrz pohyb, otužování, pouštění žilou či jinými technikami, ať už byli jakkoliv efektivní. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, tak se snažíme biohackovat své vnitřní a vnější prostředí každý den. Neustále.

Jako lidé nemáme rádi změnu, popřípadě něco nového. Je to jakýsi strach z neznáma. V biohackingu rozhodně existuje řada technik a experimentů, které jsou pro jedince, ale i společnost jako takovou zatím velice nebezpečné, nicméně mnoho z toho je naopak velká budoucnost. Zdali se adaptujeme na to, co je nové normální paradigma, je otázkou. Záleží na tom, zdali budeme brát budoucnost v biohackingu jako inovaci, jako něco, co může být pro lidstvo prospěšné, nebo zdali se inovací budeme bát. Protože to, jaký máme mindset ohledně budoucnosti, velmi ovlivňuje to, jak se rozhodujeme v přítomnosti.

Technologie není problém. Problém je v nás, lidech. Jakmile ,naše úroveň vědomí dosáhne patřičné úrovně a my si uvědomíme, že jsme v závěru stejně všichni součástí jednoho velkého organismu, pak se tak i začneme chovat a svět bude krásnějším místem, jak pro nás, tak pro další generace.

Co vnímám jako další riziko je tlak, který se může na jednotlivce s biohackingem přenést. Jakmile bude po světě běhat víc a víc lidí, kteří se upgradují na lepší verzi sebe sama, tak může vzniknout tlak na zbytek populace, aby to dělali taky, aniž by chtěli. Jinak ztratí konkurencischopnost a jakékoliv jiné výhody. Jednoduše řečeno, ve světě superlidí bude velmi těžké zůstat “jen člověk”.

Nicméně, může se stát přesný opak. Upgradujeme se na úroveň superčlověka a nakonec zjistíme, že to byla iluze a ti, co s proudem nepůjdou, na tom budou nakonec mnohem lépe. Osobně však spíš věřím té první variantě. I přesto, že si uvědomuji, že vůbec nevím.

Jaké jsou podle Tebe limity dlouhověkosti a jak se věk člověka bude v budoucnu měnit?

Abych mohla na tuto otázku odpovědět, tak si musíme nejdříve říct, co to znamená stárnutí z biologického pohledu. Stárnutí je komplexní proces, který zahrnuje řadu procesů na intracelulární a extracelulární struktuře lidského těla.

Během procesu stárnutí, funkcianolita buněk, která je zodpovědná za regeneraci, se láme a není tolik funkční. Naše buňky v těle během času nepracují optimálně, tak jako když jsme mladí, a tím pádem různé operace a procesy, které dříve fungovaly, přestávájí fungovat. To samozřejmě ovlivňuje tkáně a orgány. Zároveň zásoby našich kmenových buněk, které mají na starost regeneraci, se postupně vyčerpávají. Tento proces je zatím nevyhnutelný.

Nicméně, můžeme tělu kmenové buňky dodat, a aktivovat tím regeneraci tkání a orgánů. To vede k vyšší úrovni energie, větší plodnosti, lepší imunitě, spánku a obecně k lepšímu fungování celého našeho organismu.

Jedním z hlavních limitů dlouhověkosti, které vidím, je ten, že potřebujeme jako společnost více uvolňovat finanční toky a směřovat pozornost tímto směrem. Další omezení, které dlouhověkost má, je strach z neznáma. Když se řekne nesmrtelnost, mnoho lidí si pod tímto pojmem představí různé věci a nedokáží si ani představit, že by něco takového bylo v jejich životě možné. Pak je to vůbec fakt, že když už existuje nějaká technologie, která může lidem zachránit životy, tak proces od vědecké instituce ke konečnému jednotlivému spotřebiteli může být příliš dlouhý. Nicméně, to se děje více méně v každém oboru.

Věk člověka se napříč historií mění. Dnes se pomalu děje, že 90 let je nových 50. Pokud půjdeme jako společnost touto cestou, kdy převezmeme zodpovědnost za své zdraví, dáme pozornost a finance do výzkumu a následně do implementace do společnosti, pak lidé, kterým je dnes do čtyřiceti let, možná nebudou muset zemřít na stárnutí. 

Máme si budoucnost představit jako samé virtuální reality, čipy a on-line světy? Není právě zaměření se na tělo a technologie největším nebezpečím lidské rasy? Nemá větší smysl rozvíjet lidské srdce?

Největším nebezpečím lidské rasy je člověk sám. Technologie jako takové ještě nikomu neublížily, je to přístup myšlení člověka a jeho záměr, který s technologií má, které tvoří naší realitu, ve které žijeme.

Budoucnost nám nabízí jak svět onlinu, tak svět offlinu. Ve virtuální realitě už podle některých žijeme teď, osobně sama věřím tomu, že žijeme v té nejdokonalejší virtuální realitě, která zatím existuje, ale to je můj osobní názor. Pokud chceme žít v harmonii, pak je na místě neodmítat ani jedno ani druhé, a naopak se snažit o jejich spojení. To je jeden z principů harmonie.

Rozvíjet lidské srdce má zcela určitě velký význam a za mě naprosto klíčový, protože v okamžiku, kdy tvoříme vědomý business, který stojí na úplně jiných hodnotách než business, který se snaží jen vydělávat peníze a honit se za mocí, tak tvoříme Nový svět.

Veroniko, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.

Webová stránka Veroniky Allister: https://codeoflife.cz/ a https://horpomalu.cz/

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.