Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Už je tu zas ten vanilkový čas. Vůně vanilkových rohlíčků a nesčetně dalších druhů cukroví zaplavuje již pár týdnů nejen české domácnosti. A to je dobře. Tradiční indikace vanilky je totiž při stavech nervového vyčerpání, podrážděnosti, při depresi a hysterii, jejichž epidemie každoročně touto dobou moderní společnost postihuje. Jméno získala vanilka podle svých lusky připomínajících plodů, původně z latinského vagina. Ve Španělsku, kam byla v 16. stol. dovezena z Mexika, jí říkají vaina, zdrobněle vainilla.
TROPICKÁ ORCHIDEJ
Pravlastí vanilky jsou tropické pralesy Mexika a Guatemaly, kde je opylují endemické včely rodu Melipona a snad i někteří kolibříci, jinde se ale musí opylovat uměle. Až do objevu správné metody (v pol. 19. stol.) tak měli na produkci vanilky monopol Španělé, vládci Mexika. Dnes se pěstuje hlavně na tropických ostrovech: Réunion, Tahiti, Zanzibar, Srí Lanka, Bahamy, Seychely, v Indonésii a především na Madagaskaru, odkud pochází až 80 % světové produkce. Ta nejkvalitnější vanilka je přirozeně opylená – z Mexika. Končí však v USA. U nás se bohužel pěstovat nedá.
KVETOUCÍ LIÁNA
Vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia) je liánovitá orchidej z čeledi vstavačovitých. Po stromech se rychle šplhá do výšky až několika desítek metrů. Je epifytická – z hladké lodyhy dělené kolínky vyrůstají nejen lesklé tmavozelené až 16 cm dlouhé listy, ale i bělavé vzdušné kořeny. Exotické žluto až zelenkavě bílé květy v hroznech nijak výrazně nevoní a kvetou jen od rána do večera. Plody se tvoří až třetím rokem. Zralé, až 30 cm dlouhé štíhlé tobolky jsou plné tmavohnědé, vanilkou intenzivně vonící mazlavé hmoty s množstvím maličkých černých semínek. V pralese se vanilovníky dožívají až 50 let, na plantážích se vyměňují po 12 letech a množí se jednoduše řízkováním.
VOŇAVÝ BYZNYS
Vanilka je celosvětově důležitou látkou v potravinářském i kosmetickém průmyslu: přidává se do moučníků, zmrzliny, čokolády, pudinků, alko i nealkoholických nápojů i parfémů a voňavek. Sklízejí se nezralé „lusky“ vanilovníku plocholistého, velkokvětého a tahitského. Pěstování i zpracování (fermentace a sušení) je velmi pracné a zdlouhavé, cena je proto vysoká. V Československu byla v pol. 20. stol. synteticky vyrobena levná náhražka – etylvanilin. Je poněkud ostřejší chuti a samozřejmě bez účinků. Bohužel je dnes v 90 % „vanilkových“ výrobků. S významnou výjimkou: když se v roce 1985 Coca-Cola rozhodla nahradit přírodní vanilku etylvanilinem, Malgašská (dnešní Madagaskarská) republika byla na pokraji bankrotu. Naštěstí náhražka lidem nechutnala.
VŮNĚ KLIDU A POHODY
Tradici v léčitelství má vanilka v zemích původu. Původní obyvatelé jihovýchodního Mexika – Toltékové a Aztékové používali tlilxochitl – černý lusk, kvůli lahodné chuti i účinkům třeba jako přísadu do kakaa či fazolí. Látek obsažených v plodech vanilovníku je asi 200. K těm důležitým patří kyselina salicylová, vanilinová, kumarin, piperonal, sacharidy a hlavně vanilin (až 85 %) – aromatický fenolický aldehyd a původce charakteristické vůně a chuti. Vanilin má antioxidační účinky a je tak dobrou prevencí rakoviny, zánětlivých a srdečně-cévních chorob, zlepšuje činnost jater a srdce, brání stárnutí pokožky, pomáhá snížit krevní tlak, horečku i menstruační problémy atd.
Vanilka je také přírodní antimykotikum a používá se na různá kožní onemocnění: ekzémy, dermatitidy, mykózy, vyrážky apod. Vanilka však osvěžuje nejen tělo, ale i mysl: její vůně zklidňuje nervy a navozuje dobrou náladu – je dobrá při stresu, depresích, nechutenství a nespavosti a v neposlední řadě patří mezi afrodiziaka. Její vůně je totiž příbuzná lidským feromonům „přitažlivosti“. Nejčastěji se užívá formou lihové tinktury nebo aroma-terapie. A tu si, stejně jako pravý vanilkový cukr, může připravit každý sám. Náhražky, jak víme, nefungují. A vanilkové rohlíčky jsou pak léčivé.