Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ticho si, stejně jako lásku, nemůžeme koupit. Je buď výsledkem našeho vnitřního úsilí, nebo je nám darované jako Milost z Nebe. V Tichu se můžeme občerstvit, znovu rozkvést a začít se uzdravovat. Například už pouhé ztišení nebo modlitba před jídlem pozitivně ovlivní, co z potravy následně budeme schopni přijmout. Cokoliv totiž děláme v Tichu, má jinou, vyšší kvalitu. Kromě toho, že v Tichu doslova otevíráme bránu zázrakům, tak jsme si také mnohem blíže s ostatními lidmi.
Nejvroucněji vyjádřená empatie? BEZE SLOV.
Nejvznešenější myšlenka? ZROZENÁ Z TICHA.
Nejsilnější životní zážitek? Často prožívaný se ZADRŽENÝM DECHEM – vnímání nebetyčného kouzla přítomného okamžiku, obrovská vděčnost, vnitřní chvění…
I v lásce s druhým člověkem jsou chvíle, kdy jakékoliv potenciálně vyřčené slovo vnímáme jako nadbytečné – a proto nic neříkáme a jenom spolu jsme…
Můj kamarád, spisovatel a básník Michal Čagánek, má ve svém románu Plyšový Buddha nádhernou a neotřelou myšlenku:
„Skutečným smyslem psaného není prohlubovat znalosti,
ale umocňovat ticho.“
Sám miluji, když Ticho píše sama příroda – když se Ticho ozývá ze skal nebo se třpytí na pláních posetých sněhem.
Na Tichu je ovšem nejúžasnější, že je to něco velmi reálného. V Tichu totiž přichází odpovědi. V Tichu se rodí vynálezy a přelomové myšlenky. V Tichu se vědomí rozšíří a otevře působení duchovního světa.
Kněz a historik Miroslav Herold říká, že stačí půl minuty „setrvání ve věčnosti“, aby tím pak byl celý den prozářený a my udělali neskutečné množství práce v praktické oblasti. Podobně v knize Zázračné ráno uvádí bestsellerový autor Hal Elrod (2017: 94) citát Matthewa Kellyho:
„Z jedné hodiny ticha se můžeš naučit víc
než z knih za celý rok.“
Elrod proto přímo doporučuje, abychom každé ráno začali několika minutami Ticha: „Ticho je jedna z nejlepších metod, jak okamžitě snížit psychické napětí, současně zlepšit sebeuvědomění a docílit jasného uvažování“ (s. 95).
Pacienti v rekonvalescenci by měli co nejvíce spát; lidé padající pod tíhou problémů uzdravit svou mysl meditací – nám všem prospěje, když budeme do Ticha vstupovat co nejčastěji.
Tento článek zakončím myšlenkou, ze které se vlastně nápad napsat tento článek zrodil. Myšlenka pochází stylově z knihy Cesta ticha bulharského mystika Omraama Aȉvanhova (2012: 10). Nabízím ji k pouhé úvaze – jistě není myšlena jako vyvyšování se nebo souzení někoho, kdo raději dává přednost hluku:
„Čím jsme vyvinutější,
tím více ticho potřebujeme.“
Celková nabídka knih o osobním rozvoji.
Použité prameny:
Omraam Mikhael Aȉvanhov (2016): Cesta ticha. Prosveta: Praha.
Michal Čagánek (2016): Plyšový Buddha.
Hal Elrod (2017): Zázračné ráno. Pragma: Praha.